Vše, co zlepšuje schopnost přemýšlet, je sebevzdělávání!

A+ A A-

Vzdělanost jako živý dialog s minulostí aneb udělejte si sondu do vlastní vzdělanosti

vzdelanost jako zivy dialog s minulostiKniha poskytuje stručný přehled znalostí z převážně humanitních oborů, které se očekávají od vzdělaného člověka. O významu této knihy  Dietricha Schwanitze svědčí fakt, že od roku 1999 vychází už  ve 26. vydání. Autor se zabývá nejen historií vzdělanosti a kritikou současné vzdělanosti, ale místy i vtipnou formou se snaží o její definice a dává cenné rady jak se vzdělávat. Kniha, kterou je nutno číst několikrát, protože je plná zajímavých souvislostí i názorů s kterými nemusíte vždy souhlasit. Kniha, která v poslední době zvlášť potěšila.

Myslím, že každý vzdělanější člověk vnímá klesající vzdělanost v evropském, ale i světovém kontexu.
Svědčí o tom nejen řada průzkumů, ale i každodenní realita, především v kontextu mediálních a veřejných diskusí, ve kterých se velmi často projevují lidé bez základních znalostí faktických  i kulturních, historických souvislostí,  morálních vlastností, které lidé od veřejně známých osobností očekávají. Božena Němcová kdysi velmi povrchně charakterizovala vzdělanost jako projev, který závisí na ušlechtilých mravech, dobrém srdci a jasném rozumu. To je sice málo, ale čím dál víc je zřejmé, že morální aspekt je u vzdělanosti dosti podstatný. A právě nedostatek jakékoliv morálky je zřejmě jedním ze zásadních faktorů obecné pokleslosti vzdělání ve společnosti, kde vrchol vzdělání jsou kupecké počty, čtení titulků a papouškování informací a společenských sterotypů.
Koneckonců první věta knihy začíná:

Zde líčíme deprimující stav německých škol jako obrázek toho, že byl amputován smysl pro dějiny a opuštěna snaha o orientaci v jazykových normách a literárních standardech.

Vynikající kniha Schwanitze popisuje vzdělanost v širším rámci.
A to nejen v kulturních, historických, ekonomických sousvilsostech. Autor chápe vývoj vzdělanosti jako historii vědění a spojuje ji s charakteristikami národů především Německa, Anglie, Francie, Španělska, Itálie, Rakouska, Švýcarska, Holandska. Česko zde není zastoupeno vůbec, kromě poznámky o Fridrichu Smetanovi. To ale neznamná, že nelze vyvodit obecné závěry pro jakoukoliv jinou společnost.

První část knihy je nazvaná "Vědění"
a autor nás provádí historií od vzniku řeckých městských států to je od let 800-500 let př.n.l. až do roku 2000 a je velmi srozumitelně podána.
Druhá část knihy nazvaná "Um" (Können),
se zabývá komunikací, pojednává o pravidlech, podle kterých se komunikuje mezi vzdělanci, o způsobech, jak vědění používat. V její závěrečné třetině poskytuje autor zajímavé rady jak se vzdělávat.

Schwanitz  chápe vzdělanost v těchto 8 souvislostech:

1. Vzdělaností se nazývá propracované pochopení vlastní civilizace.
2. Kdyby kultura byla osobou, jmenovala by se Vzdělanost.
3. Vzdělanost je důkladná znalost hlavních rysů dějin naší civilizace, velkých filozofických a vědeckých projektů, stejně jako forem umění, hudby a literatury a jejich stěžejních děl.
4. Vzdělanost je uvolněný a vycvičený stav ducha, který se dostavuje tehdy, když jsme kdysi všechno věděli a potom zase všechno zapomněli.
5. Vzdělanost je schopnost účastnit se konverzace s kultivovanými lidmi, a nepůsobit přitom nevhodně.
6. Vzdělanost se řídí ideálem všeobecného utváření osobnosti v protikladu k praktickému vzdělání specialistů.
7. Díky společenské realitě chápeme vzdělanost mejem jako ideál, proces a stav, ale bohužel často i jako sociální hru, ve které se lidé chtějí jevit jako vzdělaní a nikoliv jako nevzdělaní. To se projevuje v každodenní diskusích.
8. Vědění, které patří ke vzdělanosti, spočívá ve znalostech, na které se nesmíme ptát.
A ještě poslední věta kniha, pro doplnění:
Zkrátka, vzdělanost je forma, v níž se zosobňuje duch, tělo a kultura a zrcadlí se v ostatních lidech.

Kniha se sice jeví jako vzdělanostní encyklopedie, ale autor usiluje populární formou vzdělanost definovat, vymezit, a zároveň obhájit její potřebu v naší době.

Dieter Schwanitz (1940-2004)
historik kultury a profesor anglistiky na univerzitě v Hamburku, publikoval svou monografi i původně v němčině v roce 1999 s názvem Bildung – Alles was man wissen muss. Slovo Bildung znamená v němčině vzdělání.

Vzdělanost jako živý dialog s minulostí / Schwanitz / Prostor, 2011 / 551 stran

Další zajímavé knihy o vzdělanosti:
Společnost a vědění, I–II (Burke, 2007 a 2013)
Teorie nevzdělanosti (Liessmann, 2008).

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... vzdělávání, Schwanitz Dieter

Napiš svůj názor

Bezpečnostní kód
Obnovit