barrie_james

Sir James Matthew Barrie (*9. 5. 1860, Kirriemuir – †19. 6. 1937)

spisovatel

Narodil se v Kirriemuir, jako jeden z deseti dětí. Po ukončení studii v Edinburghu se stal novinářem v Nottinghamu, pak v Londýně, kde začíná psát své knihy a hry. Ty měly ve své době obrovský úspěch a díky tomu se stal i dramatikem. V roce 1913 se stává baronetem. Je pohřbený ve své rodné Kirriemuir.

J. M. Barrie napsal několik knížek určených dětem, z nichž nepochybně nejznámější je divadelní hra Peter Pan or the boy who would not grow up. Té ovšem předchází dvě prozaická díla, rovněž určená dětem a ve své době velmi uznávaná, Sentimental Tommy a Tommy and Grizel. V těchto knihách můžeme nalézt prvky, které lze považovat za předzvěst pozdějšího Petera Pana.

Peter Pan vznikl z pěti příběhů, které si Barrie vymyslel pro pět synů svých přátel Arthura a Sylvie Daviesových a o něž nadále pečoval po smrti jejich rodičů. První představení Petera Pana se konalo v roce 27.12. 1904. Hra byla následována prozaickým dílem Peter Pan in Kensington Gardens. Tato kniha vyšla v roce 1906 a rok nato vyšel v knižní podobě i Peter Pan. V roce 1924 konečně získává kompletní copyright na Petra Pana.

V českém prostředí vyšla kniha zřejmě poprvé v letech 1926-27 pod názvem: "Sir James Matthew Barrie - Petr Pan I-III". Sérii vydala Pražská akciová tiskárna. Dalšího vydání se kniha dočkala až za 60 let, kdy knihu převyprávěl Pavel Šrut a vydal Albatros v roce 1997. (ŠRUT, Pavel. Petr Pan. 1. vyd. Praha: Albatros, 1997.)

Bibliografie:

Co každá žena ví (What Every Woman Knows), 1908
Drahý Brutus (Dear Brutus), 1917
Malý duchovní/Malý farář (The Little Minister), 1891
Margaret Ogilvy, 1896
Mary Rose, 1920
Petr Pan (Peter Pan), 1904
Polibek pro Popelku (A Kiss For Cinderella), 1916
Sentimentální Tom (Sentimental Tommy), 1896
Tom a Grizela (Tommy And Grizel), 1900
Záleží na okolnostech (The Admirable Crichton), 1902

Inspirující myšlenky...

"Počasí začalo být opět chladné. "Jít ven? K čemu? Aby to člověka přivedlo na krchov," říkala Františka, které bylo milejší být tento týden doma, neboť její dcera, bratr i řeznice ho odjeli strávit do Combray. Ostatně když hovořila o počasí, tak nepřiměřeném roční době, tu jakožto poslední příslušnice sekty vyznávající fyzikální nauky tety Leonie, které v ní takto přežívaly v pozastřené podobě, dodávala: "To je zůstatek božího hněvu!" Ale odpovídal jsem na její stesky jen nyvým úsměvem a zůstal jsem vůči těmto předpovědím o to lhostejnější, že pro mne v každém případě mělo být krásně; viděl jsem už, jak se jitřní slunce třpytí na fiesolském vrchu, hřál jsem se v jeho paprscích; jejich intenzita mě nutila, abych s úsměvem otvíral a přivíral víčka, a ta se jako alabastrové lampy naplňovala růžovým přísvitem. Z Itálie se nevracely jenom zvony, přilétla spolu s nimi i Itálie sama."
Marcel Proust: Svět Guermantových (Hledání ztraceného času III)