A+ A A-

Pojď se mnou pryč. Realita zločineckých mafií

pojd se mnou prycNa zločineckou mafiánskou strukturu kolem Neapole se již mnoho let soustřeďují články a úvahy italského novináře a spisovatele Roberta Saviona (* 1979), dokonce za knihu  Gomora (vyšla v roce 2006) mu vyhrožovali smrtí. Žil pod policejní ochranou, než se rozhodl opustit svou zemi. V roce 2009 vydal svazek esejů a publicistiky Krása a peklo, za niž získal Evropskou knižní cenu, ale ještě předtím v roce 2007 vyšla jeho dvojice próz Opak smrti.

Všechny uváděné knihy vyšly u nás v překladu vždy s ročním zpožděním, ale jejich aktuálnost to nepoškodilo, naopak zdvojnásobilo jejich naléhavost.  Bude tomu i s novou knihou  Pojď se mnou pryč  (156 stran, přeložila Alice Flemrová, vydala Paseka). Jsou to vlastně texty, které po dlouhou dobu četl v italské televizi a diskutoval o nich s moderátorem Fabianem Faziem.

Čteme jeho spravedlivě rozhořčené věty  a neubráníme se asociacím, které vyvolávají ve srovnání s podobnými problémy u nás v Česku.
Kapitoly Přísahám, Házení špíny,  Odpadky a jedy, Zaprodaná demokracie a parník ústavy spolu s Autoportrétem bosse usvědčují italskou společnost, jak do tkáně jejího veřejného i soukromého života vrůstají jako zhoubný nádor zločinecké struktury, všudypřítomná korupce, obchody s volebními hlasy, nepochybně i předražené veřejné zakázky, neupřímné předvolební sliby.

Jde o vážné ohrožení demokratického systému, protože spolupráce politiků s mafiánskými kruhy  se neomezuje jen na obávaný jih Itálie, ale dnes už i rozvinutý průmyslový sever Itálie je řízen ze zapadlých kalábrijských vesnic, odkud pocházejí klany mafie.

Naproti tomu rostou snahy o diskreditaci nepohodlných, Saviano toto ohrožení demokratického systému  pokládá za „mašinérii špíny“, která těží z tiché spolupráce médií a z lhostejnosti občanů. Obětí takového mechanismu se již v roce 1992 stal vyšetřující soudce Giovanni Falcone, když byl zavražděn (v knize je vylíčen dost podrobně  a otřesně jeho případ).

Investigativní žurnalista a autor knihy  je si vědom toho, že nelze změnit to, co se stalo, ale především to, co přijde, co se chystá nebo co by mohlo přijít. Už mnoho let  burcuje italskou veřejnost, aby odolala pokoušení paušalizujících odsudků a lhostejnosti k politickému dění. Aby stále častěji a vlastně neustále  držela věc kvality demokracie ve svých rukou, aby občanská sdružení získávala na svou stranu čím dál početnější obec příznivců.

Výmluvná je závěrečná pasáž nazvaná Poděkování, v níž na více než dvou stránkách uvádí autor  předlouhý seznam  těch, kteří mu pomáhají a jsou mu kdykoliv nablízku.
Vždyť kupříkladu redakce pořadu Pojď se mnou pryč neměla sídlo v některém z paláců, ale v malé myčce automobilů, v prvním patře jedné milánské autodílny, kde byli tvůrci pořadu z bezpečnostních důvodů uzavřeni. Nebýt odvážného televizního moderátora, šel by autor pryč po prvním týdnu usilovné práce. Ředitel televizní stanice Rai 3 zaplatil také velkou daň: byl suspendován. Autor dále děkuje státním zástupcům, kteří mu umožnili pochopit, jak pracují zločinecké organizace. Nevím, jak jsme daleko v této pomoci u nás, o tom by měli více hovořit naši žurnalisti.

Nepochybuji o tom, že se kniha dostane do rukou všem, kteří se potýkají u nás již léta s podobnými problémy, stýkají se s podobnými lidmi, narážejí na podobné překážky – v tom je její síla, v tom jsou její zkušenosti  ze země, která ještě donedávna  byla vzorem rozkvětu a prosperity.

Silou demokracie je různorodost – nejsme všichni stejní a proto podobná výměna zkušeností mezi jednotlivými zeměmi Evropské unie je neobyčejně užitečná. Rizika, jimiž je demokracie  v našich zemích denně ohrožována  a jimž především občanská společnost musí čelit, jsou si rovněž podobná.

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit