grousset300.jpg

André Laurie (Jean François Paschal Grousset) (*7. 4. 1844, Corte, Korsika – †9. 4. 1909, Saint-Mandé)

francouzský spisovatel

Po neúspěšných studiích se stal novinářem, (Le Figaro a později Marseillaise). Byl aktivním účastníkem Pařížské komuny, ve které dokonce zastával funkci předsedy komise pro zahraniční věci, za což byl roku 1872 odsouzen k deportaci na galeje na Nové Kaledonii. Roku 1874 uprchne zpátky do Evropy, kde žil v Anglii. Jako spisovatel pseudonym Philippe Daryl. Po amnestii v roce 1881 se vrací do Francie, kde byl roku 1893 zvolen poslancem za Socialistickou stranu.

André Laurie je výrazný epigon Julese Verna. Napodobitelů Julese Verna bylo plno, ale jen André Laurie (1844–1909, jde o pseudonym Pascala Grousseta) se mohl pyšnit osobní spoluprací s Vernem. Už sám život tohoto Korsičana stojí za velmi tlustou knihu. Za to, že nebyl zapomenut, vděčí Laurie své někdejší spolupráci se Julesem Vernem. Napsali spolu tři knihy: Ocelové město (1879), Hvězda jihu (1884) a Trosečníci z Cynthie (1885).

Bibliografie

1869 Nesmiřitelný sen
1884 Dědic Robinsonův
1885 Trosečník z Cynthie, společně s Julesem Vernem,
1887 Bakalář sevilský
1888 Kapitán Trafalgar
1888 Magnetová hora
1889 Z New Yorku do Brestu za sedm hodin
1890 Mágovo tajemství
1890 Jachta, pod pseudnonymem Daryl
1894 Rubín Dalaljámův
1897 Tajemná Atlantis
1903 Vládce vzduchu
1903 Strýček z Chicaga
1905 Vládce hlubin
1907 Němý Spiridon


Inspirující myšlenky...

Kromě lhostejnosti většiny a sadismu primitivů mě nejvíc rozhořčuje argumentace řady vzdělaných lidí, že zvířata nemohou mít žádný práva, neboť je neumějí sdělit, formulovat a brát se za ně. Každý kdo jen krůčkem poodstoupí z pozic atropocentrismu, zjistí, že svá přirozená práva na důstojný život mají nejen lidé, ale stejně tak zvířata a další živé bytosti, včetně živlů, ostatně celá planeta je živoucí bytost. Povinnosti vyplývající z lidské přirozenosti je uskutečnit a chránit práva nejen lidská, ale kromě jiných také práva zvířat. Ti, kteří se o to pokoušejí, jsou většinou zesměšňováni a uráženi, jejich činnost bagatelizována. Přesto i ta nejmenší pomoc zvířatům vede v důsledku k záchraně člověka a je s ní nerozlučně spojena.
Jitka Stehlíková, básnířka