ales150.jpg

Mikoláš Aleš (*18. 11. 1852, Mirotice - †10. 7. 1913, Praha)

malíř, kreslíř, ilustrátor

Studoval na malířské akademii v Praze u profesorů Emanuela Roma a Jana Swertse. Především malíř velkých cyklů: Vlast, Obrazy z českých dějin a pověstí (Památné hory našich dějin, Památné bitvy našich dějin, Slavné postavy – především Sv. Václav, Jan Hus, Jan Žižka, Jiří z Poděbrad), Pohanští bohové, Obrazy z ruských bájí a dějin, Obrazy z polských dějin, Obrazy z jihoslovanských bájí a dějin atd. Byl znalcem heraldiky. Ještě dnes se můžeme při procházkách Prahou setkat s jeho dílem nejen v Národním divadle a v Obecním domě, ale sgrafitovou výzdobu dle jeho návrhu uvidíte na domě U Rotta, Wiehlově domě, bývalé pražské vodárně – dnes Smetanově muzeu aj.

Pro děti a mládež ilustroval např.

Sládek Josef Václav: Zvony a zvonky, 1894
Bartoš František: Naše děti, 1898
Frumar A., Jirsa J: Slabikář, 1899, přepracovaný 1905 – téměř čtyřicet let byl používán na školách
Jirásek Alois: Psohlavci, 1900
Alšovy pohádky, 1904 (V. Říha)
Svátek J.: Pražské pověsti, 1906
Špalíček jednoho sta národních písní, 1907
Aleš mládeži, 1915


ales450_2.jpg


ales450_1.jpg

Inspirující myšlenky...

Život je stejně divná věc. Proč lidi ustavičně touží po životě? Je to hra, ve který žádnej člověk nevyhraje. Žít, to znamená do úmoru se dřít a snášet útrapy. Těžký je žít. V bolesti nemluvně vsaje první dech, v bolesti starej člověk vydechne naposledy a všecky jeho dni jsou plný trápení a zármutku. A přece klopejtá a potácí se do otevřený náruče smrti s hlavou otočenou dozadu a zápasí až doposledka. A smrt je laskavá. Přece právě život a věci života člověku ubližujou. A přesto milujem život a nenávidíme smrt. To je hrozně divný.
Jack London: Ženská statečnost