Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod. F.V.

A+ A A-

Chceme to, co máte vy, mnohovrstevný román o imigrantech ze skutečného Londýna

Odeon vydal další beletristickou perlu, román anglického autora Johna Lanchestera Chceme to, co máte vy. Kniha Johna Lanchestera navazuje na tradici anglické společenské satiry a představuje vytříbenou ukázku klasického románu.

chceme to co vy


Mnohovrstevný realistický pobraz rychle se měnícího Londýna si zaslouží bezpochyby velkou pozornost i v Česku.
Speciálně pro svou otevřenost všem společenským otázkám, včetně oprávněné nebo neoprávněné nenávisti k emigrantům, jež je zvláště v české kotlině neustále rasisticky rozdmýchávána a těší se bohužel velké podpoře všelijakých pisálků velkých mediálních deníků.

Román vypráví příběh obyvatel jedné ulice a líčí, jak do jejich osudů zasáhne tzv. celosvětová finanční krize a multikulturní myšlení.
Pepys Road je obyčejná ulice v Londýně. Každý dům, který zde stojí, se během sto padesáti let stal svědkem různých osudů – viděl narození, lásku, samotu, zoufalství a smrt, dobře ví, jak vypadají rozmary Štěstěny, co je bída a co rozmařilý přepych, zažil léta tučná i hubená.
A spektrum postav je velmi zajimavé: bankéř Roger, starousedlice Petunia, trafikant Ahmad a jeho bratři, původem z Pákistánu, polský zedník Zbigniew, maďarská chůva Matya, mladičký fotbalový zázrak, Senegalec Freddy, dopravní kontrolorka Quentina, performer Smitty a další.

Všichni mají co skrývat, všichni mají co ztratit. Jak se zachovají, když jednoho dne někteří objeví v poště pohlednici svých vlastních dveří se vzkazem CHCEME TO, CO MÁTE VY? Změní se jejich život změní pod tlakem změn?

Chceme to, co máte vy / John Lanchester / Odeon, 2014
Capital / John Lanchester / Faber & Faber, 2012

Ukázka z knihy:

Po ukončení etapy bojových umění začaly Šahída zajímat počítače. Psal se konec devadesátých let, kdy se rozjížděl internet. Šahíd se naučil programovat v HTML a začal pomáhat lidem s tvorbou webových stránek, nejdřív kamarádům a kamarádům kamarádů a postupně si vybudoval živnost, která fungovala na bázi ústních doporučení. Tohle byla doba, kdy si člověk mohl vydělat na živobytí díky tomu, že přelouskal zhruba dvě knížky o tvorbě počítačového kódu, takže to Šahíd udělal a vydělával si víc peněz než kdy v životě. Snad právě v tomhle byl ten malér. Někde v hloubi Šahídova vnímání sebe sama tkvěla idea, že je hledač, tulák, nespoutaný tvor; cítil, jak ho peníze, které v dobrých týdnech šplhaly ke čtyřmístným částkám, počínají omezovat. Šahíd odhadoval, že zanedlouho zatouží po životě měkce vystlaném penězi a jednoho dne že mu nabídnou řádnou práci na plný úvazek: přestane vesele smolit kódy a místo toho se pustí do tvorby webových stránek pro bratrance jednoho svého kamaráda, který dovážel šatstvo ve velkém a hodlal ho dovážet v ještě větším. Tou dobou brouzdal po internetu jen velice málo. Když tak o tom dnes uvažoval, viděl, že internet je obrovské kolektivní spiknutí, jehož cílem je marnit čas lidí. Díky tomu, že intelektuální hnutí dostalo neomezenou svobodu, vyšlo najevo, co především lidé chtějí: civět na fotky, kde herečka Kelly Brooková ukazuje kozy. Šahíd se zapsal na Birkbeck College, a než ho ze studií zase vyhodili, stihl uzavřít jeden ročník fyziky – jak poukázal Ahmad, tímhle tempem by získal vysokoškolský diplom v roce 2025. Za to, že z něj vyprchala touha po vzdělání, nemohla ani tak samotná práce ve škole jako spíš každodenní trmácení přes celý Londýn. Od té doby hlavně četl knihy a pracoval v krámě. Vyhovovalo mu to. Cítil vlastní potenciál.

------
Hovno padá shora dolů. Tento základní princip života v úřadě měl za následek, že na psacím stole detektiva inspektora Milla z Metropolitní policie přistála objemná složka s nálepkou Vyšetřování: CHCEME TO, CO MÁTE VY. Seběhlo se to následovně: půl tuctu obyvatel PepysRoad si nejdřív stěžovalo místní obecní radě a stížnost šla do ztracena, což nikoho nepřekvapilo, a proto napsali svému poslanci; poslanec napsal komisaři Metropolitní policie; komisař poslal nótu diviznímu veliteli; divizní velitel ji přeposlal velitelce nejbližší policejní stanice, sídlící poblíž metra ClaphamSouth; a konečně velitelka policejní stanice hodila tenhle problém na Milla. A to byl důvod, proč tu teď Mill seděl a civěl na zmíněnou složku. Vedle něj na stole chladl hrnek hnusné kávy z automatu, přičemž na druhé straně ležel stoh formulářů služebních hlášení, nabíjející se mobil a včerejší výtisk Metra.
Pracovat v této místnosti by osoba neuvyklá zdejším poměrům považovala za nemožné. Jediný z dalších přítomných nebyl potichu ani v klidu. Dva tucty policejních důstojníků Metropolitní se v jednom kuse hemžily a většina z nich navíc mluvila, žertovala, vymýšlela nejapné vtipy a přitom zhusta zadávala data do počítačů nebo listovala spisy nebo vytáčela telefonní čísla nebo jedla mufiny nebo házela zmačkané papíry do koše nebo přenášela hromady formulářů z jednoho konce kanceláře na druhý. Byl to galimatyáš. A právě tohle se Millovi líbilo.
OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Lanchester John multikultura Londýn

Komentáře  

# Jarka 2016-05-11
Vynikající kniha do dnešní doby jak vyšitá.
Citovat
# Lukáš 2015-01-11
Novodobý Dickens, ovšem s daleko větším přesahem. A hodně čtivá kniha. Byl jsem velmi překvapený a potešený. a tajemně psaná: "Jednoho dne koncem léta se po obyčejné ulici jižního Londýna v prvním ranním světle pohyboval tiše a zvolna muž v mikině s kapucí. Cosi zde dělal, i když náhodný divák vy se sotva dovtípil, oč jde."
Citovat
# Pepa 2015-01-11
Ukázka:
Ženy pro něj představovaly praktickou obtíž, problém z reálného světa a ten bylo stejně jako ostatní problémy nutno řešit metodicky a pragmaticky. Zbigniew si nestanovoval žádná pravidla, ale životní zásady. O dívku se ucházel jedině tehdy, když měl dobrý důvod se domnívat, že už o něho jeví zájem. Nikdy se nezamilovával. Říkal, že v nic takového nevěří. Zastával filozofii, že pokud je chlap čistý, po finanční stránce solventní a není docela šereda, už tohle ho kvalifikuje mezi horních třicet procent mužského pokolení. Jestli navíc poslouchá, co mu žena říká anebo je schopen to přesvědčivě předstírat, ocitá se mezi horními deseti, či dokonce pěti procenty. Pak všechno závisí na tom, zda je schopen použít selský rozum: nesmí vypadat zoufale, nesmí se ožrat, musí nechat opít tu holku a vytěžit maximum z textových zpráv.
Citovat
# Pepa 2015-01-11
No, čte se to jedním dechem. Nemusím se vším souhlasit, ale je tam námětů k přemýšelní víc než dost.
Citovat
# Milan Němec 2014-07-03
Pokud by existovala na středních školách povinná četba, pak tato kniha by měla být na předním místě.
Citovat