soffin svet gaarderNorský učitel J. Gaarder a světoznámý spisovatel kombinací zdánlivě neatraktivních témat, jako jsou dějiny filosofie a příběh dospívání patnáctileté dívky, vytvořil knížku, která slavila mezi čtenáři neuvěřitelný úspěch.
Vzápětí po svém norském vydání vyšla v desítkách zemí a v roce 1995 byla nejprodávanější knihou na světě.

Sofiin svět je vynikajícím způsobem napsaný příběh i přemítání o záhadě vesmíru a o Bohu, ušlechtilá zábava i návod k tomu, jak se orientovat v životě. Po knize zcela jednoznačně sáhnou středoškoláci, ale i jejich rodiče a učitelé a vůbec všichni, kteří se chtějí něco dozvědět o duchovních pramenech naší civilizace, nebo prostě rádi čtou.
Chytře a moudře komponovaný román: 3000 let zachycených na pár set stranách – jednoduše, ale nikoliv triviálně. Sofiin svět je opravdu pozoruhodná, mimořádná kniha.

Graficky – jak to má Gaarder ve zvyku – jsou vyznačeny 2 roviny (výrazně odlišný typ písma), text je doplněn rejstříkem.

O čem je nejprodávanější kniha roku 1995?
Čtrnáctiletá Sofie najde ve schránce lístek, kde je napsané "Kdo jsi?". Začne o tom přemýšlet a uvědomí si, že vlastně ani nezná odpověď. Začnou chodit dopisy od neznámého filozofa Alberta Knoxe, který jí prostřednictvím těch dopisů poskytuje kurs filosofie.  Zvídavá Sofie se postupně dozvídá o historii filosofie od předsókratovských myslitelů, přes antiku, středověk, osvícenství, romantismus, Marxe, Freuda i Darwina až po současnost.

Sofie je strašně zvědavá a chce svého učitele odhalit. V noci pozoruje schránku a opravdu spatří, jak do ní někdo dává dopis. Ve tmě ale neuvidí jeho obličej. Albert Knox zjistí, že ho Sofie sleduje, a proto posílá s dopisy svého psa Herma. Sofie mu po Hermovi pošle dopis, ve kterém píše, že by se s ním chtěla seznámit, ale Albert se zatím skrývá. ...

Sofiin svět / Gaarder, Jostein / překlad: Vrbová Jarka / Vydal Albatros / 5. vydání, 2. v Albatrosu, 1. vydání Timotej, 1995

gaarder sign

Ukázky z knihy...

Odkud se vzal svět?
Kdepak, to Sofie nevěděla.Věděla však, že Země je jen nepatrnou součástí obrovského vesmíru. Ale odkud se vzal vesmír?
Samozřejmě se nabízí vysvětlení, že vesmír existoval vždycky. Pak bychom nemuseli hledat odpověď na to, odkud se vzal. Ale může něco existovat pořád? Něco jí říkalo, že ne. Takže všechno, co je, muselo někdy vzniknout? Vesmír tedy musel také někdy vzniknout z něčeho jiného.
Ale jestli vesmír v jednu chvíli vznikl z něčeho jiného, muselo to něco jiného vzniknout zase z něčeho dalšího. Sofii bylo jasné, že takhle se celý problémjenom odkládá. Když se to tak vezme, muselo by jednoho dne něco vzniknout z ničeho. Ale šlo by to vůbec? Nebylo by to stejně nepravděpodobné jako to, že svět existuje odjakživa?
Ve škole mluvili o tom, že svět stvořil Bůh, a Sofie se teď pokoušela ukonejšit se tím, že je to vlastně nejlepší řešení problému. Ale pak začala přemýšlel znovu. Mohla by docela dobře přistoupit na to, že vesmír stvořil Bůh, ale co s Bohem samotným? Stvořil on sám sebe z ničeho? Zase jí něco říkalo, že to tak není. I když Bůh jistě dokázal stvořit to či ono, mohl těžko stvořit sebe sama ještě předtím, než měl nějakého „sebe sama" jímž by se mohl stvořit! V tom případě zbývala jediná možnost: Bůh existoval vždycky. Ale tuhle možnost přece už zavrhla! Všechno, co je, muselo někdy z něčeho vzniknout.

xxx
Stará římská říše však byla postupně rozdělena do tří různých kulturních oblastí. V západní Evropě to byla latínská křesťanská kultura s Římem jako hlavním městem. Ve východní Evropě řecká křesťanská kultura s hlavním městem Konstantinopolí, které později dostalo řecké jméno Byzantion. Mluvíme proto o byzantském středověku na rozdíl od středověku římsko-katolického.
Ale ke starému Římu patřila i severní Afrika a Střední východ. V této oblasti se ve středověku vyvinula arabská muslimská kultura. Po smrti Mohameda v roce 632 se rozrostl na Středním východě islám a po řadě vojenských výpadů se součástí muslimské kultury stalo i Španělsko. Islám měl posvátná místa - Mekku, Médinu, Jeruzalém a Bagdád. Z kulturně-historického hlediska je důležité si uvědomit, že Arabové vojensky převzali vládu i nad starým helénistickým městem Alexandrií. Tak navázali na množství poznatků řecké vědy a po celý středověk hráli vůdčí rolí v matematice, chemii, astronomii a medicíně. Však i dnes používáme ,arabské číslice'. V mnoha ohledech tedy byla arabská kultura na vyšší úrovni než kultura křesťanská."

xxx
Shakespeare žil také v době baroka a své největší hry napsal kolem roku 1600. Stál vlastně jednou nohou v renesanci a druhou v baroku. Ale už i u něj se to hemží výroky tom, že život je jako divadlo. Chceš slyšet příklady?

Ve hře Jak se vám líbí říká:
,Celý svět je jeviště
a všichni lidé jenom herci.
Mají své příchody a odchody,
za život každý hraje mnoho rolí..

A v Mackbethovi zase:
Těkavý stín je život, špatný herec,
jenž v chvíli svou div prkna nezboří,
a pak už kde nic, tu nic.

To je hodně pesimistické. Shakespeare byl posedlý myšlenkou, že život je krátký. Možná jsi slyšela jeho nejčastěji citovanou větu. Být, či nebýt - to je otázka.
Ano, to řekl Hamlet. Jeden den chodíme po zemi a druhý den jsme pryč.

xxx
Jedním z hesel baroka bylo latinské rčení "carpe diem" což znamená "užívej dne". Jiný často citovaný latinský výraz té doby je ale "memento mori" tedy "pamatuj na smrt". Vezměme například malířství. Obrazy znázorňovaly pyšnou životní rozmařilost a někam dolů do rohu malíř přimaloval kostru. V mnoha ohledech bylo baroko charakteristické ješitností a marnivostí. Ale spoustu lidí zajímal i rub mince a přemýšleli o přítomnosti všech věcí. Jinými slovy všechno krásné kolem nás jednoho dne zemře a zanikne."
„Vždyť je to pravda. Zároveň se ale musí nechat" že pomyšlení" že nic netrvá věčně" je skličující."
"Teď myslíš stejným způsobem jako mnoho lidí v 17. století. I politicky bylo baroko obdobím velkých protikladů. Především byla Evropa rozervaná válkami. Třicetiletá válka jako nejhorší z nich zuřila na většině území našeho světadílu od roku 1618 do roku 1648. Ve skutečnosti se jednalo o celou sérii válek" které se projevily zvláště silně v Německu. Jedním z následků téhle války bylo" že dominantní velmocí Evropy se postupně stala Francie."
"Kvůli čemu válčili?"
„Zhruba by se dalo říct" že šlo o boj mezi protestanty a katolíky. Ale šlo hlavně o politickou moc."

 

Inspirující myšlenky...

Tupost ducha je naprosto v souladu s tupostí vnímání a nedostatkem dráždivosti, což činí člověka méně vnímavým k bolestem a zármutku každého druhu a velikosti: právě z této duchovní tuposti však vychází ono druhé, vnitřní prázdnota, vtištěná do bezpočtu tváří, kterou prozrazuje i čilá pozornost všem, i těm nejmenším událostem ve vnějším světě, vnitřní prázdnota, jež je pravým zdrojem nudy, slídící po vnějších dráždidlech, aby něčím rozhýbala ducha a mysl.
Schopenhauer, Aforismy k životní moudrosti