marse300.jpg

Juan Marsé (*8. 1. 1933, Barcelona)

spisovatel

Španělský spisovatel Juan Marsé se narodil v Barceloně jako Juan Faneca Roca. Vyučil se zlatníkem a pracoval ve šperkařské dílně. Četba dobrodružných knih ho přivedla k literatuře. V letech 1957 až 1959 se mu podařilo časopisecky publikovat první povídky a roku 1960 vychází první próza Uzavřeni s jedinou hračkou. Marsé pak opustil profesi zlatníka a několik let žil v Paříži, kde si vydělával jako asistent v laboratoři, překladatel scénářů a učitel španělštiny.

Roku 1966 vydává román Poslední odpoledne s Terezou (slovensky 1972, česky 1982), který mu přinesl úspěch a uznání. Próza Jestliže ti řeknou, že jsem padl byla ve Španělsku zakázána a vyšla roku 1973 v Mexiku.

Z dalších děl jmenujme například Jednoho dne se vrátím (1982) či Poručík Bravo (1987). Za knihu Kouzlo Šanghaje (1993) spisovatel získal Premio de la Crítica a Premio Europa de Literatura; vznikla také filmová adaptace. Roku 1997 byl autor vyznamenán cenou Premio de Literatura Latinoamericana y del Caribe Juan Rulfo, udělovanou Guadalajarskou univerzitou (Mexiko).

Stěžejní román Ještěrčí ocásky vyšel roku 2000 - za rok na to Marsé získal ocenění Premio Nacional de Narrativa, udělované španělským ministerstvem kultury, a roku 2004 obdržel Premio Extremadura. Jeho dosud posledním dílem je román Milostné písně v Lolita´s Clubu (2005).

Ocenění

1997 - Cena Juana Rulfa
2008 - Cervantesova cena

Bibliografie

Uzavřeni s jedinou hračkou 1960
Temný příběh sestřenice Montse (1970)
Jestliže ti řeknou, že jsem padl (1973)
Dívka se zlatými kalhotkami (1978)
Jednoho dne se vrátím (1982)
Poslední odpoledne s Terezou (1982)
Poručík Bravo (1987)
Ještěrčí ocásky (2007)



Inspirující myšlenky...

Co přesně znamená mít dlouhé vlasy, to se různí od kultury ke kultuře. Například standardní délka vlasů, použitelná pro obě pohlaví, může být rozdílná: o ženě s vlasy po bradu se může říkat, že má vlasy krátké, zatímco o muži s toutéž délkou vlasů se může říct, že má vlasy dlouhé. V angličtině se sousloví „dlouhé vlasy“ svým významem tradičně váže zhruba ke komusi, kdo je umělecky založený, estét. V češtině máme naproti tomu nepěkné rčení „dlouhé vlasy – krátký rozum“, což je v podstatě původem latinské rčení Mulieres longam habent cesariem brevem sensum, vztahující se pouze k ženám, jež zavedl do Čech zřejmě až kronikář Kosmas; do té doby, a do příchodu latinizovaného křesťanství, se obě pohlaví pyšnila dlouhými vlasy, na rozdíl od Římanů té doby. Jakožto popisný výraz byly „dlouhé vlasy“ užívány ve starověku pro franský polobarbarský rod Merovejců a v současnosti jím jsou označováni nadšenci pro klasickou hudbu, jakož i hippies (u nás to jsou „hároši“ nebo „máničky“) a estéti.