michalkov_sergej150

Sergej Vladimirovič Michalkov ( *13. 3. 1913, Moskva - †27. 8. 2009, Moskva)

prozaik, básník  

Otec slavných ruských filmových režisérů Nikity Michalkova a Andreje Končalovského bývá označován za klasika ruské literatury pro děti. Díky svým pozitivním vztahům k bolševické ruské politické špičce byl náklad jeho knih jen v ruském jazyce přes 250 milionů výtisků. Známým se také stal především jako nesmrtelný "kabátník" a autor textu hymny bývalého Sovětského svazu (1943), která byla nejdřív oslavou Stalina a po jeho smrti ji v roce 1977 přepracoval. V roce 2001 její slova opět změnil, a Stalina i Lenina pro změnu nahradill Bohem. Politicky často pomlouvačně vystupoval proti antisovětským autorům.

Vybraná bibliografie:

Zajíček Hrdopýšek, 1953
Táta, máma a já, 1953
Satiry a bajky, 1954
Jak našel medvěd dýmku, 1957
Já a můj kamarád, 1967
Křišťálová váza a jiné verše pro děti, 1972
Svátek neposluchů, 1974
Mazlíček Rek, 1976
Koťata, 1981
Spánek jako marcipánek, 1985
Moje štěně, 1988

Inspirující myšlenky...

Ja Bartolomej Boleráz bol som človekom azda slabým,azda i zbabelým, ale ja Boleráz, človek, robím si nárok, aby ľudia, moji súčasníci, po všetkých omyloch, po všetkom trápení, po všetkom márnom hryzovisku predsa len boli múdrejší a ľudskejší. Áno, opäť ľudskejší. O trošičku menej krutí. Kto si kladie za povinnosť hovoriť a hovoriť, prázdnymi slovami rozvirovať povetrie, nech si vraví. Ale vy, ľudia moji, nedajte sa mýliť: Pravdou našej spoločnosti nemôže byť to, čo zabíja, čo nás štve a dusí, čo nás vháňa do osamenia a blázincov, nech si ju vykladajú, ako chcú, vykladačis prideleným mozgom. Pravda je, môže byť iba to, v súhlases čím rastie a rozvíja sa naša ľudská prirodzenosť, z čoho rastú a rozvíjajú sa kmene, i malé, i najmenšie národy. To je pre mňa pravda našich čias. Za ňou som túžil celý svoj život. Za ňu, v jej mene prihlásil som sa o slovo, hoci až po smrti a neskoro.
Dominik Tatarka, Démon súhlasu