vrchlicky jaroslav Jaroslav Vrchlický (*17. 2. 1853, Louny – †9. 9. 1912, Domažlice)

uměleckým jménem Jaroslav Vrchlický
český básník, spisovatel, překladatel


Lyrické dílo
Z hlubin
Dědictví Tantalovo
Brevíř moderního člověka
Eklogy a písně
Poutí k Eldorádu
Dojmy a rozmary
Hudba v duši
Moje sonáta
Zlatý prach
Okna v bouři
Písně poutníka
Pavučiny
Korálové ostrovy
Strom života (Co tkví v kořenech)
Co tkví v haluzích (Co zní v koruně)
Má vlast
Mýty – legenda o svatém Prokopovi
Sonety samotáře
Démon láska
Dni a noci
Skvrny na slunci
Píseň klasů
Modlitba na Řípu
Meč Damoklův

Epické dílo
Zlomky epopeje
Duch a svět
Selské balady
Nové zlomky epopeje
Kytka balad
Fresky a gobelíny
Epické básně
Perspektivy

Politické ohlasy
Panteon
Hlasy v poušti

Próza
Portrét Jaroslava Vrchlického od Vojtěcha Hynaise
Barevné střepy
Loutky

Divadelní hry
Trilogie Drahomíra, Bratři a Knížata
V sudu Diogenově
Soud lásky
Noc na Karlštejně
Smrt Odyssea
Hippodamie
Námluvy Pelopovy (1890)
Smír Tantalův (1891)
Smrt Hippodamie (1891)
Svatá Ludmila

Více: Wikipedie

Inspirující myšlenky...

Mezi mými spisy zaujímá zvláštní místo můj Zarathustra. Dal jsem jím lidstvu největší dar, kterého se mu podnes dostalo. Tato kniha, kniha s hlasem znícím nad tisíciletími, není pouze nejvyšší ze všech knih, pravou a vlastní knihou vzduchu velehor – celá věc „člověk“ leží v nesmírné dálce pod ní – je také knihou nejhlubší, zrozenou z nejvnitřnějšího bohatství pravdy a každý okov, který do ní sestoupí, vynoří se naplněn zlatem a dobrem.
Friedrich Nietzsche (1844 – 1900), Ecce homo