Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Tři stádia fungování cenzury s informacemi aneb nezvykle pravdivě o BBC nebo ČTV?

  • Kategorie: Souvislosti

 ztraceni v ghetu Dalrymple essay

Cenzura, kterou zakrývají mnozí lidé skutečný obraz světa, je běžnou součástí společenství odpradávna, píše Theodore Dalrymple ve své knize  Ztraceni v ghetu. S rozvojem televize a internetu, ale nabývá neuvěřitelné síly. Klaďme si proto otázky jakým způsobem skrytou cenzuru rozpoznat a proč jistí lidé tak činí činí. V podstatě existují tři základní stupně jak správně postupovat.
Pravdivost si můžete jednoduše ověřit každý den na ČTV. Stačí si pustit Jejich zprávy, diskuse a komentáře. V tom je ČTV zcela průhledná a poučná.

Nejprve je tu fenomén vědomého popírání reality.
Nárůst zločinnosti byl dlouho odmítán jako nějaký nereálný výtvor statistiky, dokud nesmírná váha důkazů nezdolala možnost takového odmítnutí.
Říkalo se, že ve skutečnosti nepřibývá zločinu, zvýšila se jen vůle a schopnost lidí informovat policii - díky rozšíření telefonu. A pokud jde o nevzdělanost, ta byla dlouho popírána statistikami, které dokazovaly, že čím dál víc dětí úspěšně skládá maturitu, což je klasická polopravda, která zamlčuje, že tato zkouška je dnes tak snadná, že je téměř nemožné ji nesložit (pojem propadu u maturity byl totiž odstraněn), tedy pokud se k ní uchazeč alespoň dostaví. Už i ti nejliberálnější univerzitní profesoři si všimli, že jejich studenti dělají chyby v pravopise i v interpunkci.

Za druhé, žongluje se s tendenční ahistorickou analogií neboli jakýmkoli precedentem.
Ano, připouští se, že násilí a vulgarita tvoří značnou část současného života v Británii, ale tak tomu prý bylo vždycky. Když angličtí fotbaloví fanoušci ve Francii během finále Evropského poháru propadli nepříčetné zuřivosti (chovali se tak, jak se od nich všeobecně očekává), dokonce i konzervativní Daily Telegraph tvrdil, že tomu tak bylo vždycky a že za vlády hannoverské dynastie byla Anglie samý výtržník a opilec - čímž autor naznačoval, že si kvůli tomu nemáme dělat těžkou hlavu.
Z jakéhosi nejasného důvodu se objevil utěšující, ba dokonce ospravedlňující předpoklad, že asociální chování u nás existuje v nezmenšené síle už stovky let. Dělat si starost, nebo dokonce bít na poplach kvůli růstu kriminality je naprostá hloupost, a navíc to dokazuje, že takový alarmista nemá dostatečné historické znalosti, jelikož lze snadno najít historické epochy, kdy byla zločinnost na ještě vyšší úrovni. Byl jsem dokonce svědkem, jak se kdosi vysmíval obavám z růstu hrdelních zločinů, neboť ve středověku k nim v Anglii docházelo mnohem častěji než dnes.
A tak je historické srovnání s obdobím před stovkami let, o němž nemáme přesnou představu, považováno za mnohem relevantnější než srovnání se stavem před třiceti, či dokonce deseti lety.
A právě taková argumentace podporuje tu zvláštní samolibost vůči každému nežádoucímu sociálnímu jevu.

Za třetí, jakmile jsou fakta pod tíhou nevyvratitelných důkazů konečně přijata, je popřen nebo překroucen jejich morální význam.
Odcházejí děti ze školy bez znalostí základních fakt, jako když do ní nastoupily? Ale ovšem, jistě, protože už dávno nemusí mechanicky biflovat, dnes je přece učíme, aby si dovedly informace samostatně vyhledávat.
Jejich neschopnost čitelně psát jim přece vůbec neubírá na schopnosti se vyjadřovat, ale naopak ji ještě vyzdvihuje. Přinejmenším byly děti ušetřeny memorování jakýchkoli pravidel. Vulgarita osvobozuje od nezdravých a psychologicky deformujících zábran, jde jen o obrodu lidové jadrnosti, která může připadat oplzlá jen elitářům a sucharům.
A pokud jde o násilí, je nesmysl je kvantifikovat, tak jako nelze kvantifikovat přímoúměrné „strukturální násilí" kapitalistické společnosti, které je vytváří.

Jeden producent televize BBC mi nedávno nastínil, jak takové liberální zapírání může probíhat.
Jeho kolegové, sdělil mi, ho považují za nekonformního, za rytíře bojujícího s větrnými mlýny a možná téměř za blázna. A jak že se projevuje to jeho bláznovství? Chtěl, aby BBC natočila nepřikrášlené dokumenty o životě ve spodní třetině společnosti, o masové (a vzrůstající) negramotnosti, o masovém (a narůstajícím) nemanželském původu dětí, o rodinách s jediným rodičem, o masovém (a narůstajícím) chuligánství, násilí, bezpráví, narkomanii, závislosti na sociálních dávkách a beznaději.
Chtěl, aby si lidé uvědomili, co se u nich za rohem vlastně odehrává. Doufal, že upozorní na devastující účinky fragmentace, lépe řečeno, atomizace rodiny, již liberální legislativa, sociální inženýrství a neblahé změny v kulturním vnímání od konce 50. let 20. století tak silně podporují.
Jeho nadřízení v BBC přivítali jeho návrhy blahosklonně.
Nejprve ovšem popřeli fakta. Když přišel s nevyvratitelnými důkazy o existenci zmíněných jevů, obvinili ho z amorálního šíření paniky.
Když dokázal, že jevy, na něž fakta poukazují, jsou vážné a že se rychle šíří celou společností, sdělili mu, že se s tím nedá nic dělat, protože jde o nevyhnutelnou součást moderního života. Když namítl, že jsou výsledkem záměrné politiky, chtěli vědět, jestli touží po návratu starých špatných časů, kdy rozhádaní manželé byli nuceni žít spolu.
A když na to odvětil, že co se napáchalo, lze rovněž alespoň zčásti opravit, vytasili nakonec svůj trumf. Na tak nezajímavé téma nemá smysl něco natáčet.
Britskou veřejnost přece nebude nikdo rušit při její neoblomné náměsíčné chůzi ke společenské katastrofě, před níž ji její křehká ekonomická prosperita zcela jistě neuchrání.

Z knihy: Theodore Dalrymple / Ztraceni v ghetu / Z anglického originálu přeložil Ondřej Novák / Nakladatelství LEDA, 2011

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... cenzura, společnost, Dalrymple Theodore

Komentáře  

# Klara 2016-04-02
Elity vlivu se prolínají s elitami moci, přičemž novináři se tváří, že oni jsou tím, co je společnost a co si společnost myslí – a politici jim to věří… takže dochází k oboustranné blamáži.
Citovat
# Jarek 2016-02-06
Z televize se zkrátka stala skupinová aktivita, kterou ale mnohé skupiny podstupují nezávisle na sobě a ztrácí tak nejen kontakt mezi sebou ale i s realitou samotnou. Něčeho podobného se pokoušel dosáhnout Adolf Hitler, když nutil lidi pochodovat. Rytmický skupiový pohyb totiž dokázal znehybnit lidskou mysl a lidé pak byli svolnější a ochotnější vykonávat rozkazy. Nyní je tu na to televizní obrazovka.
Citovat
# Ladislav Kopečný 2015-11-17
Je to o Británii nebo o nás? Ano, je to přesně o Česku. Četl jsem celou knihu. Doporučuji všem, kteří ještě myslí vlastní hlavou.
Citovat
# John 2015-10-24
Jak dosahují politici úspěchů? Propaganda v podstatě pracuje s vojenskou taktikou a strategií. Také o tom hovořil profesor Oskar Krejčí ve své přednášce na Vratimovském semináři a popsal, jak propaganda funguje a jak se dávají emoce do pohybu: „Musíte být schopní si představit i dílčí otázku taktiky jako základní a strategickou. Vzpomeňte si, radar v Brdech, jak nám to bylo představováno? Krásné počítačové modely, jak létají rakety z Íránu a ze Severní Koreje a nad New Yorkem bouchají jaderné hřiby. To je realita. Tak nám to bylo představováno. Pak se najednou změní politika, uhne strategie, zamanévruje se, někdo pochopí, že radar v Brdech nepotřebuje, a co s těmi nešťastnými propagandisty, kteří pracovali za státní peníze? A to šlo o miliony.“ zamýšlel se Krejčí. „Krize západní politiky, kterou doprovází propagandistická obhajoba, souvisí se ztrátou kontextu politických událostí,“ zhodnotil Krejčí s tím, že má na mysli kontext časový i prostorový. „Naši politici a následně za nimi propagandisté jsou schopní poslat letadla do Libye, vybombardovat Libyi, ale už nejsou schopní vnímat, co znamená průsak nenávisti a zbraní do subsaharské Afriky,“ dodal.
Citovat
# JAn 2015-10-06
BBC nahraďme ČTV a jinak klidně můžeme hovořit o České republice. Naprosto přesné.
Citovat