winterson150.jpg

Jeanette Winterson
(*27. 8. 1959, Manchester)

spisovatelka

Jeanette Winterson zná úděl sirotků do té míry, že bývá označována za Janu Eyrovou současné anglické literatury. V útlém věku adoptovala tuto rodačku z Manchesteru rodina z blízkého hornického městečka, a byť u nich dívka nemusela škemrat o jídlo jako Oliver Twist, náhradní matka ji zjizvila výchovou v duchu náboženského fanatismu nepřipouštějícího omyly.

Únik z chapadel puritánské sekty vylíčila autorka v prvotině Na světě nejsou jen pomeranče (1985, česky 1998), která byla odměněna Whitbreadovou cenou za nejlepší debut roku a odstartovala její hvězdnou literární kariéru.
Neméně působivý román Vášeň (1987, česky 2000) o útěku dcery benátského gondoliéra a Napoleonova kuchtíka z válečné vřavy připomene svou zápletkou připomene báj o Eurydice a Orfeovi otočenou naruby.
Do bahna Londýna poloviny 17. století zavádí čtenáře autorčina další próza Jak naštěpit třešeň (1989, česky 2004), v níž znetvořená žena zažívá kratičké údobí mateřského štěstí.
Novela Tíha (2005, česky 2005) o antickém rekovi Héraklovi a psím kosmonautovi Lajce zahájila mezinárodní ediční projekt Mýty, ve kterém 33 evropských nakladatelství zkoumá význam mytologie pro soudobý život zbavený posvátnosti a přirozeného porozumění.

Nejnovější knihou Jeanette Wintersonové, která je rovněž uznávanou esejistkou, publicistkou, autorkou rozhlasových her a se svou přítelkyní a spolupracovnicí Margaret Reynoldsovou pečuje o kritická vydání anglické klasičky Virginie Woolfové, je román The Stone Gods (Kamení bohové, 2007). Kromě Konce času (2006) věnovala dětem také miniaturu The King of Capri (Král Capri, 2003) a kořeny pohádek se zabývá i v souboru The Powerbook (Mocná kniha, 2000).

 

Inspirující myšlenky...

My lidé jsme hrozná zvířata. Znáte tu hloupou píseň Barbry Streisand „People who need people are the luckiest people in the world “. Zřejmě jsou myšleny kanibaly. Hrozná zvířata jsme my lidi a velmi zvláštní k tomu. Všechna ostatní zvířata se napadají a zabíjejí pro přežití. Jenom my to děláme kvůli potěšení. Tady já mám problém s darvinismem. Pokud evoluce a přirozený výběr mají jako cíl přežití, proč se nestáváme s lety moudřejší, ale jsme čím dál víc a víc nebezpeční?
Kurt Vonnegut