michalkov_sergej150

Sergej Vladimirovič Michalkov ( *13. 3. 1913, Moskva - †27. 8. 2009, Moskva)

prozaik, básník  

Otec slavných ruských filmových režisérů Nikity Michalkova a Andreje Končalovského bývá označován za klasika ruské literatury pro děti. Díky svým pozitivním vztahům k bolševické ruské politické špičce byl náklad jeho knih jen v ruském jazyce přes 250 milionů výtisků. Známým se také stal především jako nesmrtelný "kabátník" a autor textu hymny bývalého Sovětského svazu (1943), která byla nejdřív oslavou Stalina a po jeho smrti ji v roce 1977 přepracoval. V roce 2001 její slova opět změnil, a Stalina i Lenina pro změnu nahradill Bohem. Politicky často pomlouvačně vystupoval proti antisovětským autorům.

Vybraná bibliografie:

Zajíček Hrdopýšek, 1953
Táta, máma a já, 1953
Satiry a bajky, 1954
Jak našel medvěd dýmku, 1957
Já a můj kamarád, 1967
Křišťálová váza a jiné verše pro děti, 1972
Svátek neposluchů, 1974
Mazlíček Rek, 1976
Koťata, 1981
Spánek jako marcipánek, 1985
Moje štěně, 1988


Inspirující myšlenky...

Skromnost je v podstatě společenská ctnost, svědčí o velikém vzdělání; je to sebezapření směrem ven, sebezapření, které proto, že vychází z veliké vnitřní hodnoty, je považováno za nejvyšší vlastnost člověka. A tak slyšíme, že dav chválí u nejznamenitějších lidí především skromnost, aniž se nějak zvlášť dává strhnout ostatními kvalitami. Skromnost je však vždycky spojena s licoměrností a je to jistý druh lichocení, které je tím účinnější, protože nevtíravě dělá druhému dobře, nemate jej v jeho blaženém sebecitu. Avšak všechno, co se nazývá dobrou společností, spočívá ve stále rostoucím popření sama sebe, takže societa se nakonec bude rovnat absolutní nule.
Johann Wolfgang Goethe