Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Nevážně o vážné muzice aneb zastavení nad humorem v hudbě

hudba humor

Co je na vážné hudbě vážné, dodnes nevím. To už přívlastek "slaboduchá" u soudobé popmusic má svůj mnohem hlubší význam. Slovo "vážná" jakoby předem v hudbě vymezilo prostor bez odlehčení, bez humoru. Jenže zdaleka to není pravda. Polopravdy se snadno stávají mýty, a později legendami. Jak se sami přesvědčíte, humoru je v tak zvané vážné hudbě víc než dost.


Zapněme si přehrávač a podívejme se do historie.
Už v renesanci narazíme na trefnou definici hudby od Guillama de Machauta. Ten popsal hudbu jako vědu, která vybízí ke smíchu, zpěvu a tanci. Na svou dobu to byla odvážná myšlenka.
Ale i Mozart byl znám svými komickými hudebními skladbami. Určitě s velkou chutí psal sextet "Vesničtí muzikanti", kde dokumentárním přepisem serenády kopíruje umění amatérských muzikantů i se všemi chybami, které u nich odposlouchal.
Možná je vám známé humorné klavírní rondo Ludwika van Beethovena nazvané "Zlost nad ztraceným grošem".
A s čím přišel slavný Gioacchino Rossini? Kromě mnoha humorně laděných partů ze svých oper napsal například "Duet dvou koček".
Anebo si poslechneme originální skladby plné ironie a modernějších rytmů od Erika Satieho, který už svým prohlášením, že není skladatel, ale kavárenský povaleč na sebe hodně prozradil. Rozhodně nejen zábavné jsou jeho skladbičky Rag-time Parade, Le tango, Balet réaliste, Le feu d´artifice. Nesmíme zapomenout ani na F. Loeweho a jeho "Plácek" A co teprve Jaroslav Ježek: "Tři strážníci".

Humor nebyl cizí skladatelům ani v hluboké minulosti a nevím, jestli si někdo dal tu práci, aby zmapoval všechny skladby s označením scherzo (žert), burleska (fraška), capriccio (rozmar), divertimentoi (potěšení), humoreska. Byli bychom překvapeni jejich množstvím.

Profesor Janáčkové konzervatoře Edvard Schiffauer v jakémsi rozmaru napsal "Chytrosti pro dámské trio na slova Archiméda, Einsteina, Lenina a kolektivu České akademie věd", což jak sami uznáte je název, který vážnost rozhodně nenavozuje, stejně jako jeho další dílko "Čardáš pro sólovou tubu".

A když už jsme v Brně, vzpomeňme skladatele a pianistu Vlastimila Lejska, který v ten den uvedl světovou premiéru skladby "Quattuor lidibria pro klavír čyřručně a fajku". Tato skladba má čtyři věty. V první se hraje pouze na bílé klávesy, v druhé na černé a na pedály, třetí část je kombinací předchozích vět a čvrtá věta má charakter jazzového lelkování s občasným obletováním klavíristy sekundistou, který sem tam zabrnká něco na klávesy již zmíněnou fajkou. I další vážený brněnský profesor Miloš Štědroň složil pětivětou "Suita Silesiaca", která je vzpomínkou na barokního skladatele Claudia Monteverdiho. Skladba se sice rodí v barokních rytmech, ale pomalu se mění za občasného mňoukání koček v rockový koncert.

Fran Směja je dnes neznámý slezský spisovatel, který psal v místním nářečí. To využil Ladislav Matějka ve svém hudebním cyklu Pletky, jehož název byl převzat se stejnojmenné básnické sbírky Smějovy. Například skladba "Neštěstí" popisuje hledání vajec, které slepice někam zanášejí a začíná slovy:
"Kdo chce chovať v place kury,
nesmí nechať v ploťe ďury,
bo potom kura šeda,
misto doma u šušeda..."

A co soudobá opera?
Proč ne, přečtěte si libreto snad nejkratší opery na světě, kterou napsal Leona Juřica na téma antické bajky o Léthé. Jmenuje se "Žáby":
Léthé: Žízním, žízním, žízní hynu, putuji již tolik dní, vodu nikde nevidím. Hle, rybníček s křišťálovou vodičkou, hned se napiji.
Sedláci: Z té vody pít nebudeš. To tak, aby nějaká poběhlice přicházela k našemu rybníčku. Běda, jestli hned neodejdeš, odkud jsi přišla!
Léthé: Když se nemůžete té vody nabažit, budete žít v tom rybníce na věčné časy jako žáby!
Sedláci: Kvak, kvak, kvak...

Pár ukázek skladeb, ve kterých vážná hudba není vůbec vážná.
Michael Torke: Nastavitelný šroubovák (11 min).
Ilja Hurník: Jak se kontrabas zamiloval
Yan Maresz: Zatmění pro klarinet a 14 nástrojů (11 min).
Yan Maresz: Z ouška jehly pro trombón a soubor (23 min).
Fredrik Zeller: Boleroattraktor pro velký soubor (12
Vít Zouhar: Co všechno se může tangu také stát (7 min).
A. K. Ljadov: Baba Jaga. Symfonická báseň op. 56
Yan Maresz: Rozpínání kovu pro trubku a soubor (11 min).
Wolfgang Rihm: Hluky a tvary pro velký soubor (51 min).
Dmitrij Šostakovič: Šroub op. 27a. Výběr ze suity.
Alexander Pe_i (c s nožičkou): Poetická chvíle (4 min).
Miroslav Klega: Výpověď osamělého pěšáka. Symfonické vyprávění pro velký orchestr a speakra (11 min).
František Chaun: Příběh zeměměřiče K. Hudba pro orchestr (podle F. Kafky) (11 min

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Hudba klasická humor

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit