Vše, co zlepšuje schopnost přemýšlet, je sebevzdělávání!

A+ A A-

Postiženi inkluzi. Připravovaný šestidílný dokumentární seriál

inkluze skola

S napětím čekáme na podobu Tichého dokumentu, který má přinést objektivní pohled na současné pojetí inkluze v České republice. Doufejme, že to nedopadne jako komediální fraška Most. Marek Tichý je totiž režisér dětského pořadu Zprávičky na ČT :D (2014 - 2018). Takže uvidíme, zda se nejedná o další velkou kamufláž České televize, která má přesvědčit lidi o správnosti české inkluze.

Oficiální materiál o seriálu.


Z inkluze se stala ideologie. Cílem je rušení dosud dobře fungujícího a oboustranně prostupného systému speciálních a základních škol. Lidé jsou přesvědčováni, že inkluze je vždy výhodná a pokud někde nefunguje, je to v důsledku netolerance většinové společnosti. Postižené děti jsou přednostně zařazovány do běžných základních škol, často i s takovým postižením, které jim neumožňuje dobře se zapojit do vzdělávacího procesu, který je u nás založen na výuce obrovského množství encyklopedických znalostí.

Tím se vytvořil stav, který paradoxně nejvíce ublížil právě postiženým dětem. Zarážející je, že se při zavádění inkluze nedbalo na varování odborníků, ani se nehledala inspirace v zahraničí, kde inkluze probíhá již dlouhá léta.

Plošná inkluze zasadila další těžkou ránu českému základnímu školství. Pokud se situace nebude řešit, dojde zakrátko k tomu, že talentovanější děti odejdou na víceletá gymnázia, děti bohatších rodičů do soukromých škol a ve školách běžných pak zůstanou jen děti chudé a děti postižené. Ovšem bez speciálních pedagogů, kteří by se jim mohli individuálně věnovat.

Marek Tichý / http://mtichy.net/

O INKLUZI

Marek Tichý, režisér
Současná plošně pojatá inkluze škodí všem zúčastněným - dětem zdravým i postiženým, učitelům, asistentům i rodičům.

O. T., maminka dospělého postiženého chlapce
Proces smiřování se s postižením dítěte (mám teď na mysli mentální postižení, nikoli tělesné nebo smyslové) je pro rodiče proces dlouhý a bolestný, a je možné spadnout do smutné pasti: nechat se zlákat představou, že se dítě mezi zdravými "chytí", že mu to hodně prospěje, že se začne lepšit... a bude se lepšit a lepšit...až bude úplně v pořádku...Takže rodič leckdy až slepě bojuje o to, aby se dítě dostalo co nejvíc mezi "normální děti".

R. D., učitelka na základní škole
Nejradši bych nechala tu paní Valachovou rok učit na normální základce, například na té naší, kde máme třeba devět děcek s papírama ve třídě... Řízená destrukce školství, která prochází naprosto beztrestně...

B. M., maminka postiženého chlapce
Já s inkluzí nesouhlasím. Když stát začal inkluzi propagovat, ukazoval v televizi děti s dysgrafií, dyslexií a podobně. Ty nepotřebují inkludovat. Jsou to normální děti, jen jim něco nejde tak dobře. A to dokážu posoudit, já i bratr máme dyslexii a chodili jsme vždy do běžné základní školy, a zvládali to a neměli problém s kolektivem. Ale teď se snaží inkludovat děti, který nemohou být inkludovány. Nikomu to neprospěje, spíše naopak.

J. D., bývalý učitel
V jedné třídě byli dva žáci s velmi silnou poruchou, kteří měli svou asistentku. Při výuce se jim věnovala a pedagog měl čas na práci s ostatními žáky. Z tohoto hlediska v pořádku. Ale tito dva žáci trpěli tím, že si v přestávkách ostatní spolužáci s nimi nepovídali a vůbec je nebrali mezi sebe. ...Z mého pohledu vůbec není inkluze vytvořena pro "slabší žáky" aby se začlenili do společnosti, nýbrž pro rodiče těchto žáků, aby měli pocit, že jejich dítě chodí do školy mezi "normální" žáky.

M. M., maminka zdravé a postižené dívky, Berlín
V čem se liší německý a český přístup? Z mého pohledu tím specifickým českým přístupem "My si to uděláme sami", protože jde o nás a my víme nejlíp, jak na to. Češi v historii nikdy nepřijali osvědčená řešení, v novější době od tvz. Sametové revoluce ve tvorbě vlastní demokracie, vlastního trestního zákona i exekučních postupů i toho, co naprosto mylně nazývají sociální systém. Místo toho, aby přijali již zavedené a osvědčené, několik desítek let budované systémy, a struktury, musí si vymyslet a prosazovat sve vlastní.

K. J., maminka dvou zdravých dětí
Takže díky inkluzi vysvětlujeme naší holčičce, že si nesmí brát osobně, to že jí spolužák v první třídě říká že je "kunda a píča."

H. R., asistentka pedagoga, Británie
Inkluze může být prospěšná i ničivá. Každý případ musí být posouzen individuálně a s maximálně profesionálním přístupem.

M. K., otec zdravé dívky
Řešili jsme stoupající agresivitu inkluzivního žáka, autisty, nejen proti spolužákům, ale i proti pedagogům. Bohužel ze strany vedení školy nebyla žádná vstřícnost situaci řešit. Uvažovali jsme již o změně školy, naštěstí se vše vyřešilo samo. Inkludovaný zák se posléze dostal na jinou školu a tak si většina oddechla. Bohužel, problém byl pouze přesunut jinam.

R. M., otec postiženého chlapce, učitel na ZŠ
Coby rodič dítěte, které potřebovalo speciální přístup jsem mu ho zkrátka našel na speciální škole (poté, co mu ho sídlištní základka nemohla nebo neuměla poskytnout). A jako kantor jsem nucen i nyní se podrobovat školením o inkluzi, i když jsem přesvědčen, že vynaložené prostředky pak schází jinde - třeba ve speciálním školství, které se nám stále ještě nepodařilo zlikvidovat docela.

M. C., maminka postiženého chlapce, USA
Inkluze je úžasná věc, obohacuje obě strany, jen je třeba ji udělat dle individulaních potřeb. Tady to funguje tak, ze v rámci školy jsou speciální třídy, autistické děti v nich mají speciálně školené učitelky i asistentky (9 dětí, 2 - 3 pedagogové). Podle schopností a možností dítěte se pak děti i s asistentkou posílaji do tříd se zdravými dětmi, třeba jen na 30 minut kreslení, nebo i na celý den.

Napiš svůj názor

Bezpečnostní kód
Obnovit