Vše, co zlepšuje schopnost přemýšlet, je sebevzdělávání!

A+ A A-

Problém médií aneb proč žurnalistika už dávno není hlídacím psem demokracie

Kniha "Probém médií" je nezbytným úvodem pro všechny, kteří chtějí rozumět médiím dnešního světa. Sám Noam Chomsky se vyjádřil ke knize takto: "Práce McChesneyho je mimořádně důležitá. Měla by být čtena pozorně a se zájmem, zejména lidmi, kterým jde o svobodu a základní práva."

problem medii mcchesney


Kniha nastoluje čím dál aktuálnější otázky:
Slouží média obecnému blahu, nebo oligarchii? Je mediální systém založený na velkých korporacích slučitelný s životaschopnou demokratickou veřejnou sférou? Jak fungují zkorumpované politické principy, které takový systém vytvářejí? Pro mnoho lidí je dávno neplatný názor, že novináři jsou hlídacím psem demokracie. e v neoliberálním prostředí poněkud vyžilá a vyprázdněná floskule a pro společnost, která má být skutečně svobodná, je to podstatný problém.

Texty Roberta McChesneyho, mediálního analytika a profesora kadedry komunikace Illinoiské univerzity, zahrnují dvě eseje z knihy "The Political Economy of Media" (New York, 2008): "Problém žurnalistiky" a "Jak přemýšlet o žurnalistice".
Autor v nich zkoumá témata politické ekonomie médií, mezi něž patří např. vztah žurnalistiky k demokratické praxi, porozumění propagandě (vládní i komerční), souvislosti mezi komerčními médii a depolitizací společnosti, zvláštní role inzerce ve formování mediálního trhu i obsahu, vztah médií ke globálnímu a současnému kapitalismu, vliv komercializace na kulturu, veřejnoprávní vysílání atd. Autorovy argumenty jsou podloženy dlouholetým výzkumem. Přináší hutnou kritiku probíhajícího procesu degradace žurnalistiky.

Robert W. McChesney je profesorem na Katedře komunikace na Illinoiské univerzitě v Urbaně-Champaign.
Spolu s Benem Bagdikianem, Edwardem Hermanem a Noamem Chomskym patří k nejznámějším představitelům kritiky médií ve Spojených státech. V poslední době vydal k tématu několik knih: Communication Revolution: Critical Junctures and the Future of Media (Komunikační revoluce), The Problem of the Media: U.S. Communication Politics in the 21st Century (Problém médií) a Rich Media, Poor Democracy (Bohatá média, ubohá demokracie).
Robert W. McChesney je jeden z aktérů filmového dokumentu "Orwell se otáčí v hrobě "od režiséra Roberta Kane Pappase, který je propracovanou kritikou médií, která čím dál víc deformují lež na pravdu. Jasně ukazuje, kdo rozhoduje o tom, co se objeví ve večerních zprávách a jakou svobodu mají jednotliví novináři.

V Česku patří naprostá většina médií třem lidem a například holding Time Warner vlastní 31% společnosti CME pod kterou spadá i česká TV Nova. Kdo ovládá Českou televizi je také už zřejmé.

Robert McChesney | Problém medií |
Z původního anglického vydání: The Political Economy of Media: 1. The Problem of Journalism, 5. How to Think About Journalism: Looking Backward, Going Forward Robert W. McChesney Monthly Review Press, New York 2008

Výpisky z knihy:

Představa, že by žurnalistika měla být politicky neutrální, nestranná, profesionální, dokonce „objektivní”, se objevila až ve dvacátém století. Během prvních dvou nebo tří generací existence Spojených států by byly takové představy pro tisk nesmyslné, ba nepředstavitelné...

Během devatenáctého století se logika vydávání novin změnila z primární političnosti na primární komerčnost. Novinářský systém zůstal otevřeně politicky angažovaný, ale více a více se stával nástrojem velkých zisků tím, jak klesaly náklady, přibývala populace a čile narůstala reklama, která se ukázala jako klíčový zdroj příjmů. Během občanské války čelil prezident Lincoln od některých novin v severních státech kritice, vedle které by to, jak se nakládalo s Lyndonem Johnsonem během Vietnamu, Richardem Nixonem během Watergate a Billem Clintonem během jeho impeachmentu, těmto jmenovaným připadalo jako procházka růžovým sadem. (pozn. 3) Například větší město jako 9St. Louis mělo po většinu druhé poloviny devatenáctého století nejméně deset deníků. Bylo zvykem, že každé noviny představovaly politiku majitele, a byl-li někdo se soudobou nabídkou nespokojený, nebylo nemožné založit si nové noviny. Podle dnešních měřítek šlo o dosti konkurenční trh...

Za prvé profesionální žurnalistika kvůli tomu, aby odstranila spornou otázku spojenou s výběrem článků, pokládá cokoli, co je vypracované oficiálnímizdroji–například vládními úředníky nebo významnými veřejnými osobami – za základ pro legitimní zprávu. V časech politické angažovanosti žurnalistiky si noviny za výběrem článků stály, protože představovaly jejich hodnoty, to, co považovaly za důležité. Na takovýto přístup byla v době profesionální žurnalistiky uvalena klatba. Spoléhání se na zdroje jako na základ legitimních zpráv pomohlo tento problém vyřešit. Pokud pak byl redaktor za napsání určitého článku čtenáři napaden, mohl říci: „Hele, nám nic nevyčítejte, řekl to prezident (nebo jakýkoli jiný oficiálnízdroj)amyjsmeotom jen napsali.“ Pojí se k tomu i ta důležitá výhoda, že se tím činí psaní zpráv celkem snadným a levným – jen pošlete reportéry tam, kde se koncentrují oficiálnízdroje,anechte je napsat o tom, co tyto zdroje říkají. Tento faktor je zásadní pro vysvětlení toho, proč se během dvacátého století dramaticky zvýšil počet článků o úřadu amerického prezidenta: do Bílého domu jsou přidělováni zpravodajové a ti pravidelně odevzdávají články, bez ohledu na to, co se právě děje. Koncem devatenáctého století mohly v novinách ve Spojených státech články o prezidentovi zaujímat dvě nebo tři procenta zpravodajského obsahu. Od poloviny do konce dvacátého století ovládal prezident, podle rozsahu průzkumu, 10 až 25 procent zpráv...

Od padesátých do sedmdesátých let jistě došlo k významnému posunu v referování o tématech týkajících se Afroameričanů a žen, který odrážel vznik hnutí za lidská práva a feministických hnutí. Funguje to i opačným směrem. Například ve čtyřicátých letech, kdy bylo dělnické hnutí ve Spojených státech na svém vrcholu, se v amerických denících hojně vyskytovali redaktoři a reportéři zabývající se výhradně zaměstnaneckými problémy. Bylo jich několik set. O dělnictvu psaly i zuřivě protidělnické noviny, například Chicago Tribune. Okupační stávka ve Flintu v roce 1937, která podnítila vzestup Unie zaměstnanců v automobilovém průmyslu (United Autoworkers) a odborářského hnutí obecně, byla v celé zemi velmi důležitou zpravodajskou událostí. Nejpozději v roce 1980 ovšem zaměstnanci přestali být zajímavým tématem a v denících ve Spojených státech nezbývalo více než pár desítek reportérů na prostředí zaměstnanců. O tomto tématu už se zkrátka nepsalo. Proto (str. 22) nebyla v roce 1989 v amerických médiích prakticky zaznamenána okupační stávka v Pittstownu – největší od flintské – a nikdo se z ní nepoučil. Jak upadalo hnutí zaměstnanců, bylo opouštěno i jako téma. Lidé stále pracují, chudoba mezi zaměstnanci roste, konfliktynapracovištijsoustejně důležité jako jindy, ale to vše už nestojí za zprávu v novinách jako v dobách, kdy měli zaměstnanci větší moc...

Vaše názory  

# Jaroslav
Dnešní Držhuba drží hubu nikoli ze strachu před politickou perzekucí, nýbrž před vyloučením z elitní party „hochů, co spolu mluví“. Ačkoli jsme úvodem vznesli vážné pochybnosti o intelektuálních schopnostech většiny českých novinářů, tu a tam se stane, že výjimka stvrdí pravidlo. Občas některý novinář pochopí, že to, co tvrdí jeho kolegové, nadřízení, majitelé a političtí guruové, je nesmysl jak dům. Přesto drží hubu. Proč? Protože v opačném případě by byl vyobcován nejprve ze zasvěceného kruhu profesního okolí, možná by dokonce přišel i o výhodný flek, v horším případě by se ocitl na černé listině a už by si nevrzl v žádném médiu, protože všechna média a novináři v nich nade vše jiné ctí loajalitu ke svému souručenství. Ne že by nebyli demokratičtí: „Klidně si mysli, co chceš, jen to prosím nikde nevykládej, nebo…“ V mediální teorii se tomu říká „spirála mlčení“. Komunisté tomu za svých časů říkali prostěji: „Kdo nejde s námi, jde proti nám.“ A na tomto žírném záhumenku prosperuje dnešní české novinářské držhubovství.
| Quote
# Majka
Na plzeňském semináři (04/2014) s názvem „(Ne)závislá média“ kritizoval mediální analytik Petr Žantovský práci většiny českých novinářů slovy: „… hlavním pravidlem novinářské profese je důsledně odlišovat zprávu, která usiluje o maximální objektivitu, od komentáře, který pak může přinést i subjektivnější postoj autora. Zásadně se tyto dva žánry nesmějí směšovat, protože to právě pak vede k manipulaci čtenářem, divákem či posluchačem. U nás je to však jev víc než běžný, a v tom především spočívá bída dnešní české žurnalistiky"....
| Quote
# Karla
Problémem našeho veřejného života už nebudou jen hypotékoví poslanci, ale také hypotékoví novináři, tj. takoví, co si nemohou dovolit přijít o dobře placené místo. Jak si mám vysvětlit, že Tomáš Syrovátka, který za celých patnáct let nenapsal jedinou řádku o privatizaci OKD, v pondělí 27. ledna se stal na tuto záležitost expertem.
Právě Tomáš Syrovátka by mohl posloužit jako model hypotékového žurnalisty. Třicátník v nejlepších letech, rodina, děti. Jak prokázat lidem nového majitele, kteří zasedli v kancelářích Anděl Centra, že nás podnik potřebuje, a že by nebylo dobré nás střídat? Třeba tím, že dokážeme být vnímaví k jeho situaci a k jeho potřebám. Samozřejmě, že všechny naše činy, všechna redakční rozhodnutí racionálně zdůvodníme a podpoříme argumenty veřejného dobra, tezemi o hlídacích psech demokracie a o službě veřejnosti. Jenomže lid obecný není hloupý.
| Quote
# John
David Folkenflik (ed.): Page One
Sborník textů vyšel jako doplněk k stejnojmenému dokumentu o New York Timesech a jeho editor mu dal podtitul Inside The New York Times and The Future of Journalismu. Kniha obsahuje eseje a rozhovory převážně aktivních novinářů v NYT o změnách, kterými novinařina prochází. V kontextu českého rybníčku je to neuvěřitelně inspirující čtení. New York Times jsou skutečnými lídry současné novinařiny a vřele doporučují vidět, jak silné intelktuální zázemí mají. V porovnání s českými tituly je to až nadpozemský zážitek.
www.amazon.com/Page-One-Inside-Journalism-Participant-ebook/dp/B004Z2NQEQ/
| Quote
# Mača
Pro většinu českých novinářů snad povinná četba :o)
| Quote
# Radek Povolný
Povinná četba, která jim stejně nepomůže, protože buď jsou nedovzdělaní (většina) nebo záměrně podsouvají polopravdivé nebo dokonce lživé informace.
| Quote
# Paul
Navzdory mnohým odlišnostem americké masmediální a kulturní sféry od té české, jakož i (středo) evropské, čtenář najde v knize podněty k prohloubení znalostí nejen o masmédiích, ale io masové komunikaci jako takové. Vydavatelství Grimmus si zaslouží poděkování hlavně za to, že českým čtenářům nabídlo McChesneyho chápání masmediální a společenské kritiky tak pohotově - již za rok od vydání amerického originálu. Spěch však bohužel projevilo na kvalitě překladu.
| Quote

Napiš svůj názor

Bezpečnostní kód
Obnovit