Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod. F.V.

A+ A A-

Nesnesitelná lehkost bytí podle Milana Kundery

nesnesitelnost_400.jpgNesnesitelná lehkost bytí (The Unbearable Lightness of Being)  je světově proslulý román, který naplní vaši touhu po hledání nových souvislostí, román, který vám v mnoha směrech nastaví zrcadlo a možná některé z vás  zradí z vaší životní cesty, román, který už teď patří k tomu nejlepšímu, co bylo na světě napsáno a o kterém je dobře vědět a jednou si ho přečíst.

A tak se můžeme začíst do mistrovsky sepsaného příběhu několika mladých lidí, kteří nacházejí své poznání těžce a hořce, protože jednou ze životních pravd je, že každý si svůj život se musí prožít. Nelze se naučit jak žít, nelze tyto pravdy předat, ty se musí prožít. Život se tak stává pro každého jedinečným očistcem na zemi a víra ve štěstí, je tím jediným pravým náboženstvím, které nevadí žádné ideologii na světě.

V románu Kundera rozehrává tragické příběhy mladých lidí, kteří se ocitají v prokletí doby zvané socialismus
a která svými přednastavenými společenskými pravidly nutí každého jednotlivce, aby se pohyboval jen v povolených morálních kolejích. Každý  větší vykolejení je pak trestáno drtivou změnou lidských osudů. Nicméně tato doba nehraje v knize hlavní roli, příběh je možné zasadit do kterékoliv společnosti na tomto světě, v kterékoliv době, protože není spravedlivé společnosti, jsou jen ideologické utvary, které méně nebo více lžou, které více nebo méně potlačují domnělou svobodu jednotlivce, které více nebo méně moralizují lidské chování, až už pudové nebo rozumové.

Příběh dvou párů mladých lidí, na pozadi doby konce 20. století je absurdní ve svém nenalezení východiska.
Možná i proto působí děj románu chaoticky a vyžaduje plné soustředění. Není však důležité jak končí jednotlivé příběhy hrdinů, daleko důležitější je směr kudy příběhy vedou a pro mladší a hledající čtenáře jsou podstatné jednotlivé dílčí kapitoly, než vlastní celek knihy.
Kundera jakoby naznačil, že knihu ve své plné kráse nelze zfilmovat, pokud se za scénař nevezme jen plytká a nic neříkající dějová linie, jak se to často stává u vynikajícíh románů. To skutečně důležité je sděleno mistrovským slovem autora, slovem, které nutí přemýšlet a zastavovat se, srovnávat přečtené se svým vlastním životem a vlastním směřováním.

nesnesitelnost_130.jpgKniha je rovněž nepřímým kritikem konzumní společnosti, krátkodobých pocitů štěstí z pudových požitků, ať už se jedná o sex, jídlo nebo nahromaděných zbytečných věcí.
Chaos, které později vyvolává prázdnota nenaplněných očekávání je stejný, jako po použití lehké drogy. A konzum drogou bezesporu je.
Proto je kniha o neustálém střetu dobra a zla, kýče i umění, lásce i nenávisti, chaosu i rovnováhy, přemýšlení a myšlenkové chudoby neboli jak sám autor píše, o nesnesitelné lehkosti bytí na jehož konci není nic. Podobně jak to říká v dialogu Terezy a Tomáše.:
„Tvoje poslání bylo operovat,“ řekla.
„Terezo, poslání je blbost. Nemám žádné poslání. Nikdo nemá žádné poslání. A je to ohromná úleva zjistit, že jsi volná, že nemáš poslání.“

Román vyšel poprvé ve francouzském překladu v roce 1984, česky nejprve dvakrát ve vydáních Sixty-Eight Publishers v Torontu v roce 1985 a 1988 a pak v Brně v roce 2006. 


Nesnesitelná lehkost bytí
The Unbearable Lightness of Being
Milan Kundera

 


Ukázka z filmu, který byl natočen v roce 1984. Režie Philip Kaufman.


 

Komentáře  

# JosefK 2012-06-11
Když jsem jednoho dne pochopil, že jde o nesmrtelnost, zmocnila se mě panika, říká Hemingway. Tisíckrát jsem od té doby prohlásil, že mají všichni nechat můj život na pokoji. Ale čím víc jsem to prohlašoval, tím to bylo horší. Odstěhoval jsem se na Kubu, abych jim zmizel z očí. Když jsem dostal Nobelovu cenu, odmítl jsem jet do Stockholmu. Jakmile vás nesmrtelnost nalodí na palubu, už nemůžete vystoupit, a i když se zastřelíte, zůstanete na palubě i se svou sebevraždou a to je hrůza, Johanne, to je hrůza. Ležel jsem na palubě mrtvý a kolem sebe jsem viděl své čtyři ženy, seděly na bobku a všechny psaly všechno, co o mně věděly, a za nimi byl můj syn a také psal, a babice Gertruda Steinová tam byla a psala a všichni moji přátelé tam byli a vyprávěli nahlas všechny indiskrece a pomluvy, které o mně kdy slyšeli, a stovka žurnalistů se za nimi tlačila s mikrofony a armáda univerzitních profesorů po celé Americe to všechno třídila, analyzovala, rozváděla a sestavovala do článků a knih.
Citovat
# Jana 2010-04-29
Nejtěžší břemeno nás drtí,klesáme pod ním,tiskne nás k zemi.Ale v milosrdné poezii všech věků žena touží být zatížena břemenem mužova těla.Nejtěžší břemeno je tedy zároveň obrazem nejintenzivnějšího naplnění života.Čím je břemeno těžší,tím je náš život blíž k zemi,tím je skutečnější a pravdivější.Naproti tomu absolutní nepřítomnost břemene způsobuje,že se člověks tává lehčí než vzduch,vzlétá do výše,vzdaluje se zemi,pozemskému bytí,stává se jen napůl skutečný a jeho pohyby jsou lehce svobodné jako bezvýznamné.Co si tedy máme zvolit?Tíhu,nebo lehkost?
Citovat