dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (*11. 11. 1821, Moskva – †9. 2. 1881, Petrohrad)

spisovatel

Jeden z pilířů světové literatury, který se uznání dožil až na sklonku svého života. Po celý život usiloval o nápravu společnosti. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Ve svých románech a  povídkách se dokázal přesně vcítit do pyschologické povahy svých hrdinů a detailně popsat jejich chování a uvažování.

Romány:
Bílé noci (1848)
Nětočka Nězvanovová (1849)
Deník spisovatele (1873-1878)
Chudí lidé (1846)
Ves Stěpančikovo a její obyvatelé (1858)
Uražení a ponížení (1861)
Zápisky z mrtvého domu (1854-1859)
Zločin a trest (1865-66)
Běsové/Běsi (1872)
Bratři Karamazovi, 1929 (1879-1880)
Idiot 1868)
Dvojník (1867)
Výrostek (1875)

Novely a povídky:
Zápisky z podzemí (1864)
Strýčkův sen / Strýčínkův sen (1858)
Hráč (1866)
Věčný manžel (1870)
Něžná ()
Sen směšného člověka ()
Fantastické povídky ()
Bytná / Gazdiná (1847)
Maličký hrdina (1857)
Pan Procharčin (1846)
Petrohradská kronika - Literární sny ()
Řeč o Puškinovi ()
Setmělé obrazy ()
Zimní poznámky o letních dojmech (1863)

Knihy o Dostojevském:
Ljubov Dostojevská – Dostojevskij, jak jej líčí jeho dcera, Praha 1920
František Kautman – F. M. Dostojevskij, 2004
Michail Bachtin / Dostojevskij umělec, Československý spisovatel 1971

Kompletní Dostojeveského dílo: https://petrsu.ru/~Dostoevsky/Knihy online: https://www.gutenberg.org/browse/authors/d#a314

Inspirující myšlenky...

Co přesně znamená mít dlouhé vlasy, to se různí od kultury ke kultuře. Například standardní délka vlasů, použitelná pro obě pohlaví, může být rozdílná: o ženě s vlasy po bradu se může říkat, že má vlasy krátké, zatímco o muži s toutéž délkou vlasů se může říct, že má vlasy dlouhé. V angličtině se sousloví „dlouhé vlasy“ svým významem tradičně váže zhruba ke komusi, kdo je umělecky založený, estét. V češtině máme naproti tomu nepěkné rčení „dlouhé vlasy – krátký rozum“, což je v podstatě původem latinské rčení Mulieres longam habent cesariem brevem sensum, vztahující se pouze k ženám, jež zavedl do Čech zřejmě až kronikář Kosmas; do té doby, a do příchodu latinizovaného křesťanství, se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. Jakožto popisný výraz byly „dlouhé vlasy“ užívány ve starověku pro franský polobarbarský rod Merovejců a v současnosti jím jsou označováni nadšenci pro klasickou hudbu, jakož i hippies (u nás to jsou „hároši“ nebo „máničky“) a estéti.