nikkarin portret

Nikkarin (*1987, Prostějov)

Ilustrátor, autodidakt

vlastním jménem Michal Menšík, studoval Obchodně podnikatelskou fakultu Opavské univerzity v Karviné, v současnosti je na volné noze. V roce 2006 stvořil postavu poutníka Bo, kolem nějž se točí většina jeho příběhů včetně prvního samostatného alba nazvaného 130: Odysea. Nikkarin také připravil k vydání první číslo komiksového fanzinu Bunkr. Krátké komiksy otiskl v časopisech KomiksFEST! revue, AARGH! nebo Protimluv, pravidelně přispívá stripy do měsíčníku ČiliChili.
V roce 2007 zvítězil v komiksové soutěži konané u příležitosti výstavy K.O.MIX v Nitranské galerii a letos získal cenu Muriel pro nejlepší krátký český komiks.

Nikkarinův výtvarný styl je výrazně ovlivněn francouzským kreslířem Moebiem, zároveň patří k autorům, kteří tvůrčím způsobem navazují na některé aspekty tvorby Káji Saudka. Nikkarinovy scénáře jsou protkány postmoderními citacemi známých literárních, komiksových a výtvarných děl, ale i filmů a počítačových her. V příbězích klade důraz na atmosféru a hravé nápady.

Ivona Březinová: Nausika, dívka z Knossu, 2015
130: Čas hvězdoplavců, 2015

nikkarin.humanart.cz

nikkarin malba


 

Inspirující myšlenky...

Jsou lidé, kteří jsou vězni svého postavení. Neexistují kladní nebo záporní. Je jen špatně udělaná společnost, která ve výsledku upřednostňuje darebáky. Myslím, že dnes je velmi těžké najít hodně bohaté lidi, kteří by nebyli podvodníky. Odsouzení části obyvatelstva musí předcházet reforma společnosti. Jsem fascinován tím, že žijeme v době, kdy jsme přítomni krachu komunismu a kapitalismu současně. Kapitalismus vypadá zdravě, není to ale pravda. Vede ke katastrofě. Komunismus také směřoval ke katastrofě, i když jiné. Je tedy nevyhnutelné a naléhavé, abychom si našli jinou formu společnosti. Jakou, to nevím. Nejsem věštec, ale cítím to. Myslím, že důvod, proč veřejnost odpovídá na naše výzvy s tak velkým zápalem je to, co lidé zmateně cítí: že mají dost této společenské formy s jejími politickýmistranami, které se mezi sebou perou, ale všechny dělají totéž a všechny lžou. Lidé toho nutně musí mít dost.
Jacques-Yves Cousteau /1910 – 1997)