Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Malé dny mezi psem a vlkem - Vitja Baruch

Deziluze, frustrace, deprese, rezignace, nežití. Těmito slovy vystihuje hlavní postava, třicetiletý muž z pera Vitji Barucha (1978), jak se na počátku svého vyprávění cítí. Ztratil víru v život, který mu nepatří, lidé jsou mu lhostejní, práce ve firmě ho nenaplňuje. Co teď? Proto se rozhodne, že půjde do invalidního důchodu. Usmyslí si, že se nechá prohlásit za blázna a řádně se na to připravuje.  Toto jeho rozhodnutí odstartuje sérii zvláštních událostí, které by se daly označit za součást jakéhosi obřadu, který trvá několik let. Během nich muž poznává jak sebe samého, tak částečně i společnost, která ho obklopuje.  Na konci obřadu se stává zcela někým jiným.

Román s názvem Malé dny není rozsáhlý, sedmdesát devět stran, a proto se autor nezdržuje nějakým zdlouhavým úvodem. Pro téměř celou první polovinu knihy je typické rychlé střídání myšlenek, motivů, událostí a prostředí, které podporují spád děje a jeho dynamiku. Dozvídáme se mnoho detailů z mužova života, které se čtenáři stávají vodítkem k utvoření si představy o jeho psychologickém profilu.  

Zkouška ohněm
Muž prochází několika klíčovými momenty, které prověří jeho víru v sama sebe, v život a mnohé o něm prozradí. Velmi naturalisticky působí očistná část obřadu, kdy se muž oprostí od civilizace a spojí se s přírodou. Je s podivem, jak je tento přerod pro městského člověka, nejspíše mladého manažera, zcela přirozený a automatický. Probudí se v něm základní instinkty, boj o přežití. Potýká se s problémy, jak utišit hlad a zachovat si tělesnou teplotu bez jakékoli techniky a oblečení.
Po tomto drsném zážitku, který neušel zájmu médií, se najednou příběh a jeho rytmika začíná měnit. Autor zde otevírá zajímavou otázku vlivu médií na jedince.
 
Tulák či mediální hvězda
Postava se v druhé části knihy radikálně změní. Tato proměna je velmi rychlá a zasloužila by si od autora větší prostor, hlubší zamyšlení. Ač se nabízí několik možných odpovědí, v čem a proč se liší hrdina ze začátku knihy od toho z druhé poloviny, postava najednou přestává působit věrohodně. Možná by stačila kapitola navíc, kde se jasně postava vyjádří ke své minulosti (vypořádá se s ní) a směru, kam se chce ubírat. Škoda, že celkem realistický, leč místy možná absurdní, příběh končí tak nerealisticky, nepravděpodobně. Je zde vidět inspirace Londonovým Tulákem po hvězdách.

Nový autor, nové cesty
Pro autora Vitja Barucha je kniha Malé dny (2011) jeho druhým počinem. Debutoval o rok dříve novelou láska/drzost. Obě díla vyšla v elektronickém nakladatelství Goliart, ale jeho druhá kniha má i svou tištěnou podobu. V obou knihách se nejdříve zdá, že hrdina je asociální jedinec, neschopný žít v současné společnosti. Ale zdání klame. Knihy nejsou banální a průhledné. Čtenář netuší, kam se děj bude ubírat.  Protože obě knihy zpracovávají existencionalistické otázky s mírou absurdity či grotesknosti, nutí nás přemýšlet, srovnávat své názory s hrdinovými, ale nijak násilně a skrze složité myšlenky.  Postavy své problémy a pocity formulují jasně. Obě knihy zaujmou prací s jazykem a bohatou slovní zásobou, až s leckdy básnickými spojeními. Ve své novele autor trochu experimentoval i s novotvary, těm se ve své druhé knize vyhýbá, o to víc se snaží postavu charakterizovat její mluvou, když ji nechá příběh vyprávět. Toto podání je velmi autentické a čtivé.  
Na začátečníka v psaní delších beletristických žánrů autor dobře ovládá práci s kompozicí, děj se mu nerozpadá. Toho dociluje i volbou kratšího rozsahu svých prací, který mu umožňuje dobře pracovat s tempem vyprávění a vyvarovat se hluchých místům.

Knihu mohu s klidným srdcem doporučit i náročnějším čtenářům. Určitě má čím zaujmout.

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit