goscini_150.jpg

René Goscinny (*14.8. 1926, Paříž – †5. 11. 1977, Paříž)

spisovatel

„Narodil jsem se 14. srpna 1926 v Paříži a hned jsem začal růst. Den nato bylo 15. srpna a my jsme nevytáhli paty z domu.“ Rodina pak emigrovala do Argentiny a René Goscinny tam chodil do školy, vystudoval francouzské gymnázium v Buenos Aires. „Byl jsem třídní šašek. Ale protože jsem byl zároveň docela dobrý žák, nevyhodili mě.“ Jeho profesionální dráha začala v New Yorku.

Do Francie se vrací na počátku padesátých let a okamžitě tu začíná vytvářet skupinu legendárních hrdinů: s Jeanem-Jacquesem Sempém si vymýšlí příběhy Malého Mikuláše, obdaří ho klukovskou řečí, která je základem úspěchu slavného školáka a proslaví ho.
Dalším Goscinnyho hrdinou je Astérix, kterého stvořil spolu s Albertem Uderzem. Jejich malý Gal dosáhl fenomenálního triumfu. Astérixovy příběhy byly přeloženy do 107 jazyků a dialektů a patří k nejčtenějším knihám na světě.
V téže době dává plodný autor život Šťastnému Lukovi s výtvarníkem Morrisem, Iznogoudovi s Tabarym … a dalším.

Goscinnyho působení v časopise Pilote znamená revoluci v oblasti komiksu, povyšuje ho na „deváté umění“.
Jako filmař zakládá Goscinny s Albertem Uderzem Studios Idéfix a vytváří několik vrcholných děl kresleného filmu: Asterix a Kleopatra, í Asterixova dobrodružství, Balada o bratrech Daltonových. Za souhrnné filmové dílo mu byl posmrtně udělen César.

5.listopadu 1977 René Goscinny umírá ve věku jednapadesáti let. Hergé prohlásil: „Tintin se sklání před Asterixem.“ Goscinnyho hrdinové svého autora přežili a mnohé z jejich výroků přešly do francouzského každodenního jazyka.

Goscinny, geniální scénárista, vložil do historek malého Mikuláše, darebného kluka, který s dojemnou naivitou provádí  neuvěřitelné kousky, veškerou sílu svého literárního talentu. Jednou se přiznal: „Cítím k té postavičce jakousi velmi zvláštní, silnou něhu.“

Oficiální web autora



Inspirující myšlenky...

My budeme například prodávat konzervativní ideály, protože jsou dobré a žádají se. A budeme taky dělat liberální ideály – jsou pokrokové a mají své odběratele. Potom tu máme ideály komunistické, i na nich se dá vydělat. Dále jsou všelijaké církve a spiritisti a ateisti a mezinárodní politika a spousta jiných věcí, které se mají vyrábět. Tak jen do toho, mládenci. Každý list bude mít svůj ideál. Ale jakmile ten ideál bude mít málo konzumentů, nechá se padnout. Musíme mít též jeden velký nezávislý list, který bude mít za úkol potírat Johna H. Higginse, protože mnoho lidí si něco takového bude přát. A trochu rámusu občas udělá dobře; chlapci, perte se drobet navzájem. Lidi za své peníze chtějí vidět pořádný sport. To je všechno.
Podle článku Karla Čapka v Lidových novinách v roce 1930