Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Průzkum i praxe prokazují stálou korupci a neuvěřitelnou prodejnost mezi novináři i kritiky

noviny ceske

Před pár lety průzkum poukázal na neuvěřitelnou korupci a prodejnost mezi většinou novinářů. Jak by proběhl průzkum dnes, je víc než zřejmé. Daleko hůř. Není proto divu, že novinařina jako zaměstnání je dlouhodobě na okraji zájmu veřejnosti, co se týče  solidnosti. Prostituci však ještě nepředběhla.

Cílem průzkumu bylo zmapovat názory českých novinářů na důležité oblasti mediálního prostředí a navázat na dříve realizované studie agentury DBM v ČR a SR. Zájem agentura soustředila na získání odpovědí na otázky, co má nejvýraznější vliv na kvalitu práce médií a kde leží hranice mezi přijatelným a nepřijatelným chováním ze strany PR agentur. Průzkum byl realizován v období od 4. do 17. června 2012 prostřednictvím internetového dotazníku. Celkem bylo osloveno 2 577 aktivních novinářů, z nichž se 566 (22 %) průzkumu zúčastnilo.

Hlavní zjištění:

Podle 70 % respondentů negativně ovlivňuje kvalitu médií především nízká odborná úroveň novinářů. Tento kritický hlas do vlastních řad převýšil všechny ostatní externí faktory, jako jsou tlaky ze strany inzerentů (67 %), vedení redakcí (64 %) či vlastníků (59 %). Nízkou etickou úroveň novinářů považuje za problém současné úrovně médií 60 % respondentů. Výsledky ukazují, že novináři vnímají tlaky politiků a státních orgánů jako mnohem méně významné než tlaky firem.
   
Novináři se při své práci nejčastěji setkávají s tlakem ze strany vedení redakce kvůli ekonomickým důvodům (75 %) a s nízkou odbornou (77 %) a etickou (67 %) úrovní novinářů. S tlakem vedení redakce zaměřeným na způsob zpracování (vyznění) textů má osobní zkušenost 65 % odpovídajících novinářů, s tlakem ze strany PR agentur 49 %, inzerentů 46 % a vlastníků médií 33 % respondentů. Ačkoli mají novináři stejně časté osobní zkušenosti s tlakem PR agentur a inzerentů, hodnotí negativní vliv tlaku inzerentů na kvalitu médií mnohem významněji.
   
Pozvání na tiskovou konferenci s možností lyžování vnímá jako dar 82 % účastníků průzkumu. Účast na zahraničním fotbalovém utkání 81 %. Výhru fotoaparátu ve slosování na tiskové konferenci 73 %. Většina respondentů velmi dobře chápe úskalí obdarovávání i to, že v sázce je novinářská nezávislost.
   
V průzkumu se jen 42 % novinářů vyslovilo zásadně negativně k přijímání darů. Toto téma je pro ostatní respondenty složité. Mírná většina uvedla, že jejich jednání závisí na hodnotě daru, okolnostech darování a úmyslu, se kterým je dar poskytován. Podle 71 % respondentů má jejich redakce nastavena pravidla, jak přistupovat k „motivačním“ nabídkám firem či PR agentur. Otázkou však zůstává, proč si téměř polovina z nich není úplně jista a přiklání se k odpovědi „spíše ano“. Někteří novináři o pravidlech v redakci něco tuší, ale nejsou s nimi plně seznámeni.
   
Podle respondentů se firmy, které nejčastěji dávají dárky, pohybují v cestovním ruchu. Následují je farmaceutické a telekomunikační firmy, výrobci značkového spotřebního zboží a banky s pojišťovnami, o něco méně automobilové a IT firmy. Státní instituce jsou pak na zcela opačném konci spektra.
   
U darů a jejich vlivu jsou novináři poměrně polarizováni. Ve dvou klíčových otázkách, tedy „dary ano, nebo ne“ a „jak moc dary ovlivňují českou novinářskou obec“, jsou odpovědi téměř přesně rozděleny do dvou táborů – téměř polovina respondentů dary odmítá, o málo více než polovina uvádí, že záleží na tom, kolik, od koho a za jakým účelem. Stejně tak si téměř polovina žurnalistů myslí, že většinu z nich dary ovlivňují, zatímco polovina je toho názoru, že jde o menšinový jev.  
   
U otázky po nejméně etických praktikách PR agentur překvapivě zvítězil požadavek na zaslání zpracovaného článku či reportáže ke kontrole (64 %) a telefonické dotazování, zda a kdy bude novinář publikovat (54 %), zatímco nabízení dárků považovalo za nejméně etické jen 30 % respondentů.

Více: Kompletní zpráva
http://www.dbm.cz/pfile/1zaverecna_zprava.pdf

Komentáře  

# Martin 2017-09-20
Professor Budil....Jestliže média zahájí kampaň či hon na určitého člověka, aniž berou nejmenší ohled na existenci právního státu či presumpci neviny, přičemž jejich hysterie je přímo úměrná nedostatku profesionality, lze očekávat, že část veřejnosti se postaví na stranu zmíněného jedince. Bohužel, v minulosti došlo mnohokrát ke zneužití médií k politickému, hospodářskému či jinému typu boje, takže vznikl oprávněný pocit, že postoj médií je naprosto irelevantní. V celém západním světě se hovoří o rozštěpení mezi lidem, který tvoří základ demokracie, a mediálními a akademickými „elitami“, jejichž vzdělanostní, morální a intelektuální úroveň zaznamenala v uplynulých dekádách hluboký pád. Výsledkem je, že výše zmíněné „elity“ jsou zaskočeny zvolením osobností, které se vymykají jejich ideologické kontrole, a zpochybňují proto demokratickou volbu jako takovou. Jde o ohrožení demokratického zřízení nikoliv finanční, ale mediálně manipulativní oligarchií, přičemž jedinou obranou je podpora všech forem přímé demokracie.
Citovat
# JAn 2017-03-26
místopředseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek

(podtrhuje, že jde o jeho osobní postoj, nikoliv stanovisko Rady ČRo)

Lidé budou stále více využívat alternativní zdroje informací do té doby, dokud jim hlavní mediální proud bude lhát, manipulovat s informacemi, zatajovat je, zkrátka razit pouze jednu vytyčenou "správnou" cestu.

Hlavním problémem médií tak jsou již zcela neskrývaný aktivismus některých novinářů, jejich práce se zdroji informací a s tím související autocenzura.
Citovat
# Nedomansky Karel 2017-03-19
Vynikající reakce na hloupý článekj Horáka z Lidovém.
http://www.zvedavec.org/komentare/2017/03/7212-lidovky-cituji-zvedavce-jako-desinformacni-zdroj-aniz-si-overily-fakta.htm
Citovat
# xyz 2017-03-04
Vy tam dole nemáte ponětí. My víme, jak věci jsou. A když tak nejsou, tak víme, jak mají být. A zároveň víme, jak to udělat. A vy nás jenom poslouchejte. A samozřejmě kupujte naše noviny, dívejte se na naše televizní programy. A my vám za to řekneme, co je správné a co není správné.“ Ti, kteří pracují v médiích, mají možnost vybírat zprávy a zveřejňovat je. „Ale i je interpretovat, a proto často hovoříme o dvou míněních – a sice veřejném a zveřejněném. To veřejné je někde úplně jinde. Zveřejněné mínění se vyznačuje jako snaha vnutit lidem určitá hodnocení jevů, které se odehrávají, přičemž většinová veřejnost s tím má trochu potíž. V popisu těch, kteří pro ně interpretují události, málokdy poznávají svět takový, jaký znají z dennodenního snažení,“ upozornil Petr Robejšek.
Citovat
# Majka 2017-02-06
Po šesti letech mnohem horší. Úvaha tudíž správná.
Citovat
# John 2017-02-06
Ladislav Větvička.
Byl jsem nedávno v redakci jednoho významného mediálního domu. To, co jsem viděl, bylo příšerné. V obrovských, bezbariérových místnostech seděli u počítačů mladí, vyjukaní chlapci a děvčata, sotva vyšlí z multikulturních lavic našeho zvrhlého školství. Na recepci vlála vlajka Eurounijního spolku. A tito multikulturní svazáci formují naše veřejné mínění. Smutné, co? Novináři jsou docela blbě placení, a když potřebujete na splátky hypotéky, tak každá koruna je dobrá. Všechno to samozřejmě zastřešují šéfové redakcí, chlapi okolo padesátky. Ale i oni živí své rodiny. O televizní propagandě ani nemluvím. To je jednoznačný návrat k normalizačním rokům. Nestranné zpravodajství neexistuje, lidé nesmí ani naznačit jiný úhel pohledu, jinak jsou zlikvidováni. Je hrozné sledovat aroganci a nevychovanost pseudomoderátorů, kteří skáčou tázanému do řeči, kladou stupidní otázky a melou pořád to stejné dokola. To je tragické, kam naše média klesla.
Citovat
# JAn 2016-12-10
Prodejnost novinářů je už tolik zřejmá, že je třeba zavést cenzuru a nasilím dovést ovčany, aby papouiškovali jejich pseudozprávy. Občana se nikdo neptá. Mohli by totiž dopadnout jako v německé soukromé televizi, která patří RTL Group, jenž koncem roku 2016 vyhlásila telefonickou anketu u svých diváků, kdo z nich důvěřuje ruskému prezidentu Putinovi, nebo nedůvěřuje. A protože během několika minut ta míra důvěry stoupla téměř k osmdesáti procentům, tak anketu radši zastavili, poněvadž se asi báli, kam až to může dojít. Takže cenzura funguje nejenom ve veřejnoprávních médiích a nejenom v českých, aby se zakryla prodejnost novinářů.
Citovat
# John 2016-12-10
Prodejnost až na prvním místě. Žantovského první tyden v prosinci 2016 udivilo že Petr Honzejk z Hospodářských novin v ČTV explicitně řekl, když rozebíral údajné pozadí Forejtovy kauzy, že „pan Forejt překážel Mynářovi a Nejedlému“, čímž mínil dva prezidentovy spolupracovníky. „Když se ho moderátor zeptal, čím by to doložil, tak pravil: ‚Ono se to říká po Praze.‘ To je věta vět. Když se něco říká po Praze a pan Honzejk nebo jiný pán z Hospodářských novin to zopakují, tak je to pro Českou televizi automaticky pravda. Pak už to totiž moderátor znovu nezpochybnil, už o tom dál nebyla řeč.
No a co je v pozadí? Pan velmi kontroverzní Bakala je obchodní partner pana Schwarzenberga, což je donátor strany TOP 09, čili je to jednoznačně politicky exponované médium. A jeho lidé nás mají z obrazovky veřejnoprávní televize ČTV poučovat a být etalonem serióznosti a nezávislosti,“ poukazuje mediální analytik na zpochybnění toho, co takoví hosté v ČT říkají.
Citovat
# Marek 2015-06-18
Media? Žádný rozumný tvor, kterého by někdo zavedl do tohoto cirkusu, by se nemohl domnívat nic jiného, než že je svědkem řádění bláznů nebo vzteklých zvířat. Všichni si tady byli podobni, žádná inteligence nesvítila v jejich pohledech. Nemohl jsem jednoho od druhého rozeznat. Všichni byli stejně oblečeni a všichni měli stejnou masku bláznovství.
Citovat
# Kamilla 2013-11-13
Alistair Campbell, bývalý supermocný "ředitel komunikací" (tiskový mluvčí) britského premiéra Tonyho Blaira, varuje: "Negativita, zveličování události a absence vyváženosti způsobily, že se lidé odvrátili od tisku jako od primárních zdrojů informací. Vzestup sociálních sítí je založen na pojmu "přátel" - "nevěříme už politikům, nevěříme médiím, věříme si mnohem víc navzájem".
Citovat
# Radomila 2012-10-15
Kdo rozhoduje o tom, že si novinář nemá brát dárky? V prvé řadě je to o osobnosti a profesionalitě novináře. Pokud není ani v jednom tomto bodě shodný, pak není novinář, ale jen pisálek, který si vezme cokoliv co mu dají a který podle toho taky píše.

Existuje prý psaný či nepsaný profesionální kodex příslušného média. Velká media... televize, Český rozhlas, deníky... jej vesměs mají a myslím, že je nedodržují až na výjímky. Těm čest. Kolik jich v ČR? dvacet?
Citovat
# Lev Anton 2012-09-29
Tento výraz, který můžeme přeložit zhruba jako "obecná slušnost", u Orwella označoval určité intuitivní lidové pojetí mravnosti. Tím že se člověk považuje za člena určitého společenství a identifikuje se s ním získává podle Orwella jaksi automaticky "cit" pro to, co je vhodné nebo nevhodné. "Obecná slušnost" není "obecná poslušnost", ba může to být za jistých okolností dokonce vydatný zdroj obecné neposlušnosti; vlastně je tomu tak, že právě na "obecnou slušnost" Orwell spoléhal, pokud šlo o možnou nápravu poměrů. www.blisty.cz/art/64777.html
Citovat
# Guest 2012-09-29
Novinář je člověk, nadaný schopností vyhmátnout útržky pravdy pod nánosem propagandistických lží. Novinář píše - nepřepisuje tiskové zprávy. Je to člověk, který nepodlehne vábení postavit se na jednu stranu konfliktu a stát se propagandistou jednoho názoru. Člověk, který nemá a nemůže mít v místě svých reportáží přátele, jenom zdroje. Člověk, jehož jediným kompasem je mozek, instinkt a schopnost vidět věci v souvislostech.
Citovat
# Guest 2012-09-22
A kam patří čeští novináři? hahaha
Citovat
# Guest 2012-09-09
Právě proto nelze naprosté většině novinářů věřit. Nedávno jsem četl Doležala z Reflexu a mohu jen říct, že takový hnůj se malokdy čte (( o IDNES se ani nezmiňuji. Ti aspoň už nic nezakrývají. Dokonce i Hvížďala, kdysi tak serózní novinář občas napíše neskonalou obludnost a přitom nemusí !!
Citovat