wernisch ivan Ivan Wernisch(*18.6. 1942, Praha)

Básník, prozaik, překladatel, editor

Po absolvování střední školy prošel řadou manuálních zaměstnání. Za normalizace spolupracoval s Československým rozhlasem a (pořady o české a světové poezii). Po listopadu 1989 byl redaktorem Literárních novin a později spolupracoval s brněnským nakladatelstvím Petrov. Ivan Wernisch je také vynikajícím editorem a překladatelem (překládal autory jako P. Klee, P. van Ostaien, H. Sachs, A. P. Čechov a další). Řada jeho básnických textů byla zhudebněna (Plastic People of the Universe, P. Skoumalem a dalšími). Žije v Praze. (Meander)

Poezie

Kam letí nebe (1961)
Těšení (1963)
Zimohrádek (1965)
Dutý břeh (1967)
Loutky (1970)
Král neviňátek (nevydáno)
Frc nebo také Překlady a překrady (1991)
Ó kdežpak (1991)
Doupě latinářů (1992)
Zlatomodrý konec stařičkého léta (1994)
Pekařova noční nůše (1994)
Jen tak (1996)
Proslýchá se (1996, 2002)
Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové (1997, 2000)
Z letošního konce světa (pod jménem Václav Rozehnal) (2000)
Lásku já nestojím (2001)
Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún (2001)
Půjdeme do Mů (2002)
Blbecká poezie (2002)
Růžovejch květů sladká vůně (Virtuos na prdel) (2002)
Hlava na stole (2005)
Býkárna, spoluautoři Michal Šanda a Milan Ohnisko, (2006)
Byl jednou jeden svět, spoluautor fotograf Petr Hruška
Kominické lodě, ilustrace Tomáš Přidal
Nikam (2010)

Výbory

Žil, nebyl (samizdatem 1979)
Zasuté zahrady (exil 1984)
Jako kdyby žil (samizdat 1985)
Včerejší den, výbor z let 1965-1989
Příběh dešťové kapky I. - III. : autorský výběr z díla

Inspirující myšlenky...

Skoro celý den jsem věnoval četbě Lucretia. Čtu pomalu, vychutnávám si každé slovo. Je to požitek číst něco takového. Tohle kdybych se býval učil ve škole, namísto těch suchopárných, nezajímavých faktů, nicneříkajících vzorečků a nerozluštitelných rovnic, možná bych byl získal větší chuť do učení a silnější náklonnost k vědění.
Misantrop, Reinlebensborn