bim_150.jpg

Tomáš Bím (*12. 11. 1964, Praha)

Je vyučen tiskařem, dále studoval soukromě. V prvních letech tvorby se zaměřil především na užitou grafiku, kresbu, ilustrace a suchou jehlu. Od roku 1978 volná grafika - především litografie. Věnuje se také malbě - acryl/olej. Měl kolem 50 výstav doma i v zahraničí. Zúčastnil se též řady kolektivních výstav. Dvakrát získal ocenění za drobnou grafiku v Dánsku a v Polsku.

Bibliografie:

Falteisek Lubor: Nebojím se skoro ničeho,  1981
Van der Wettering Janwillem: Masakr v Maine, 195
Kolář Stanislav: Tenisový sen, 1988
Hofman Ota: Červená kůlna, 1988
Cincibuch Petr: Žádné smutky, 1989
Bartíková Heda: Cílová rovina, 1989
Frais Josef: Bezpečné známosti, 1990
Škvorecký Josef: Smutek poručíka Borůvky, 1991
Škvorecký Josef: Konec poručíka Borůvky, 1992
Škvorecký Josef: Návrat poručíka Borůvky, 1993
Holoubek Jaroslav: Ponorka v zahradě Čech, 1995
Dvořák František: II. Inventura Tomáše Bíma, 1999
Černý Jaroslav: I muži někdy pláčou, 1999
Horák Jiří: Modrý sen, 2006
David Petr: Třetí básně, 2009


 bim_450_2.jpg

bim_450_1.jpg

Inspirující myšlenky...

Pravdou je: máme být bídní a jsme. Přitom hlavním zdrojem nejvážnějšího zla, které člověka potkává, je člověk sám: homo homini lupus neboli člověk člověku vlkem, jak pravil Plautus v Komedii oslovské z roku 495. Kdo správně pochopí tuto tezi, uvidí svět jako peklo, které převyšuje peklo Dantovo tím, že ďáblem musí být jeden druhému, k čemuž je ovšem jeden vhodnější než druhý. Před všemi pak stojí arciďábel v podobě někoho vyššího, který statisíce lidí žene proti sobě a volá k nim: „Utrpení a umírání je vaše určení: tak na sebe střílejte z pušek a kanónů!“ a oni to dělají.
Arhur Schopenhauer, Svět jako vůle a představa