Vše, co zlepšuje schopnost přemýšlet, je sebevzdělávání!

A+ A A-

Sekora Ondřej

sekora_150

Ondřej Sekora 
(*25. 9. 1899, Královo Pole u Brna - †4. 7. 1967, Praha)

Český kreslíř, grafik, ilustrátor, žurnalista, karikaturista, spisovatel, sportovec a amatérský entomolog. Ondřej Sekora se proslavil zejména jako autor knih pro děti. Osobitě sjednotil výtvarnou a slovesnou složku dětské knihy. Mimo jiné napsal a ilustroval knihy s příhodami Ferdy Mravence a brouka Pytlíka. Jako jeden z prvních u nás kreslil seriály, doprovázené verši pod obrázkem. Patřil mezi autory časopisu Simplicus a také s nimi v roce 1934 vystavoval. Byl členem Svazu spisovatelů, Svazu československých výtvarných umělců. Spolupracoval s rozhlasem, televizí, filmem i divadlem. V Paříži poznal ragby, přeložil do češtiny jeho pravidla a vymyslel českou terminologii. Sekorovou zásluhou (trenér, rozhodčí a propagátor) se tento sport u nás rozšířil. Vytvořil několik dodnes nesmrtelných komických typů jako dvojici Hnáta a Patrčku, chlapečka Cvočka, pejska Voříška a hrdiny dětských knížek Ferdu Mravence a Brouka Pytlíka., 

... při spolupráci s malířem Sekorou mají kreslená zvířátka nejen Sekorův tvar, ale také se po sekorovsku pohybují. Eduard Hofman ve Sto let české karikatury, SNKLHU, 1955.

Po smrti otce, odborného učitele (1906), ho spolu s pěti dalšími sourozenci vychovávala pouze matka. Studoval na gymnáziu v Brně a od roku 1912 ve Vyškově. Před koncem první světové války byl odveden do armády, maturoval proto až po válce (1919). Studium práv v Brně nedokončil. Soukromě studoval kresbu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1929 - 1931). Již předtím však pracoval v brněnských Lidových novinách (od 1921 - do 1941) jako sportovní referent, později redaktor a kreslíř. Oženil se s Markétou Kalabusovou (1923), manželství nepřežilo ani rok. Druhá manželka Ludmila Roubíčková, s níž měl později (1931) syna Ondřeje, byla židovského původu. Dvakrát byl svou redakcí vyslán do Paříže (1923 a 1927). Po přechodu do pražské redakce Lidových novin řídil mimo jiné Dětský koutek (1927 - 1941). Pro původ manželky, byl nakonec nucen tuto práci opustit. Za okupace byl vězněn v pracovních táborech (1944 - 1945). Po válce se stal redaktorem deníku Práce, spoluzakládal časopis Dikobraz (1945 - 1947, vedl ho pro prvních 13 čísel). Zároveň pracoval jako redaktor v nakladatelství Josefa Hokra (1945 - 1949), potom ve Státním nakladatelství dětské knihy (1949 - 1952). Od roku 1953 byl ve svobodném povolání. Jeho kniha Uprchlík na ptačím stromě byla oceněna v souboru knih na Světové výstavě v Bruselu (1958).

Sekorův ilustrační projev obsahuje prvky kresleného humoru a výrazové zkratky. Přivedl humoristickou ilustraci k její výrazové hranici. Za touto hranicí může pokračovat už pouze ve fázích kresleného filmu. Jako sportovní redaktor získal zvlášť vyvinutý smysl pro pohyb a jeho sběratelská vášeň (brouci, motýli, ptáci) ho přivedla k zájmu o oblast hmyzí karikatury. Uplatnil zde svůj vnímavý vztah k přírodě, jednoduchou liniovou kresbu a jasnou barevnost. Vyzdobil obrázky také vlastní knihy s činorodými hrdiny, blízkými dětem. Ilustracemi a seriály přispíval do řady novin a časopisů (např. dětských - Klas, Mateřídouška, Sedmihlásek, Ohníček, Pionýr, Rozhlas mladých, Studáka). Věnoval se i volné a drobné grafice (ex libris, novoročenky) a politické karikatuře, ve třicátých letech zejména protifašistické. Po roce 1948 využíval svých literárních typů i k tezovité ideové propagandě. Snažil se však udržet na tehdejší poměry alespoň únosnou mez. Zasloužilého umělce mu předával v roce 1965 Čestmír Císař, krátce nato byl stižen mozkovou příhodou, z níž už se nevzpamatoval. V roce 2010 byl uveden do Síně slávy na Komiksfestu a byla mu udělena cena Muriel.

Ondřej Sekora – redaktor SNDK ( 15. 4. 1949 – 31. 12. 1952)
Je podepsán jako odpovědný redaktor (tenkrát literární a výtvarný v jedné osobě) pod 113 tituly.
Vybral, uspořádal a redigoval vůbec první knížku SNDK: Říkej si a hraj s ilustracemi Aleny Ladové, vyd. 1949, ed. č. 1. Jako redaktor prosadil vydávání Františka Hrubína v SNDK: Říkejme si pohádky, Říkej si se mnou (ilustrace Jiří Trnka), Ladův veselý přirodopis (ilustrace Josef Lada), první vydání Dětem (výbor J. Pavlíčka, ilustrace Josef Lada). V jeho redakci ilustrovala poprvé pro SNDK Helena Zmatlíková titul Anny Malinské: Náš Adámek v roce 1950. Rovněž tak Antonín Pospíšil, Vojtěch Kubašta nebo Kamil Lhoták aj. začínali v SNDK u Sekory. Pokračoval ve vydávání klasiky Sládek dětem (ilustrace Adolf Zábranský) – 1. vyd. v SNDK v roce 1952.
Je zajímavé, že první vydání jeho knížky Čmelák Aninka vyšlo ve výběru knížek k 10. výročí SNDK v redakci Jindřicha Hilčra a Věry Karfíkové, ve výtvarné redakci Jaromíra Zápala, ed. č. 1494. 
Zdroj Bibliografický soupis 1949 – 1963, vyd. SNDK 1966 (neprodejný tisk)

Bibliografie: (jen první česká vydání)

Autorské knihy:
Rugby, jak se hraje a jeho pravidla (1926)
Ferda Mravenec (1936)
Ferda Mravenec v cizích službách (1937),
Ferda v mraveništi (1938),
Ferdův slabikář (1939),
Trampoty brouka Pytlíka (1939),
Malířské kousky brouka Pytlíka (1940),
Kuře Napipi a jeho přátelé (1941),
Uprchlík na ptačím stromě (1943),
Ferda cvičí mraveniště (1947),
Kronika města Kocourkova (1947),
Jak se uhlí pohněvalo (1949),
Pohádka o stromech a větru (1949),
O zlém brouku Bramborouku (1950),
Ferda Mravenec ničí škůdce přírody (1951),
Malované počasí (1951),
O traktoru, který se splašil (1951),
Štědrý večer (1951),
Mravenci se nedají (1954),
Na dvoře si děti hrály (1955),
Čmelák Aninka (1959),
Ptáci krasavci (1959), s ilustracemi Vlastimila Lažanského, 
Hurá za Zdendou (1960),
O psu vzduchoplavci (1961),
Knížka Ferdy Mravence (1962),
Pošta v ZOO (1963),
Sedm pohádek (1964)

Deníky Ondřeje Sekory 1944-1945 (2016)

kreslené seriály:
Pan Břoušek (1922),
Voříškova dobrodružství (1926), Eduard Valenta
Hnát a Patrčka (1927),
Příhody opilého mravence (1927),
Cvočkův podivný život (1928),
Bedříšek a Voříšek (1928),
Jak Cvoček honil pytláka (1932), Eduard Valenta
Ferda Mravenec (1933).
Kapitán Animuk loví v Africe (1934),
Z nejslavnějších dobrodružství krále lovců Fridolína Šorfšice (1935),
Hej a Rup (1935),
Ferda Mravenec a syn (1935),
Příběhy oživlého sněhuláka (1937),
Ferda se vrací do mraveniště (1938),
Skaute, pomoz si sám (1938),
Dobrý voják Vendelín (1938),
Slavnost u broučků (1938),
Příběhy kuřete Napipi (1939),
Kousky mládence Ferdy Mravence (1950),
Čmelák Bzum (1955),
Nápady kuřete Napipi (1961),
Všetečka Napipi (1961),
Napipi na dvoře (1961),
Naše kuře Napipi (1961),
Kousky mládence Ferdy Mravence (1968), Ljuba Štíplová
Ferda Mravenec (1969) Josef Brukner
Byli jednou dva pejsci (1970)
Sebrané spisy Emila Mísy (1971) Milan Korejs
Dobrodružství Ferdy Mravence (Tomáš Prokůpek) (2010)
Ani Muk v Africe (2015)

knižní ilustrace:
Těsnohlídek Rudolf: Zlaté dni (1926)
Golombek Bedřich: Dobrodružství tří Billů (1926),
Jerome Klapka Jerome: Henry pozoruje lidi (1927),
Křópal Matěj z Břochovan: Plkačke a jedno drohy (1927),
Dolínková Karla: Maminka Ťok Ťok a její děti (1929),
Bratři Čapkové: Ze života hmyzu (1932),
Plachta Jindřich: Pučálkovic Amina (1931),
Vančura Vladislav: Kubula a Kuba Kubikula (1931),
Palauš Jan Arnold: Haló, zde redaktor Laufer (1931),
Vavris Hugo: František Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932),
Langer František: Bratrstvo bílého klíče (1934),
Szenes Béla: Vaškův vítězný gól (1935),
Weiss Jiří: O věrné Hadimršce a co se kolem ní sběhlo (1935),
Jedlička Alois, Sílová Bohumila: Mik za to může (1935),
Eschmann Ernst: Jirka cirkusák (1935),
Rýpar Vladimír: Slávek + Mirek + 6 HP (1935),
Flegl Josef: Rozhlásek (1937)
Ransome Arthur: Zamrzlá loď kapitána Flinta (1937),
Ransome Arthur: Potopená loď (1939)
Kopta Josef: Smějte se s bláznem (1939),
Štembera Jaroslav: Škola kouzla zbavená (1939)
Hašková Jarmila: Z notesu svatého Petra (1940),
Karafiát Jan: Broučci (1940),
Pleva Věromír: Malý Bobeš (1941),
Tintěrová Ema: Veselé příhody kozy Lujzy a kocoura Bobka (1942),
Fiker Eduard: Muž s kuželkou (1944),
Friedl Josef, Bořek K.: Kulatá velmoc (1944),
Wenig Frank: Brumla na cestách (1945),
Vojtěch Jaroslav: Hlas lidu (1945),
Malík Jan: Míček Flíček (1946),
Zoščenko Michail: Psí čich (1946),
Štorch Eduard: Lovci mamutů na Bílé skále (1946),
Ransome Arthur: Boj o ostrov (1947),
Minaříková Jarmila: Ježourek a jeho příhody (1947),
Čtvrtek Václav: Lev utekl (1948),
Hostáň Jan: Žertíky pro malé čertíky (1948),
Hostáň Jan: Námořník (1949),
Němec František: Soudničky (1948),
Řezáčová Ema: Dům na kolečkách (1948),
Čtvrtek Václav: Kolotoč v Africe, 1948,
Lacina Václav: Slyš a piš! (1949),
Čaruškin Jevgenij: Nikita a jeho přátelé (1950),
Zaoral Zdeněk: Říkánky pro malé občánky (1950),
Štruncová Olga: Brigáda v mateřské školce (1950),
Junek Václav: Jak se dělá koloběžka SEKORA! (1951)
Karnauchova Irina: Chytrý sedláček a jiné pohádky (1954),
Rodari Gianni: O statečném Cibulkovi (1955),
Mašek Josef: Kožené slunce (1958),
Štefl Jiří: Lékař hovoří s dětmi (1958),
Michalkov Sergej: Strýček Štěpán (1958),
Hostáň Jan: Švitořilky (1961),
Kožíšek Josef: Polámal se mraveneček (1964),
Smuul Juhan: Punťa mořeplavec (1965).
Vrbová Hana: Broučci na pouti (1970) 
Jaroslav Vojtěch: Anekdoty z protektorátu (1975)

Byl u začátků vysílání ČT. Čs. rozhlas uvedl řadu Sekorových reportáží, pořadů pro děti a četby z jeho díla: Jak jeli Hromádkovi na lyže (1934), Zoologická zahrada v zimě (1934), Tour de France (1934), Ferda Mravenec (1938, 1942, 1946, 1958), Kašpárek se vyptává pana Sekory, jak přišel Ferda na svět (1939), O knížkách pro nejmenší (1950), O traktoru, který se splašil (1951), Jak v Kocourkově dopravovali klády z kopce (1951), Hračky v naší třídě (1953), Jak se uhlí pohněvalo (1953), Pohádka o jednom mravenci, který si chtěl hrát (1953), Hračky přišly do školy (1954), V Kocourkově (1954), Jak poušť ustoupila člověku (1954), Mravenci se nedají (1954), Na dvoře si děti hrály (1956), Uprchlík na ptačím stromě (1959), O nevychovaném drakovi (1960), Dobrou noc, děti (1961), O panence, která uměla... (1961), Škrábe jako kocour (1961), Jak se blecha proměnila (1961), Proč se Olouškovi zastavil vlak (1961), Pošta v ZOO (5 dílů, 1962), Jak si housenka pletla kabátek (1962), Statečný rytíř (1962), Šnečí autobus (1962), Pohádka o rytíři R. (1964), Povídám, povídám pohádku (1964), Ferda Mravenec (6 dílů, 1987), Brouk Pytlík (6 dílů, 1988), Ferda cvičí mraveniště (7 dílů, 1989), O bleše, která se proměnila v chlapečka (1989).
Podle jeho námětu byl natočen první český loutkový film Ferda Mravenec (1944, režie Hermína Týrlová, scénář Hermína Týrlová a výtvarníci dle O. Sekory Jan Kolaja a Stanislav Mikuláštík) a kreslený film Pohádka o stromech a větru (1951, režie Václav Bedřich, scénář Milan Pavlík). Příběhy Ferdy Mravence zaujaly četné divadelníky a postupně je zdramatizovali:Jaroslav Lukeš a Josef Jelínek (premiéra 1937), Jiří Malát (rozmnož. 1957), Petr Slunečko (rozmnož., 1969), Jiří Flíček (premiéra 1969), Antonín Dvořák (premiéra 1969), Ladislav Dvorský (rozmnož., 1970, premiéra 1978), Jiří Teper a Antonín Hlavička (rozmnož., 1979), Zdeněk Říha (premiéra 1990), Ferda Mravenec se stal také hrdinou stejnojmenného baletu Jiřího Pauera (premiéra 1976) a dětské opery Evžena Zámečníka (premiéra 1977), který je rovněž autorem opery Brouk Pytlík (premiéra 1988). Podle Sekorových próz vznikly divadelní dramatizace Libuše Tittelbachové (Jak se uhlí pohněvalo, rozmnož., 1951), Vladimíra Lebedy (Mravenci se nedají, rozmnož., 1956), muzikál Ferda Mravenec s hudbou Leszka Wronky (1994) aj.

V publicistice používal pseudonymy André Sekora, Ondržejus Sekora a šifry ra, -ra, ra., sa, O. S. Jako Sekorovo křestní jméno bývá někdy mylně uváděno Oldřich.

Literární pozůstalost získalo Moravské zemské muzeum v Brně a odkoupilo i část výtvarné pozůstalosti.

Text převzat z https://www.skks.cz/,  ze Slovniku spisovatelů a doplněn Čítárnami.

sekora deniky 1943

sekora deniky ilustrace

kubula kuba kubikula sekora

sekora bratrstvo bileho klice

sekora simplicius 2

ferda mravenec beruska pytlik

sekora deniky 3

sekora hrosi odplata ani muk

sekora_8.jpg  sekora_7.jpg

aninka400.jpg

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Sekora Ondřej

Napiš svůj názor

Bezpečnostní kód
Obnovit