bartovsky

Václav Bartovský  (*22. 8. 1903, Praha – †8. 8. 1961, Vůsí u Milevska)

český malíř a výtvarný publicista

Zpočátku autodidakt, později studoval pod vedením kreslíře Rudolfa Vejrycha a malíře Jaroslava Poše. V roce 1927 mu Krasomuná jednota uspořádala první samostatnou výstavu. Ve své tvorbě byl zpočátku ovlivněn kubismem, později imaginativní malbou a surrealismem v Domě umělců v Praze. Ve čtyřicátých letech pak maloval spíše interiéry, pražské ulice a kavárny.
Jeho obrazy byly v roce 1948 vystavovány na XXXI. výstavě v Topičově salónu. V roce 1948 se také stal členem Umělecké besedy. Dále byl i členem skupiny UB 12. V padesátých letech tvořil portréty (Adriana Šimotová, Jaromír John, Dagmar Sekorová aj.)
Další jeho samostatné výstavy proběhly po jeho smrti: 1962 Brno - Galerie Jaroslava Krále, 1963 Galerie československý spisovatel v Praze, 1964 Dům umění v Ostravě. Poslední samostatná výstava se konala v roce 1985 v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích. Neprávem opomíjený, byl i přítelem Jana Vladislava.

bartovsky pocta kandinskemu
Bartovský Václav: Pocta Kandinskému, 1943

bartovsky krajina 1934
Bartovský Václav: Krajina, 1934

Inspirující myšlenky...

Četl jsem v anekdotách z dějin Anglie za doby Cromwellovy, že jistá voskářka v Dublinu prodávala výborné svíčky, zhotovené z tuku Angličanů. Po nějaké době jeden z jejích zákazníků si jí stěžoval, že jeho svíčka nebyla již tak dobrá. „Ach, to je bohužel tím,“ odpověděla obchodnice, „že jsme tento měsíc neměli dost Angličanů.“ Táži se, kdo měl větší vinu: ti, kdo Angličany pobíjeli, nebo tato žena, jež vyráběla svíčky z jejich sádla?
Voltaire, Filosofický slovník: Lidojedi