michalkov_sergej150

Sergej Vladimirovič Michalkov ( *13. 3. 1913, Moskva - †27. 8. 2009, Moskva)

prozaik, básník  

Otec slavných ruských filmových režisérů Nikity Michalkova a Andreje Končalovského bývá označován za klasika ruské literatury pro děti. Díky svým pozitivním vztahům k bolševické ruské politické špičce byl náklad jeho knih jen v ruském jazyce přes 250 milionů výtisků. Známým se také stal především jako nesmrtelný "kabátník" a autor textu hymny bývalého Sovětského svazu (1943), která byla nejdřív oslavou Stalina a po jeho smrti ji v roce 1977 přepracoval. V roce 2001 její slova opět změnil, a Stalina i Lenina pro změnu nahradill Bohem. Politicky často pomlouvačně vystupoval proti antisovětským autorům.

Vybraná bibliografie:

Zajíček Hrdopýšek, 1953
Táta, máma a já, 1953
Satiry a bajky, 1954
Jak našel medvěd dýmku, 1957
Já a můj kamarád, 1967
Křišťálová váza a jiné verše pro děti, 1972
Svátek neposluchů, 1974
Mazlíček Rek, 1976
Koťata, 1981
Spánek jako marcipánek, 1985
Moje štěně, 1988

Inspirující myšlenky...

Nikdo vlastně neví, kdo Chan Šan byl. Je tu pár starých pamětníků, kteří ho znávali. Říkají, že to byl chudý člověk, povahou blázen. Žil prý sám v horách zvaných Mrazivé hory, Chan-šan. Vypadal prý jako tulák. Jeho tělo i tvář byly zestárlé a vrásčité. Avšak v každičkém slově, které vypustil z úst, byl hluboký smysl a vyjádření nejjemnější podstaty věci, jen dokázal-li se kdo nad ním hlouběji zamyslet. Cokoli vyřkl, obsahovalo cit pro Tao, pro jeho veliká nejskrytější tajemství. Jeho čapka byla zrobena z březové kůry, jeho šaty byly rozedrané v cáry a na nohou měl dřeváky. Tak ti, kteří jsou nuceni tak činit, skrývají i stopu po sobě. Někdy nepochopitelný, někdy příjemný, vždy byl přirozeně šťastný sám ze sebe. Jak by ho však někdo, kdo sám není moudrý, mohl ocenit a pochopit?
Předmluva k Chan Šanovým básním od pana Lü Čchiou Jina