lastuvkova marketa

MARKÉTA LAŠTUVKOVÁ - ILUSTRÁTORKA

Na mém nočním stolku je spousta věcí. Podle sezony se různě mění, ale v tomto období je to hlavně hrnek s horkým čajem, nebo raději celá konvice, krysa ( ta není sezonní záležitost, je to dárek od kamarádky z Krumlova, je sice většinou na nočním stolku, ale má poměrně volnost, tak se objevuje i jinde po bytě), ořezávátko, papíry, krabička s tuší, kterou jsem ještě nepoužila, několik cedeček a několik knih, pod stolkem teplé ponožky...

Některé knihy se rychle obměňují, některé jsou stálice. Stálice proto, že jsou oblíbené a čas od času je otevřu, jiné proto, že se jimi nemůžu prokousat. Knížky, které ze stolku rychle zmizely, protože jsem je přečetla skoro jedním dechem, nebyly moje a musela jsem je vrátit - to jsou dva romány od japonského autora
Haruki Murakamiho - Afterdark a Norské dřevo.
Jako první mi kamarádka půjčila Afterdark. Je to jedna dlouhá noc v japonském velkoměstě a já ji strávila přečtením knížky. Norské dřevo jsem četla už trochu déle, není jen o jediné noci, a tak jsem mohla občas knihu i zavřít.
Byly to knihy, které mě poslední dobou nejvíce oslovily, strhly, nechaly mě se zamyslet, projít nočním městem, projít léčebnou...

Mezi knížky stálice patří Čtyři dohody od Miguele Ruize.
Stejnojmenné divadelní představení od Jaroslava Duška stojí za to vidět i několikrát, je ale bohužel pořád beznadějně vyprodané. V klubu Lávka hrají ale také představení Čtyři polohy a jedna Vesna, a na to se vstupenky sehnat dají. Viděla jsem ho asi před rokem - velký zážitek. To, že Vesna je TA Vesna Cacéres, kterou znám, jsem zjistila až na místě. V představení hraje na harmoniku a zpívá svým překrásným hlasem vlastní písně.

Z nočního stolku se mi pod polštář přesunula kniha
Parfém, kterou napsal německý autor Patrick Süskind.

Čtu ji na etapy. Když mi ji kamarádka půjčovala se slovy - Nebudu ti nic říkat, přečti si sama - netušila jsem do čeho se pouštím. Také nebudu komentovat.

Kromě balíčku kapesníků tu leží pak už jen mobil, aby mě ráno vzbudil. ))

https://www.marketalastuvkova.com/

Inspirující myšlenky...

Nikdo vlastně neví, kdo Chan Šan byl. Je tu pár starých pamětníků, kteří ho znávali. Říkají, že to byl chudý člověk, povahou blázen. Žil prý sám v horách zvaných Mrazivé hory, Chan-šan. Vypadal prý jako tulák. Jeho tělo i tvář byly zestárlé a vrásčité. Avšak v každičkém slově, které vypustil z úst, byl hluboký smysl a vyjádření nejjemnější podstaty věci, jen dokázal-li se kdo nad ním hlouběji zamyslet. Cokoli vyřkl, obsahovalo cit pro Tao, pro jeho veliká nejskrytější tajemství. Jeho čapka byla zrobena z březové kůry, jeho šaty byly rozedrané v cáry a na nohou měl dřeváky. Tak ti, kteří jsou nuceni tak činit, skrývají i stopu po sobě. Někdy nepochopitelný, někdy příjemný, vždy byl přirozeně šťastný sám ze sebe. Jak by ho však někdo, kdo sám není moudrý, mohl ocenit a pochopit?
Předmluva k Chan Šanovým básním od pana Lü Čchiou Jina