hevier Daniel Hevier (*6. 12. 1955, Bratislava)

Všestranný umělec

Vydal kolem sta knih, poezie, prózy, esejí, básní pro děti, pohádek. Překládá, vytváří autorské antologie pro dospělé i děti. Píše texty písní, divadelní i rozhlasové hry, libreta muzikálů, filmové televizní scénáře, scénáře pro multimediální projekty. Spolupracuje s rozhlasem, televizí, překládá z angličtiny. Příležitostně učí na různých školách, vede kurzy tvořivého psaní. Mít mysl dokořán znamená také mnoho se ptát. Ptát se, objevovat,zjišťovat o světě všechno, co jsme dosud neobjevili. Daniel Hevier má údajně sbírku dvacet tisíc otázek bez odpovědi a tvrdí, že pokládat otázky je umění.
Z knih pro děti a mládež miluje např. Jiménez Juan Ramón: Stříbrák a já (andaluskou elegii, která bohužel nevyšla od šedesátých let)

Přeloženo do češtiny:

Kapsy plné rýmů (J. Žáček), 1982
Začarovaná třešňová alej (J. Černý), 1984
Nevyplazuj jazyk na lva (J. Žáček), 1986
Padá padák z nebe (M. Černík), 1991
Nám se ještě nechce spát (J. Jelenová) 1996
Nám se zase nechce spát (J. Jelenová) 1996
Nositel čarodějného jednorožce (J. Leichtová), 1997
Říše AGORD (J. Brukner), 2001

Inspirující myšlenky...

Co charakterizuje civilizaci? Výjimečný duch? Ne: každodenní život... Hm! Všimněme si přednostně duchovní oblasti. Vezměme nejprve umění a na prvním místě literaturu. Stojí literatura skutečně mimo schopnosti našich velkých vyšších opic, připustíme-li, že jsou schopny sestavovat slova? Z čeho sestává naše literatura? Z velkých klasických děl! Ale kdež! Jakmile někdo napíše originální knihu, a to se stane jednou dvakrát za století – ostatní literáti ho napodobují, to jest kopírují, takže vyjdou statisíce prací pojednávajících o přesně témž tématu, s trochu odlišnými tituly a s poněkud jinak kombinovanými větami. Opice, které jsou v podstatě imitátoři, musí být nutně schopny něčeho podobného, pod jedinou podmínkou, totiž že mohou používat jazyka.
Pierre Boulle, Planeta opic