Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Jsme přece sestry – portrét Německa 20. století v příběhu tří žen

jsme prece sestryNázev knihy Anne Gesthuysenové Jsme přece sestry vystihuje zcela přesně obsah románu – vzájemnou sesterskou lásku ovlivněnou předsudky své doby.

Autorka vykreslila v osudech svých pratetiček výstižný a dokonalý portrét Německa dvacátého století.
Všechny tři ženy zažily obě války, praly se o své místo na světě, všechny tři milovaly své muže, všechny tři je ztratily, všechny tři získaly díky svému pokrokovému otci slušné vzdělání, všechny tři čelily předsudkům své doby a podřizovaly se jim.

Do děje vstupujeme v okamžiku příprav oslavy stých narozenin Gertrudy. To je přece dobrý čas k rekapitulaci.
A tak letité dámy, ač mnohdy nechtějí, vzpomínají, hodnotí, zamýšlejí se, zda něco nemohly rozhodnout jinak, zda něco nemohou změnit právě teď. Oslavu organizuje nejmladší ze sester – má stále elán, má i prostor, vždycky ráda chystala velkolepé akce, je v této oblasti velmi výkonná.
Velká sláva, sto let je sto let, se odehraje na Tellemanově statku, který Katty odkázal za věrné služby Heinrich. Gertruda ten statek nemá ráda, připomíná jí člověka, jehož viní za své osobní neštěstí – vždyť tady kdysi dávno měl být její domov, sem se měla nastěhovat s Heinrichovým bratrem, který ji požádal o ruku, jenže pro Heinricha, v té době už hlavu rodiny, nebyla příhodnou nevěstou. Gertruda je celý život přesvědčena, že její milý byl svým starším bratrem vyhnán do války (té první), aby se nemohl oženit s chudou nevěstou. Nevrátil se. Gertrudě zbyly oči pro pláč a zášť v srdci. Nikdy Heinrichovi neodpustila. 

Ale bylo to doopravdy takhle? Je Heinrich skutečným důvodem, proč Gertruda zůstala po zbytek života sama, proč si jiného partnera už nenašla?  Opravdu chtěl tento muž, budoucí politik, aby jeho bratr padl ve válce, než aby si vzal chudou učitelku?
Katty své sestře její přesvědčení vymlouvá. Respektive, snaží se o to, jenže u nich doma je na řadu událostí vyhlášeno tabu – je prostě spousta věcí, „o kterých se nemluví“. Mělo by se, hodně by se ujasnilo, jenže to se v jejich společenské třídě přece nenosí. Katty se stala Heinrichovi oporou od svého útlého mládí, kdy ji pozval na statek – tehdy její tatínek přišel na mizinu a nemohl by jí dát patřičné vzdělání. Katty tedy žila na Tellemanově statku, vystudovala a stala se výbornou hospodyní. Pečovala o Heinrichova syna, když zemřela jeho matka, jenže ten padl v té druhé válce… Nikdy se nestala Heinrichovou ženou, přesto mu byla po celý život věrnou družkou.

Paula, prostřední ze sester, je tou, která horké hlavy nejmladší a nejstarší chladí. Byla jediná provdána, má děti, ale manžela už dávno nemá.
Na začátku vztahu tvořili dobrý pár, ale pak se cosi zvrtlo. Válka. Z fronty a následného zajetí se Paulin muž vrátil proměněný, v lágru zjistil, že ho víc přitahují muži. Vrátil se k ženě, ale jednoho dne se jeho orientace provalila. Paula ho nejdřív nenáviděla, ale pak mu odpustila a stýkali se do konce jeho života. Po smrti získala jeho deníky – z nich pochopila to, co jen tušila. Ale svým sestrám nikdy nepřiznala, že svého nemravného a odsouzení hodného muže má pořád ráda. Až teď… Protože až teď se otevřela dvířka a každá z těch tří vypustila, co tutlala léta. Sestry pročistily vzduch

Působivý příběh dvacátého století, jemné nitky „malých osudů“ v rytmu „velkých dějin“, svižný jazyk – to vše tvoří román, který je něžný i drsný, laskavý i krutý, vzrušující i bolestný.
Ukázal mi, jaké bylo Německo ve válce i po válce (první i té druhé) – z hodin dějepisu jsme všechny Němce naházeli do jednoho pytle jako viníky, pěkně hlava nehlava. Ale oni mezi nimi byli také ti, co se snažili jen přežít, jen se dočkat lepších zítřků. A k tomu jim životy zamíchaly ony předsudky, které brání lidem, aby rozvinuli své schopnosti a šli za svým štěstím – ono známé: Co by tomu řekli lidi? nám (jim) pěkně míchá karty!

Jemně uháčkovaný příběh o tom, jak je důležité nic si nezastírat a pokusit se o všem hovořit, je perlou mezi historickými freskami doby nedávno minulé. Román Jsme přece sestry dojímá, přináší radost i smutek. A jak je krásný příběh sám, tak půvabný je jeho přebal. Už ten díky blankytné barvě a něžným hrnečkům s vlaštovkami naláká stoprocentně k přečtení.

Jsme přece sestry / Anne Gesthuysenová / Překlad Helena Smolaková / Host, 2014

Komentáře  

# Semelková 2014-07-30
Cituji Milena:
Neřekla bych, že kniha je pro ženy, je to kniha o ženách. O třech sestrách, které na sklonku životů vzpomínají na své osudy, na své nenaplněné lásky, na příkoří, které je postihly, ale i na ty okamžiky štěstí a úspěchů.


Proč by neměla být pro ženy, když je o ženách? Navíc tuto persofinikaci jsem tam nikde nenašla... Děkuji za upřesnění. JS
Citovat
# Milena 2014-07-29
Neřekla bych, že kniha je pro ženy, je to kniha o ženách. O třech sestrách, které na sklonku životů vzpomínají na své osudy, na své nenaplněné lásky, na příkoří, které je postihly, ale i na ty okamžiky štěstí a úspěchů.
Citovat