domlatil_vojtech

 Vojtěch Domlátil (*28. 2. 1979, Praha)

ilustrátor a knižní grafik

Studium: od roku 2007 student ateliéru ilustrace a grafiky na VŠUP v Praze (v roce 2010 stáž na Universität der Künste Berlin).

Ocenění:

Nominace na Zlatou stuhu 2009 (Albánské pohádky a pověsti)
1. místo Nejkrásnější knihy roku 1998 (Jak se stát ředitelem)

Knihy (výběr):

2010 Židovské anekdoty (Karmelitánské nakladatelství)
2010 William Blake: Tygře, tygře, žhavě žhneš (Dokořán)
2010 Byl jsem při tom (Dokořán)
2009 Albánské pohádky a pověsti (Argo)
od roku 2009 bilingvní edice Kanapka (Argo)
2008 Josef Kainar: Nejhorší láska, která nezlomí (Dokořán)
2006 I. A. Bunin: Proklaté dny (Argo)
2006 katalog Lucie Svobodové: Hyperporyv (Arbor Vitae)
1999 Jak se stát ředitelem

Odkaz:
www.ilustratori.net/domlatil.htm

domlatil1

domlatil_kresba

Inspirující myšlenky...

My lidé jsme hrozná zvířata. Znáte tu hloupou píseň Barbry Streisand „People who need people are the luckiest people in the world “. Zřejmě jsou myšleny kanibaly. Hrozná zvířata jsme my lidi a velmi zvláštní k tomu. Všechna ostatní zvířata se napadají a zabíjejí pro přežití. Jenom my to děláme kvůli potěšení. Tady já mám problém s darvinismem. Pokud evoluce a přirozený výběr mají jako cíl přežití, proč se nestáváme s lety moudřejší, ale jsme čím dál víc a víc nebezpeční?
Kurt Vonnegut