fombelle150.jpg
Thimothée de Fombelle (*1973)

Začínal jako profesor literatury, než ho naplno zaměstnalo divadlo. 

V roce 1990 – v sedmnácti letech! – založil divadelní soubor, pro který psal hry, jež i sám režíroval.

Jako osmnáctiletý napsal divadelní hru Maják (Le Phare), která měla premiéru ve Francii a posléze byla přeložena a uvedena v Rusku, Litvě, Polsku a v Kanadě. Jeho text Ještě tančím (Je danse toujours) byl předčítán při zahájení divadelního festivalu v Avignonu v roce 2002. Psaní pro divadlo se věnuje stále.

Tobiáš Lolness (Tobie Lolness, 2006) je jeho první román.

Inspirující myšlenky...

Jak přesně musejí být vlasy dlouhé, aby se považovaly za „dlouhé“, to se mění od kultury ke kultuře, nebo dokonce i v rámci jedné kultury. Například žena s vlasy po bradu může mít v mnoha kulturách ještě krátké vlasy, kdežto muž se stejnou délkou vlasů by měl v té samé kultuře již vlasy dlouhé. Vědci pohlížejí na dlouhé vlasy a chlupy jako na souhru přirozeného výběru u velké části zvířecích druhů, neboť délka srsti je běžnou známkou dobrého zdraví. Freudiáni se na to též dívají v sexuálním světle, a sice jako na zviditelnění odpoutavšího se idu (našeho nerozumného já) od útlaku superega (našeho rozumného nadjá). Vlasy signalizují rozdíly mezi pohlavími, jakož i rozdíly ideologické. Opačná pohlaví i opačné ideologie mají sklon mít i opačné vlasy, například délku vlasů.
Dlouhé vlasy v dějinách