borska150.jpg
foto:

Ilona Borská (*9. 11. 1928, Praha - †27. 12. 2007, Praha)

- prozaička a novinářka

Po maturitě na gymnáziu studovala žurnalistiku na vysoké škole. Již za studií začala pracovat jako redaktorka. Působila v Československém rozhlase, jako asistentka sociologie na ČVUT, redaktorka nakladatelství Albatros a reportérka časopisu Svět práce, později na volné noze. Rovněž překládala a některé její tituly se dočkaly cizojazyčných vydání

Bibliografie (jen první vydání)

Vřes, Mladá fronta 1956

A není ticha pro lásku, Československý spisovatel 1960

Svět se točí dokolečka (s I. Štukou), SNDK 1963

Barevné pohádky(s I. Štukou), SNDK 1967

Coppélia, cizojazyčnávydání, ARTIA 1970, 1971

Komu zlatá brusle, Albatros 1974

Trůn, na kterém se stojí, Mladá fronta 1975

Ve čtvrtek budeme dospělí, Albatros 1977

Mirka s Jirkou sami doma, Albatros 1978

Doktorka z domu Trubačů, Mladá fronta 1978

Za dvě čárky prázdniny, Albatros 1980

Martin a sedm dalekých moří, Albatros 1982

Dekameron z nočního letiště, Vyšehrad 1982

Trubadúři a ztracená švadlena, Albstros 1983

Mirka s Jirkou a Cihlový kluk, Albatros 1983

Osud jednoho Čecha, Mladá fronta 1984

Výpravy s paní Klomínkovou, Albatros 1985

Menuet v hangáru, Melantrich 1985

Příběh staršího bratra, Albatros 1987

Kaštan první třídy, Albatros 1988

Říkadla a šeptánky (s I. Štukou), Albatros 1989

Letci v bouři, Mladá fronta 1991

Kdo byl Hamza? Marsyas 1992

Cesta pro Hanku, Olympia 1993

Mokřejšové, vodníci z Louže, Albatros 1994

Hanka v Paříži, Olympia 1995

Cizí tvář v mém zrcadle, Motto 1995

Moje město Otázka, Primus 1996

Minimum na cesty(s I. Štukou), Olympia 1998

Dobrodruzi s polopenzí, Motto 1999

Troufalý autor osud, Motto 2000

Mirka s Jirkou, Dan a pes, Amulet 2001

Na letišti kdesi v mlze, Motto 2002

Poutník pod hvězdami, Motto 2004

Praha má tajemná, Motto 2005

Kdo zachránil jeden život, zachránil celý svět, Motto 2006

Inspirující myšlenky...

Postavení ženy se vyznačuje tím, že žena, která je jako každá lidská bytost autonomní svobodou, objevuje sama sebe a hledá se ve světě, kde ji muži nutí pokládat se za tu Druhou a chtějí z ní udělat objekt, odsoudit ji na imanence, protože její transcendence se stále překračuje jiným podstatným a suverénním vědomím. Dramatem ženy je konflikt mezi základním požadavkem každého subjektu, který se vždy pokládá za podstatný, a požadavky situace, která z ní dělá nepodstatnou bytost. Jak se může žena v daných podmínkách stát lidskou bytostí? Které cesty jsou pro ni otevřené a které naopak vedou do slepé uličky? Jak dosáhnout nezávislosti v závislosti? Jaké okolnosti omezují svobodu ženy, a může je překonat? To jsou základní otázky, které chceme objasnit. To značí, že přemýšlela o možnosti jedince, nebudeme je měřit pojmy štěstí, ale svobody.
Simone de Beauvoir, Druhé pohlaví