marguez Gabriel García Márquez (*6. 3. 1928, Aracataca, Kolumbie - †17. 4. 2014, Mexiko)

spisovatel,  publicista

Márquez je označován za autora tzv. magického realismu, ale jeho dílo je natolik různorodé, že jakékoliv škatulkovíní jeho díla je marnost. Jeho styl je plný nadsázek a fantastických motivů, které se objevují v místech všedního života. Společným rysem je vyprávění velkých příběhů, které roztříští na mnoho bezvýznamných epizod, čímž se dílo stává záměrně nepřehledným. Čas podle něj neplyne, ale otáčí se dokola. Základními tématy pro něj jsou: láska, smrt, samota a stárnutí. Postavám často přikládá mythologické rozměry a legendární vlastnosti ještě dříve, než by si je jakýmkoliv svým jednáním zasloužily.

V roce 1982 obdržel Nobelovu cenu za literaturu

Bibliografie:

1955 – Všechna špína světa (La hojarasca) (taky jako Spadané listí)
1961 – Plukovníkovi nemá kdo psát (El coronel no tiene quien le escriba)
1962 – Pohřeb Velké matky (Los funerales de la Mamá Grande)
1962 – Oči modrého psa(Ojos de perro azul)
1962 – Zlá hodina (La mala hora)
1967 – Sto roků samoty (Cien años de soledad)
1970 – Zpověď trosečníka (Relato de un náufrago)
1975 – Podzim patriarchy (El otoño del patriarca)
1978 – Neuvěřitelná a smutná historie Cándidy Eréndirové a její kruté babičky (La increíble y triste historia de Cándida Eréndira y de su abuela desalmada)
1979 – V tomhle městečku se nekrade - český výbor z El coronel no tiene quien le escriba, Los funerales de la mamá grande a La inscreíble y triste historia de Cándida Eréndira y de su abuela desalmada
1981 – Kronika ohlášené smrti (Crónica de una muerte anunciada)
1985 – Láska za časů cholery (El amor en los tiempos del cólera)
1987 – Dobrodružství Miguela Littína v Chile (La aventura de Miguel Littín clandestino en Chile)
1989 – Generál ve svém labyrintu (El general en su laberinto)
1992 – Dvanáct povídek o poutnících (Doce cuentos peregrinos)
1994 – O lásce a jiných běsech (Del amor y otros demonios)
1996 – Zpráva o jednom únosu (Noticia de un secuestro)
2002 – Žít, abych mohl vyprávět (Vivir para contarla)
2004 – Na paměť mým smutným courám (Memoria de mis putas tristes)


Inspirující myšlenky...

Podíváme-li se kdekoli do historie veřejného školství a povinné školní docházky, najdeme u kořene ani ne tak mylný altruismus, jako spíše vědomou snahu vytvořit z lidí takovou masu, jakou si přály politické elity. Tvrdohlavé menšiny měly být donuceny splynout s většinovou masou. Všem občanům měly být neustále vštěpovány občanské povinnosti, které vždy zahrnovaly poslušnost státnímu aparátu. Ovšem, jestliže má být masa obyvatelstva vzdělávána ve státních školách, jak by se mohly státní školy nestat mocným nástrojem pro hlásání poslušnosti státním autoritám?
Murray N. Rothbard