campulka nina

Nina Čampulka (*10. 10. 1945, Praha)

Výtvarnice, animátorka, ilustrátorka

Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu na Žižkově a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor filmové a televizní grafiky u profesora Adolfa Hoffmeistra a posléze doc. Miloslava Jágra.

V tomto oboru je uznávanou výtvarnicí a režisérkou a již svým absolventským filmem na námět Prévertovy básně „Jak namalovat podobiznu ptáka“ naznačila, jakým směrem se bude její dílo ubírat a v čem bude obohacením a přínosem pro toto výtvarné odvětví. Ryzí imaginace, poetické výtvarné zpracování, osobitá stylizace, to jsou devizy, s kterými pracuje i v dalších filmech. Ať je to loutková balada Aucassin a Nicoletta, nebo poetický text Miloše Macourka „Páv není jediný“, či film na text Jana Vodňanského „Kolik je na světě věcí“.

Také v dalších filmech, na námět A. Mikulky „O rybáři, který nikdy nic nechytil“, nebo bláznivé pohádce „O princezně Furieně“ F. Nepila, výtvarnými prvky, jakousi barevnou skladbou navozuje pocit romantického snění a básnivých asociací. Je tedy skoro symbolické, že její zatím poslední film opět na námět A. Mikulky nese název „Dům u pětiset básníků.“ Pohádka z r. 1988, kde ježibaba promění vojáky v kasárnách na básníky a malíře.

Nutno jenom litovat, že Nina Čampulková nedostala více příležitostí. S rozpadem studia na Barrandově ztratila kontakty a možnost práce na dalších filmech. Její ilustrační tvorba (především pro děti) má rovněž znaky poetičnosti, ale také vytříbené kresby a bohaté Bonnardovské barevnosti.

V knize pro nejmenší „Kdo má koho,“ kterou sama doplnila textem s obrovskou jistotou klade barevné valéry fialových, zelených či modrých odstínů. Vytříbená linie kresby je přitom tak blízká malému čtenáři. Nepodbízivá, dynamická, naprosto svobodná kresba až dětsky upřímná. Zatím poslední knížka výtvarnice a ilustrátorky Niny Čampulkové, které předcházela drobná knížečka krátkých črt, jakýchsi vzpomínek a postřehů na přátele, známé či náhodná setkání, doplněná černobílými kresbami.

Je s podivem, že si u ní nepodávají dveře nakladatelé dětských knih a sama marně shání sponzory na další knihu, kterou má připravenou k vydání. Ale to jsem přeskočil období, kdy jí ještě zdraví dovolovalo pracovat řezbářsky na drobných sochařských objektech. Převážně stylizováných postavách, nebo hlavách tajemných dam s vějířem či s klobouky ozdobenými ovocem, vždy citlivě kolorovanými. Ani zde nezapře svůj poetický naturel. A přes už zmíněný smysl pro barevnost zjistíme, že je to především kresba, která jí provází celým výtvarným počínáním. Jsou to zvláště jistá elegantní linie, dramatická šrafura, kontrast černé a bílé plochy, či jenom emocionální záznam, které zvládá dokonale.

Nelze zde při té příležitosti nevzpomenout virtuosa této dnes tak opomíjené techniky – Fr. Tichého. Jak jsem zde již naznačil, ne vždy příznivý osud a zdraví provází Ninu Čampulkovou celým jejím výtvarným působením. Zlomená zápěstí obou rukou nadlouho omezila její činnost. Přesto se nevzdává a svůj výtvarný talent, smysl pro kompozici a barevnost a hlavně poetičnost uplatňuje ve fotografii, která se stává v současnosti jejím důležitým výtvarným projevem. Užasle hledíme, jak se detail kaluže mění v barevnou abstraktní scenerii. Osamocený kámen, nebo dramatický kořen symbolicky nastavuje zrcadlo stavu duše Niny Čampulkové.
    
     Filmografie:
     1971 Lví srnka
     1973 Jak dělat podobiznu ptáka
     1979–89 spolupráce s Krátkým filmem Praha
     1980 Aucassin a Nicoletta
     1982 Páv není jediný
     1984 O rybáři který nikdy nic nechytil
     1985 Kolik je na světě věcí
     1986 O princezně Furieně
     1988 Dům u pětiset básníků
     1989 What to do? Co dělat?
    
V posledních letech i píše
     Obrazy snů – sny obrazů (básně)
     Přiďte ve tředu, slečno (povídky)
     Kdo má koho (o zvířátkách, kniha pro děti)
     
Samostatné výstavy:
     1986 Nina Čampulková, Filmová grafika
     1996 Poetický svět Niny Čampulky
     1996 Poetický svět Niny Čampulky
     1996 Svět Niny Čampulky
     1997 Nina Čampulka
     1998 Sochy, loutky, kameny, filmová grafika, Nina Čampulka
     1999 Kameny, sochy, obrazy pod záštitou tří trpaslíků Nina Čampulka
     2001 Kresby, plastiky – Nina Čampulk
     2002 Z ateliéru Niny Čampulky
     2003 Ilustrace ke knize Přiďte ve tředu slečno
     2003 Ilustrace ke knize Kdo má koho
     2004 Z ateliéru Niny Čampulky II
     
Účast na kolektivních výstavách
     1974 ČFVU, Rodičovství, mateřství ze života dětí
     1976 ČFVU, K mezinárodnímu roku ženy
     1978 Salón mladých výtvarníků, PKJF
     1979 Výstava mladých
     1981 Oborová výstava
     1982 Salón 18 kladenských výtvarníků
     1986 Středočeští výtvarníci
     1988 Výtvarníci animované tvorby
     Od r. 1995 dosud Kladenské dvorky
     2000 Salón výtvarníků, PKJF
     2004 Kladenský salón
     2006 Kladenský salón
     2008 Kladenský salón
     2010 Kladenský salón

Napsal Ladislav Janouch    

campulka nina il1

campulka nina il2
    

Inspirující myšlenky...

Filmům zpravidla schází tajemství, tato nezbytná složka každého uměleckého díla. Scenáristé, režiséři i producenti dbají velmi pečlivě na to, aby neporušili náš klid, a proto okno filmového plátna, které vede do osvobozujícího světa poezie, nechávají zavřené. Raději nás nutí zamýšlet se nad náměty, jež by mohly tvořit pokračování našeho všedního života, opakují tisíckrát tutéž zápletku, nebo nám dávají zapomenout na těžké hodiny každodenní práce. A toto všechno samozřejmě s požehnáním navyklé morálky, vládní i mezinárodní cenzury – s naprosto dobrým vkusem a s kořením bílého humoru i s jinými prozaickými imperativy reality.
Luis Buňuel, Do posledního dechu