Milosz

Czesław Miłosz
(*30. 6. 1911, Šeteniai – †14. 8. 2004, Krakov)

básník, esejista, překladatel

Narodil se v Polsku. Od roku 1960 přednášel polskou literaturu a slovanské jazyky na Kalifornské univerzitě v Berkeley a roku 1970 získal americké občanství. Roku 1989 dostal čestný doktorát Harvardovy univerzity. Od roku 1989 navštěvoval Krakov, kam se roku 1993 přestěhoval a kde 2004 zemřel.

Nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1980.

Poezie
Poema o vychladlém čase (1933)
Tři zimy (1936)
Záchrana (1945)
Traktát morální (1948)
Traktát poetický (1957)
Král Popiel (1962)
Kde vychází slunce a kdy zapadá (1974)
Hymnus o perle (1982)
Neobsáhnutelná Země (1984)
Kroniky (1987)
Vzdálenější okolí (1991)
Na břehu řeky (1994)

Próza
Zotročený duch (1953)
Dobytí moci (1953)
Údolí Issy (1954)
Rodná Evropa (1959)
Dějiny polské literatury (1969)
Soukromé závazky (1972)
Země Ulro (1977)

Knihy v češtině
Hymnus o perle. Praha: MF 1992
Mapa času. Praha: Odeon 1990
Pejsek u cesty. Praha: MF 2000
Rodná Evropa. Olomouc: Votobia 1997
Saligia a jiné eseje. Brno: Barrister a Principal 2005
Svědectví poezie - šest přednášek o neduzích našeho věku. Praha: MF 1992
Svět: prosté básně. Zblov: Opus 2008
To. Praha: Paseka 2003
Traktáty a přednášky ve verších. Olomouc: Votobia 1996
Údolí Issy. Praha: MF 1993
Záhrada vied: eseje. Bratislava: Kaligram 2002
Zotročený duch. Praha: Torst 1992
Poslední básně. Praha: Triáda 2011


Myšlenky z knih

Podle starých pramenů severské mytologie je strom Yggdrasil osou světa, stromem života a osudu. Spojuje nebe, zemi i podzemní svět. Je jediným stromem v ráji, seděl pod ním Adam. On sám sebe nevnímal, aniž se od okolí rozeznával. Seděl v dokonalé harmonii pod Yggdrasilem. Ráj nebyl veliký. Snad jako naše zahrada? Byl však dokonalý. Vzkvétaly v něm všechny tvary jen jedenkrát a proto byly dokonalé. Vše bylo nehybné. Ráj nevznikl, prostě byl tu. Každá věc byla tím, čím se jevila. Pod Yggdrasilem seděl Adam. Vše tu bylo jen pro něj. V okamžiku, kdy jím to proniklo jako blesk, učinil posunek. Uchopil větev, ať se zlomí – a vědět.
Bohumila Grögerová, Můj labyrint