A+ A A-

Antonín Přidal doporučuje vynikající překlady Jarmily Emmerové

emmerova jarrmila prekladatelka

Jarmila Emmerová patří mezi excelentní české překladatele. V rozhovoru s Antoninem Přidalem se dovíme, jaké knihy přeložila a tím, co můžeme bez obav číst, aniž bychom dostali infekci ze šíleného překladu.

Koneckonců těch vyloženě nebezpečných překladů je v poslední době čím dál víc. Naštěstí ty úplně strašné můžete najít v seznamu, který uveřeňujeme i my: Jmenuje se Skřipec.
Například zde: Nejhorší překlady knih: Skřipec za rok 2015. Nakladatelství Dobrovský

Jedna z posledních přeložených knih Jarmily Emmerové je: Strom duchů. Další kniha Raye Bradburyho nejen pro fanoušky

Je víc než zřejmé, že překladatelé mají velký vliv na konečnou podobu knihy v češtině. Z toho důvodu nechápu, proč se překladatelé skoro vůbec neobjevují na různých eshopech nebo v nabídkách nakladatelů. Dokonce se neuvádějí ani ilustrátoři. AZcela jistě to souvisí s pokleslou kulturou v nakladatelském světě, která se za posledních 20 let degradovala na hokynářství. A ta jsou plná lidí, kteří ke knihám a knižní kultuře nemají žádný vztah.

Jarmila Emmerová (1929)
vystudovala angličtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1953 získala titul PhDr. V letech 1952-1956 pracovala jako redaktorka ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. Roku 1956 se stala asistentkou katedry anglistiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a roku 1977 odbornou asistentkou na katedře překladatelství a tlumočnictví. Roku 1991 odešla do důchodu. V letech 1992–1998 byla předsedkyní Obce překladatelů a i nadále Obec reprezentuje a zastupuje na různých akcích a v různých kulturních organizacích.


Doporučujeme knihu:
Slovo za slovem. S překladateli o překládání.
Kniha rozhovorů s dvaceti sedmi představiteli nejstarší generace (data narození v období 1920–1935) našich překladatelů (mezi jinými Josef Čermák, Josef Forbelský, Ludvík Kundera, Vladimír Mikeš, Antonín Přidal či Josef Škvorecký), kterou připravili pracovníci Ústavu translatologie Filozofické fakulty UK. Jednotlivá vyprávění, ať už se týkají překladů z literatury psané anglicky, francouzsky, italsky, německy, rusky či španělsky, nebo překladů z literatur u nás o dost méně známých, jako je ta dánská, estonská, islandská, japonská, norská, polská, slovenská či srbocharvátská, mohou sloužit nejen jako průvodce po cizích literárních krajinách, ale také např. nechávají čtenáře nahlédnout do nakladatelské a překladatelské praxe v období minulého režimu a porovnat její nedostatky (cenzura i autocezura, praxe takzvaného „pokrývání“ překladatelů v nemilosti apod.) s nešvary, které v této oblasti naopak zavládly v době porevoluční

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit

Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou... Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.
Karel Čapek (1890 – 1938)