marse300.jpg

Juan Marsé (*8. 1. 1933, Barcelona)

spisovatel

Španělský spisovatel Juan Marsé se narodil v Barceloně jako Juan Faneca Roca. Vyučil se zlatníkem a pracoval ve šperkařské dílně. Četba dobrodružných knih ho přivedla k literatuře. V letech 1957 až 1959 se mu podařilo časopisecky publikovat první povídky a roku 1960 vychází první próza Uzavřeni s jedinou hračkou. Marsé pak opustil profesi zlatníka a několik let žil v Paříži, kde si vydělával jako asistent v laboratoři, překladatel scénářů a učitel španělštiny.

Roku 1966 vydává román Poslední odpoledne s Terezou (slovensky 1972, česky 1982), který mu přinesl úspěch a uznání. Próza Jestliže ti řeknou, že jsem padl byla ve Španělsku zakázána a vyšla roku 1973 v Mexiku.

Z dalších děl jmenujme například Jednoho dne se vrátím (1982) či Poručík Bravo (1987). Za knihu Kouzlo Šanghaje (1993) spisovatel získal Premio de la Crítica a Premio Europa de Literatura; vznikla také filmová adaptace. Roku 1997 byl autor vyznamenán cenou Premio de Literatura Latinoamericana y del Caribe Juan Rulfo, udělovanou Guadalajarskou univerzitou (Mexiko).

Stěžejní román Ještěrčí ocásky vyšel roku 2000 - za rok na to Marsé získal ocenění Premio Nacional de Narrativa, udělované španělským ministerstvem kultury, a roku 2004 obdržel Premio Extremadura. Jeho dosud posledním dílem je román Milostné písně v Lolita´s Clubu (2005).

Ocenění

1997 - Cena Juana Rulfa
2008 - Cervantesova cena

Bibliografie

Uzavřeni s jedinou hračkou 1960
Temný příběh sestřenice Montse (1970)
Jestliže ti řeknou, že jsem padl (1973)
Dívka se zlatými kalhotkami (1978)
Jednoho dne se vrátím (1982)
Poslední odpoledne s Terezou (1982)
Poručík Bravo (1987)
Ještěrčí ocásky (2007)



Inspirující myšlenky...

Touha zjistit přesně, jakou dobu potřebuje strom v lese, aby se přeměnil na noviny, podnítila jednoho majitele papírny v Harzu k zajímavému experimentu. V sedm hodin třicet pět minut dal v lese sousedícím s továrnou porazit tři stromy, u nich dal oloupat kůru a poté dopravit do celulózky. Přeměna tří kmenů na tekutou dřevěnou hmotu proběhla tak rychle, že už v devět třicet odjížděla z továrny první role tiskárenského papíru. Tu roli dopravil automobil neprodleně do tiskárny jednoho deníku vzdálené čtyři kilometry a už v jedenáct hodin se noviny prodávaly na ulici. Tudíž trvalo pouze tři hodiny a dvacet pět minut, než se čtenáři dozvídali nejnovější zprávy na materiálu pocházejícím ze stromů, na jejichž větvích ptáci ještě zrána pěli své písně.
Karl Kraus, Poslední dnové lidstva