nosov150.jpg

Nikolaj Nikolajevič Nosov (*23.11. 1908, Kyjev - †26.7. 1976, Moskva)

spisovatel, režisér

Mládí prožil v Kyjevě v rodině estrádního umělce a po absolvování moskevského institutu kinematografie pracoval jako režisér kreslených, populárně vědeckých a naučných filmů.

Od roku 1938 publikoval povídky pro děti. S velkým ohlasem se setkala například jeho delší povídka Víťa Malejev ve škole i doma, která vyšla v roce 1951 a za kterou získal Stalinovu cenu.

Největší popularitu mu však přinesly jeho pohádkové knížky o Neználkovi. Knížky o příbězích tohoto malilinkatého človíčka, vyznačujícího se prostoduchou naivitou, zvědavostí a mírně sobeckým požitkářstvím, a jeho stejně malilinkatých kamarádů a dalších postaviček z Kvítečkova na Okurkové řece napsal celkem tři - Neználkovy příhody, Neználek ve slunečním městě a Neználek na Měsíci.

Nosov také napsal autobiografické dílo Story about my friend Igor a vyprávění Mistery on a well bottom.

Bibliografie

Veselá rodina (1949)
Zápisník Kolji Sinicyna (1950)
Víťa Malejev ve škole i doma (1951)
Neználkovy příhody (Приключения Незнайки и его друзей, 1954)
Neználek ve slunečním městě (Незнайка в Солнечном городе, 1958)
Neználek na Měsíci (Незнайка на Луне, 1966)
Povídka o mém příteli Igorovi (1971—1972)
Tajemství na dně skříně (1977)

Inspirující myšlenky...

Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věcí, jež vymyslel někdo jiný? I když Mloci, řekněme, nemají svých vlastních myšlenek, mohou mít docela dobře svou vědu. Nemají sice své hudby nebo literatury, ale obejdou se bez nich dokonale; a lidé počínají shledávat, že to je od těch Salamandrů báječně moderní. Tak vida, už se může člověk u Mloků ledačemus učit – a není divu: což nejsou Mloci ohromně úspěšní, a z čeho jiného si mají lidé brát příklad, ne-li z úspěchu? Ještě nikdy v dějinách lidstva se tolik nevyrábělo, nebudovalo a nevydělávalo jako v této veliké době. Nic platno, s Mloky přišel do světa obrovský pokrok a ideál, který se jmenuje Kvantita. „My lidé Mločího Věku,“ říká se s oprávněnou hrdostí; kam by se hrabal zastaralý Lidský Věk se svou pomalou, titěrnou a neužitečnou páračkou, které se říkalo kultura, umění, čistá věda nebo jak! Praví, uvedomělí lidé Mločího Věku už nebudou mařit svůj čas hloubáním o Podstatě Věcí; budou mít co dělat jenom s jejich počtem a s hromadnou výrobou. Celá budoucnost světa je v tom, aby se pořád zvyšovala výroba i konzum; pročež musí být ještě víc Mloků, aby mohli ještě víc vyrobit a sežrat. Mloci jsou jednoduše Množství; jejich epochální čin je v tom, že jich je tak mnoho. Teprve nyní může lidský důmysl pracovat naplno, neboť pracuje ve velkém, s krajní výrobní kapacitou a rekordním hospodářským obratem; zkrátka je to veliká doba. – Co tedy ještě chybí, aby se za obecné spokojenosti a prosperity uskutečnil Šťastný Nový Věk? Co překáží, aby se zrodila kýžená Utopie, v níž by byly sklizeny všechny ty technické triumfy a nádherné možnosti, které se lidskému blahobytu a mločí píli otvírají dál a dál, až do nedozírna?
Karel Čapek, Válka s mloky