Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

Eva Ibbotson – Ostrov šílených tet

ImagePředstavte si, že v Londýně řádí šílené tety-únoskyně! „Nad městem visí hrozba tet!“, hřímají titulky v novinách. A ještě: „Kolik životů si ještě obludné tety vyžádají?“ Ty tiskem démonizované tety – to jsou jen tři dobrotivé duše, tři potrhlé postarší dámy, které sice unesly tři děti, ale jen velice nerady. Zajímavý příběh, humorná i napínavá knížka od anglické spisovatelky Evy Ibbotson.

Neskutečných pět tet

Teta Eta je vysoká a hubená, na horním rtu má náznak knírku a denně před snídaní udělá padesát kliků. Teta Kora je „za bohémskou bytost“, má metrák živé váhy a když jde sypat slípkám zrní, tak zásadně v péřovém boa a se zajímavými šperky. Teta Myrta hraje na cello a je věčně mimo. Těch tet je vlastně pět, ale jedna je toho času ve vězení v Hong Kongu a další, Běta, dala přednost před zajímavým životem svých sester něčemu tak banálnímu jako manželství.

V čem je život tet zajímavý?
Tety vlastní jeden utajený ostrov v Atlantiku, kde provozují útočiště pro zraněné a vystresované mořské tvory – ptáky zamazané od ropy, tuleně otrávené znečištěnou vodou, kajky zmrzačivší se v rybářských sítích atd. A kromě obyčejných zvířat na ostrově přežívají i poslední druhy tvorů, které jsou buď považovány za vyhynulé, nebo je dokonce ještě nikdo nezná. A z toho důvodu je poloha ostrova přísně utajená a tety dbají na to, aby se jí nedozvěděli ziskuchtiví a chamtiví lidé. Jenže tvorů na ostrově přibývá a sil tetám pro změnu ubývá a už nezvládají obstarávat všechnu práci. Tety by nutně potřebovaly nějaké pomocníky, ale tajemství ostrova by vyzradily jenom dětem, protože děti jsou ještě nezkažené světem dospělých. A tak se tety odhodlají k zoufalé akci – vypraví se do Londýna, kde v převlečení za tety na hlídání z agentury Hodné tety unesou tři děti!

Co se děje potom, ať na ostrově nebo v Londýně, to už si přečtěte z knížky.
Já řeknu jenom tolik: vynalézavost a představivost Evy Ibbotson jsou bezmezné. Z roztodivných tvorů, kterými spisovatelka osídlila svůj příběh, některé jsou dobře známé pohádkové bytosti. Jako například rusalky. Ale v Ostrově tet se setkáme s celou rusalčí rodinkou, jako například s rusalčím miminem, nebo s rusalčí prababičkou – bezzubou starou Uršulou. Jiné bytosti si autorka vymyslela sama, jako například tulíny, kteří nejsou zdaleka jen obyčejnými tuleni. Celá ta přehlídka zvláštních bytostí dělá z příběhu velmi vděčné čtení pro děti. A když k tomu přidáme i nepopíratelný smysl autorky pro humor , pak se čtení knížky stává čirým potěšením. Snad jen sofistikovanější čtenáři by se případně mohli ohradit proti stereotypnímu ději. (Svět příběhu je jasně rozdělen na „hodné“ a na „zlé“ a ti zlí jsou na konci děje po zásluze potrestáni.)

Knížka ovšem není psána pro zběhlé literáty, nýbrž pro děti a ty už po staletí vítají ten osvědčený námět se zadostiučiněním a uspokojením. A navíc, jako správná pohádka, i tento příběh má i své poslání ... že každý kousek přírody je malý zázrak, za něhož jsme zodpovědní a o nějž máme pečovat.


Eva Ibbotson | Ostrov tet | Z angličtiny přeložil Richard Podaný | ilustrace Barbora Kyšková | Vydal Albatros  2005
Úsměvný příběh o svérázných tetách je dobrodružným vyprávěním s prvky fantasy, které nabízí mimo skvělé zábavy taky příležitost k zamyšlení, zda je tento lidský svět ideálním místem pro život.

OBRAŤE LIST A ČTĚTE DÁL... Kyšková Barbora Ibbotson Eva

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit