cechov_150

Anton Pavlovič Čechov (*29.1.1860, Taganrog – †15.7.1904, Badenweiler)

spisovatel, dramatik

Vystudoval lékařskou fakultu v Moskvě, ale většinu svého života se věnuje psaní. Celý jeho krátký život je poznamenán tuberkulózou. Ta se projevila už za jeho studií, ale poprvé ho větší silou zasáhla na jeho dvouleté cestě na Sachalin v roce 1890.
V roce 1898 se Čechov stěhuje ze zdravotních důvodů na Krym, do Jalty, kde se postupně potkává s dalšími ruskými spisovateli, (s L. N. Tolstým a M. Gorkým, etc)
V roce 1901 se Anton Pavlovič Čechov oženil s herečkou moskevského divadla MCHAT Olgou Kniperovou, ale většinu života žijí odděleně. Ona hraje divadlo v Moskvě, on se léčí na Krymu.
Tuberkulózu ale nedokáže zastavit a tak 15. července roku 1904 Čechov ve svých čtyřiačtyřiceti letech umírá v sanatoriu v německém Badenweiler. Pohřben je v Moskvě.

Dnes patří k největším mistrů povídky i dramatu. Jeho dílo je stále na vrcholu popularity.

Povídky

Pavilon č. 6  (1892)
Dáma s psíčkem (1889)
Záchvat
Člověk ve futrálu (1898)
Tlustý a tenký
Dům s mezaninem (1896)
Anna na krku (1895)
Step (1888)
Mužici (1897)
Černý mnich (1894)
Chameleon (1884)
Ostrov Sachalin (1893)
Rotschildovy housle
dva vynikající výbory české  - Humoresky ze Sebraných spisů. pův. časopisecky a Melancholický dekameron

Dramata

Platonov (1881)
O škodlivosti tabáku (1886)
Ivanov (1887)
Medvěd (1888)
Námluvy (1888-1889)
Lesoduch (1889)
Racek (1896)
Strýček Váňa (1899)
Tři sestry (1901
Višňový sad (1904)


Inspirující myšlenky...

Byl jsem jeden z vašeho houfu, smrtelný človíček, nepříliš vznešeného ani nízkého rodu. Ze starobylé rodiny, jak o sobě říkal Augustus Caesar. Příroda mi nedala ani špatnou, ani nestoudnou povahu. Uškodily mi spíš špatné návyky. Oklamalo mě dětství, strhlo mládí a napravilo stáří, když mě vlastní zkušenost naučila, že pravda je to, co jsem četl dávno předtím: Mládí a rozkoše jsou plané věci... Největší králové mého věku mě milovali a hleděli si mě. Nevím proč – budou to vědět sami. A tak jsem se s některými stýkal jako rovný s rovnými a jejich vysoké postavení bylo pro mne zdrojem mnoha výhod a žádné nelibosti.
Francesko Petrarka, z jeho listu potomkům