borges

Jorge Luis Borges (*24. 8. 1899, Buenos Aires – †14. 6. 1986, Ženeva)

spisovatel, básník, esejista

Jeden z nejslavnějších světových autorů, který nedostal Nobelovou cenu. Milovník knih a mistr krátké povídky. Jorge Luis Borges (čti chorche lujs borches) je známý také svými esejemi, přednáškami.Jeho populárně psané úvahy o lidském světě a myšlení nabývají až filosofických rozměrů. Obecná struktura jeho esejů je sledování dějin určitého pojmu nebo filozofického problému, například čas, věčnost, věčný návrat etc.

Pracoval jako žurnalista, spoluzakládal několik časopisů. V letech 1938 - 46 pracoval v knihovně. Učil na Institutu anglické kultury. Byl prezidentem Svazu argetinských spisovatelů a ředitel Národní knihovny.

Knihy:

Obecné dějiny hanebnosti (1935)
Dějiny věčnosti (1936) – eseje
Šest problémů pro dona Isidra Parodiho (1942)
Fikce (1944)
Alef (1949)
El libro de los seres imaginarios (1968)
Kniha z písku (1975)
Brodinova zpráva (1978)
Dvacátého pátého srpna (1983)

Básnické sbírky:

Měsíci tváří v tvář - 1925
Tvůrce - 1960
Chvála stínu - 1969
Věčná růže - 1975
Dějiny noci - 1977
Spiklenci - 1985

Zajímavá česká vydání:

Nesmrtelnost, Hynek, 1999
Zrcadlo a maska, Odeon, 1989
Borges ústne (Prednášky a eseje), Kalligram, 2005
Sedem večerov, (Prednášky a eseje) Kalligram, 2001
Ten druhý, ten istý, Dilema, 2000
Spisy I - Fikce, Alef, Argo, 2009
Spisy II - Brodiova zpráva, Kniha z písku, Shakespearova paměť, Argo, 2009

Zajímavé povídky:

Fikce - 1944, rozšířené vydání 1956
Alef - 1949, rozšířené vydání 1952
Brodiova zpráva - 1970
Kniha z písku - 1975
Artefakty - 1969 (povídky)
Zrcadlo a maska - 1989.
Evangelium podle Marka

Knihy o autorovi:

Borgesův svět, Václav Cílek, Dokořán, 2007

Inspirující myšlenky...

Nikdo vlastně neví, kdo Chan Šan byl. Je tu pár starých pamětníků, kteří ho znávali. Říkají, že to byl chudý člověk, povahou blázen. Žil prý sám v horách zvaných Mrazivé hory, Chan-šan. Vypadal prý jako tulák. Jeho tělo i tvář byly zestárlé a vrásčité. Avšak v každičkém slově, které vypustil z úst, byl hluboký smysl a vyjádření nejjemnější podstaty věci, jen dokázal-li se kdo nad ním hlouběji zamyslet. Cokoli vyřkl, obsahovalo cit pro Tao, pro jeho veliká nejskrytější tajemství. Jeho čapka byla zrobena z březové kůry, jeho šaty byly rozedrané v cáry a na nohou měl dřeváky. Tak ti, kteří jsou nuceni tak činit, skrývají i stopu po sobě. Někdy nepochopitelný, někdy příjemný, vždy byl přirozeně šťastný sám ze sebe. Jak by ho však někdo, kdo sám není moudrý, mohl ocenit a pochopit?
Předmluva k Chan Šanovým básním od pana Lü Čchiou Jina