borges

Jorge Luis Borges (*24. 8. 1899, Buenos Aires – †14. 6. 1986, Ženeva)

spisovatel, básník, esejista

Jeden z nejslavnějších světových autorů, který nedostal Nobelovou cenu. Milovník knih a mistr krátké povídky. Jorge Luis Borges (čti chorche lujs borches) je známý také svými esejemi, přednáškami.Jeho populárně psané úvahy o lidském světě a myšlení nabývají až filosofických rozměrů. Obecná struktura jeho esejů je sledování dějin určitého pojmu nebo filozofického problému, například čas, věčnost, věčný návrat etc.

Pracoval jako žurnalista, spoluzakládal několik časopisů. V letech 1938 - 46 pracoval v knihovně. Učil na Institutu anglické kultury. Byl prezidentem Svazu argetinských spisovatelů a ředitel Národní knihovny.

Knihy:

Obecné dějiny hanebnosti (1935)
Dějiny věčnosti (1936) – eseje
Šest problémů pro dona Isidra Parodiho (1942)
Fikce (1944)
Alef (1949)
El libro de los seres imaginarios (1968)
Kniha z písku (1975)
Brodinova zpráva (1978)
Dvacátého pátého srpna (1983)

Básnické sbírky:

Měsíci tváří v tvář - 1925
Tvůrce - 1960
Chvála stínu - 1969
Věčná růže - 1975
Dějiny noci - 1977
Spiklenci - 1985

Zajímavá česká vydání:

Nesmrtelnost, Hynek, 1999
Zrcadlo a maska, Odeon, 1989
Borges ústne (Prednášky a eseje), Kalligram, 2005
Sedem večerov, (Prednášky a eseje) Kalligram, 2001
Ten druhý, ten istý, Dilema, 2000
Spisy I - Fikce, Alef, Argo, 2009
Spisy II - Brodiova zpráva, Kniha z písku, Shakespearova paměť, Argo, 2009

Zajímavé povídky:

Fikce - 1944, rozšířené vydání 1956
Alef - 1949, rozšířené vydání 1952
Brodiova zpráva - 1970
Kniha z písku - 1975
Artefakty - 1969 (povídky)
Zrcadlo a maska - 1989.
Evangelium podle Marka

Knihy o autorovi:

Borgesův svět, Václav Cílek, Dokořán, 2007

Inspirující myšlenky...

Má-li existovat don Juan, musí na světě existovat pokrytectví. Ve starověku by byl don Juan jakýmsi výsledkem bez příčiny; tehdy bylo náboženství slavností, pobízelo lidi k rozkoším; jak by bylo mohlo hanobit lidi, kteří si z jisté rozkoše dělali smysl svého života? Jedině státní správa mluvila o zdrženlivosti; zakazovala věci, které mohly škodit vlasti, to jest zájmům uznávaným obecně, nikoli to, co může škodit jednotlivci, když jedná. Každý muž, měl-li zálibu v ženách a mnoho peněz, mohl být v Athénách donem Juanem, proti tomu nikdo nic nenamítal; nikdo nehlásal, že život na této zemi je slzavé údolí a že trpět je záslužné.
Stendhal, Italské kroniky