A+ A A-

Matky Pavola Rankova – silný příběh o mateřství v hraniční situaci

rankov matky

Všechny matky se snaží ochránit své dítě. V mezní situaci dokáží překročit jakékoliv meze, jen aby pomohly svému dítěti. I matky bývaly dcerami. Tedy i ony mohly být tím, kdo byl kdysi chráněn. O takových matkách je historický román Pavola Rankova.

Stěžejním příběhem je osud Zuzany Laukové, mladičké slovenské dívky, která na konci druhé světové války se zamiluje do ruského partyzána Alexeje. Její matce se to nelíbí. Dceru omlouvá, ale byla by radši, kdyby ten „bolševik“ zmizel co nejdál. Jednoho rána, právě když Alexej odchází od své milované, znenadání k chalupě Laukových dorazí Němci a partyzána při přestřelce zastřelí. Zuzana je nešťastná, brzy zjistí, že čeká Alexejovo dítě.

Jenže s koncem války pro Zuzanu nepřichází klid a mír, přichází zatčení. Je obviněna ze zrady a zavlečena do sovětského gulagu. Údajně Alexeje udala gestapu ona. Nikdo jí nevěří, nikdo nechce slyšet, že je nevinná a že nosí pod srdcem Alexejovo dítě.  Podaří se jí přežít osm let nesmírného strádání a ponižování. V lágru porodí syna. Aby jí nebyl odebrán, přistoupí na nátlak velitelky Iriny a syna se vzdá. Velitelka jí povolí být vlastnímu dítěti nablízku, žárlivě ji však ničí krutými tresty, jakmile má pocit, že Ljoša, teď už úředně velitelčin, víc tíhne k ťotě Zuze.

Dvacátého šestého, tedy v den svátku svatého Štěpána, prvního mučedníka, jsem si připomínala smutné výročí smrti svého snoubence Alexeje. V ten den si mě Irina předvolala do kanceláře. K velitelce jsme chodily jen výjimečně, takže jsem hned věděla, že jde o něco důležitého, a důležité znamenalo v lágru nedobré. Snažila jsem se utěšit, že si mě předvolala jenom proto, abych jí uklidila, ale dobře jsem věděla, co mě asi čeká. Zmocnila se mě taková úzkost, že jsem sotva dokázala přimět své nohy, aby šly. Nemohla jsem ani polknout a dala se do mě taková zima, že jsem se třásla jako osika. Přitom to ráno začala obleva a místo sněhu se z šedivých mraků valily proudy vody.
„Lavkovna, víš, co čeká tvoje dítě?“ zeptala se mě hned Irina.
Mlčela jsem.
„Tak víš?“
Z té beznaděje se mi v hlavě zrodil jakýsi naivní nápad, abych se pokusila předstírat, že o ničem nevím nebo že nerozumím rusky, a tak získala čas.
„Tvoje dítě dovršilo tři měsíce a to znamená, že by se o něho měl začít starat sovětský stát… teda dětskij dom. Takové jsou předpisy, to nezáleží na mně, ani na… doktorovi.“
Stále jsem mlčela. Mátl mě velitelčin nezvykle tichý hlas, zněl, jako by se zbavovala zodpovědnosti nebo se dokonce omlouvala. Napadlo mě, že teď bych ji asi mohla i poprosit, aby mi dovolila vrátit se k synovi, protože v nejbližších dnech, možná dokonce už dnes, ho ztratím.
Lejtenant popošla k oknu.
„Nejdřív tolik sněhu a teď prší. Nesplním prosincový plán,“ povzdechla si, ale vzápětí jako by se vzpamatovala ze své vlastní slabosti a přísně mi nakázala: „Sedni si!“
Sesunula jsem se na gauč. Irina přistoupila ke svému stolu. Přeměřila si mě pohledem a potom se začala prohrabovat v papírech. Několik jich vytáhla a rozložila na stole.
„Když podepíšeš prohlášení, že se vzdáváš svého syna, osvojím si ho.“
Chvíli mi trvalo, než jsem začala chápat přesný smysl jejích slov.
„Co se na mě tak hloupě díváš? Řekla jsem to přece jasně. Tady podepiš, že se vzdáváš svého syna, a já si ho osvojím.“ (strana 137/138)

Po smrti Stalina je Zuzana je amnestována a může se vrátit domů na Slovensko. Jenže její syn Alexej je občanem Sovětského svazu a kolem krku nosí pionýrský šátek.
Zuzana se nevzdává, o své dítě bojuje dál. Po návratu do vlasti se okamžitě obrací se žádostí na sovětské velvyslanectví. Po dlouhém projednávání, prokazování neviny se nakonec dozví, kdo na konci války udal jejího snoubence Němcům. S hrůzou zjistí, že to byla její vlastní matka. Nešťastná Zuzana donutí svou matku, aby se přiznala, bez přiznání by totiž jejího syna domů sovětské úřady nepustily. Zuzanina matka je zatčena a odsouzena na třináct let, Zuzana ji na jednu stranu nenávidí, na druhou stranu trpí tím, že ji k přiznání donutila. Útěchou je jí jen fakt, že bude mít svého syna u sebe. Jenže Alexej není rád, že ho odtrhli od Iriny a odvezli na Slovensko. Chtěl by žít s oběma – Irinou i Zuzou. To je jeho sen – když nemá otce, proč by nemohl mít dvě maminky? Má je obě rád. Nechápe, proč by měl být jenom s jednou.

Minulost je v románu propojena se současností prostřednictvím studentky Lucii Herlianské, které Zuzana Lauková vypráví na sklonku svého života svůj pozoruhodný a silný příběh.
Příběh, který se má stát základem studentčiny magisterské práce. Lucia se k Zuzaně upne víc, než jí dovoluje zvolená metoda práce. V té době i ona řeší vlastní těhotenství. Profesor a vedoucí diplomové práce i vlastní matka jí doporučují interrupci. Lucia nesouhlasí, nakonec uteče z domova, chce tak potrestat svou matku, že jí nechce dovolit, mít své dítě. Nechce slyšet žádné důvody, chce porodit svého potomka, ale současně sobecky předpokládá, že jí matka bude s rodičovstvím pomáhat. Nepochodí. Proto utíká k staré paní, vlastní matku nechává žít v obavách o ni…

Pavol Rankov nám zprostředkoval příběh silných a tvrdých žen vůči svým matkám, zároveň však bojácných a křehkých vůči vlastním dětem.
Jednotlivé linie románu jdou vedle sebe, zdálo by se, že nezávisle, avšak v pravém okamžiku se propojí a vytvoří jeden celistvý příběh. Příběh matek a jejich dcer, které se poté stávají matkami.  Rankov je ve svém románu věcný, stručný, střídá detail s širším rozhledem, nepřehání při líčení hrůz, kterými jeho hrdinky procházejí. Díky tomu z příběhu neční patos, líčení nepůsobí křečovitě a upjatě. Naopak díky jednoduchému stylu vyprávění, jež je proloženo ruskými, polskými i německými výrazy a přesně odpovídá charakteru vyprávějící ženy, se zlo, závist, strach, pokora i odvaha objevují jako dané stavy, naprosto přirozeně odhalují složitost lidského chování a jednání v mezních situacích. Velmi silný příběh zasáhne čtenáře.

Umným střídáním minulosti se současností podněcuje autor čtenářův zájem číst dál, hledat východiska a cesty z těžkých situací, chápat a odpouštět spolu s hrdinkami. Možná v pasážích, kde studentka s docentem rozebírají části její diplomové práce, se zdá být jazyk až příliš odborný, ale právě v kontrastu s prostou výpovědí hlavní hrdinky odhaluje charaktery mnohem působivěji, než by dokázal odhalit mnohostránkový popis postavy.

Silný příběh o silných ženách. Všechny chtěly a chtějí chránit své děti. Někdy za cenu oběti nejvyšší – vlastního zatracení ze strany potomků.

Pavol Rankov: Matky, Přeložila Jana Faschngbauerová, Host, 2013    
www.hostbrno.cz
 

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit