hoffman_heinrich150.jpg

Heinrich Hoffmann
(*13. 6. 1809, Frankfurt nad Mohanem - †20. 9. 1894, Frankfurt nad Mohanem)

Byl především lékař a mimo jiné básník a spisovatel, napsal mnoho básnických sbírek a dětských knih.

Hoffmann prožil neradostné dětství. Jeho matka mu zemřela brzy po narození. Nikdo Heinrichovi nedával velké šance na přežití, protože se narodil velmi malý a slabý. Heinrich Hoffmann ale přežil a to ho do dalšího života posílilo. Jeho otec mu chtěl najít novou matku, a proto se oženil se sestrou své zemřelé ženy. To byl od otce ale bohužel špatný krok.

Hoffmannova tragická zkušenost se smrtí v tom, že mu zemřela matka a cizí ženě musel říkat “mami“, dala podnět k napsání dětské knihy Der Struwwelpeter, která ho proslavila po celém světě.

Díky svému dětství našel jako lékař smysl svého života v práci s lidmi trpícími epilepsií a psychicky handicapovanými. Tomuto oboru se věnoval po celý žívot.

Bibliografie:

1833 - Das Breviarium der Ehe
1842 - Gedichte
1843 - Die Mondzügler (Komödie)
1845 - Der Struwwelpeter (Urfassung)
1848 - Handbüchlein für Wühler oder Kurzgefaßte (politische Satire)
1849 - Heulerspiegel (politische Satire)
1851 - König Nußknacker und der arme Reinhold
1851 - Die Physiologie der Sinnes-Hallucinationen
1854 - Bastian der Faulpelz
1857 - Im Himmel und auf der Erde. Herzliches und Scherzliches aus der Kinderwelt
1858 - Allerseelen-Büchlein, eine humoristische Friedhofsanthologie
1859 - Beobachtungen und Erfahrungen über Seelenstörungen und Epilepsie in der Irrenanstalt zu Frankfurt,
1860 - Der Badeort Salzloch (Satire)
1867 - Ein Liederbuch für Naturforscher und Ärzte
1871 - Prinz Grünewald und Perlenfein mit ihrem lieben Eselein
1873 - Auf heiteren Pfaden. Gesammelte Gedichte


Inspirující myšlenky...

Politická karikatura se samozřejmě objevuje i po roce 1989: tentokráte už nejen jako kritika předchozího, ale také jako reflexe stávajícího. Humoristický časopis Dikobraz se po dobu své existence přizpůsoboval dobovému ovzduší. Byl založen v červenci 1945 jako nezávislé periodikum a v období po roce 1948 jej zcela ovládla komunistická strana. Levicové zaměření časopisu bylo však citelné již v počátcích. V období po srpnu 1968 můžeme vnímat nesouhlas redakce s okupací Československa, avšak v následujícím období, během normalizace, má časopis blízko k většinovému proudu a ke kritice kapitalistického nepřítele. Po událostech v listopadu 1989 zaplavuje vlna optimismu také redakci Dikobrazu, jehož poslední číslo vyšlo bohužel již 14. března 1990.