Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Kniha Šifra mistra Leonarda stále počítá s ignorancí i s nevkusem čtenářů

sifra mistra leonardaMusel jsem se nad tím zamyslet v souvislosti s povykem kolem knihy Šifra mistra Leonarda, jméno jejíhož autora si už nevybavuji úplně přesně. Je banální pravdou, že nikoli vše, co se dobře prodává, je opravdu dobré. Stejně tak ovšem není žádný důvod, aby se dobrá literatura (či umění vůbec) nestala bestsellerem. Kult zneuznávaného, chudého a na hranici společnosti stojícího umělce, jak jsem už mnohokrát poznamenal, je mladého data a souvisí s uniformitou měšťácké společnosti.

Za posledních dvě stě let došlo jistě k velkým změnám ve složení a v sebepojetí elit, kromě se toho také vytvořila ohromná vrstva šedého průměru, který díky gramotnosti, migraci a zvýšenému blahobytu získal nezávislost na svých regionálních kulturních kořenech. Poptávka po výzdobě místního kostela, po místních sborech a pověstech hluboce upadla s rozpuštěním komunit ve víru otevřeného světa nadregionálních možností, univerzálního vzdělání a rostoucí soběstačnosti jednotlivce vůči místní komunitě. Jaká bude poptávka po kultuře ve společnosti, v níž elity tonou v chaosu obrovských změn a zbytek se konsoliduje v nezměrnou masu koupěschopných konzumentů?

Na začátku dvacátého století jsou elity ještě zakořeněné v minulosti a vzestupující masa se jim snaží podobat.
Tato nápodoba něčeho, co je viděno jen zvenku a zdaleka, nemůže pojmout kulturu elit v její vnitřní složitosti i rozmanitosti, naopak vede k tísnivé uniformitě. Společensky, ekonomicky, politicky, vědecky, umělecky atd. právě tato vrstva ale dlouhodobě expanduje, je na vzestupu. Odtud fenomén prokletých umělců, vyřazenosti Gogha a Verlaina. Ti umělci ovšem, kteří se hlásí k tradici, ještě přežívají na vyšší úrovni: Delacroix, Hugo (byl předákem romantismu, nicméně psal stále v alexandrínu a byl celkově mnohem blíž klasikům oproti generaci Rimbaudově, Apollinairově či Whitmanově), Berlioz. Kultura se stává kýčem nápodoby starého stále tísnivěji, někdejší podhoubí vztahů uměleckých a společenských elit se přetrhlo – a právě zde povstává avantgarda, stále ještě elitářská a jaksi vnitřně podobná přežívající aristokracii. Avantgarda žila z jakéhosi spiklenectví měšťáky provokující kultury, staré aristokracie a výstředních, nonkonformních intelektuálů. Mezitím vznikala stále jasněji masová kultura.

Dvě různé věci mohly být bestsellerem v různých společenských vrstvách: ta za levný peníz mezi spoustou lidí, ta za drahý peníz mezi skupinou příznivců avantgardy.

Po druhé světové válce se stále silněji uplatňuje rozklad většinové uniformity zdola: potenciál nadaných nositelů nové kultury, kteří by se jinak obraceli o podporu na elity, vytváří to, čemu se dnes říká beat generation, underground, alternativa. Zde dochází k prolínání masového a autentického (třeba Bob Dylan, Jacques Prèvert). Umění má ovšem také tendenci uzavírat se, intelektualizovat se a vytvářet skleník. Proto bestseller ve vztahu ke kultuře může být chápán dnes ve velmi různém smyslu.

Skleníkové umění prohlásí bestseller automaticky za spotřební zábavu, podbízející se davu.
Možná mu sházejí elity, jež by je podporovaly, je však pravděpodobné, že už dávno zdegenerovalo a nemůže doufat v přízeň nových, vzdělaných elit, které se budou podle mne stále víc utvářet s rostoucími nároky blahobytné společnosti na kvalitu života (konzum je již dnes pro mnohé málo uspokojující).

Šifra mistra Leonarda je bestseller, který se pohybuje na bázi zájmu o něco, co převyšuje běžnou zábavu, avšak stále ještě počítá s ignorancí a podle všeho i nevkusem čtenářů.
Do tohoto dozrávání a tříbení myslí musí nyní vejít něco, co silně zaujme a zároveň vzdělá, co vytvoří most mezi starou dokonalostí a jejím bohatým vkusem, mezi autenticitou rozkládající uniformitu a mezi zájmem nových elit vnitřně růst. Dojde-li pak k tomu, že nové elity opravdu vzniknou a začnou mohutně spolužít, subvencovat a splétat se s kulturou, můžeme mít naději, že to nebudou elity kastovnické, nýbrž široce odeznívající a mísící se v kontinuu společnosti od jejího vrcholu k jejímu dnu. Univerzální vzdělání se spolu s blahobytem tak stanou z brzdy kultury jejím motorem, jenž umožní otevřenou interakci elit s celou společností.

Komentáře  

# martas 2012-05-01
Ten film jsem videl a prijde mi to takovy populismus pro lidi, kteri neznaji historii a jsou i po shlednuti filmu lini se do ni zacist..nic vic.
Citovat
# John 2012-03-03
Rádoby vědecká propagace, prokazující negativistické tendence v křesťanské církví. Část pravdy, část poolopravd. Ale protože je kniha vlastně beletrií, může si každý soudný člověk vytvořit názor svůj. Co je však na knize nejdůležitější, že vyvolává otázky a nutí lidi přemýšlet o dogmatických tématech v našem životě. Málokdo například ví, že motlitbu Zdrávas Marie, matko plná... napsal známý florentský mnich Sevanerola, který byl inkvizicí mučen, sťat a upálen za to, že chtěl vytvořit skutečné království na zemi, podle Krista. Jeho církevní stát ve Florencii na konci 15.století, který pamatuje i Michelangelo, byl ale natolik totalitní, že ničil umění a vše, co se týkalo zábavy. Jedině správná byla jen motlitba a pevná víra v Boha, opírající se o bibli.
Citovat
# Pavel 2012-03-03
Ten mnich byl popravený za to, že kritizoval zhýralý život církve a papže neboli vrchnosti. Později byl znovu oslavován jako skoro svatý :o) Holt moc a církev. Stejně jako dnes.
Citovat