Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Hitlerova dcera o zlu s dobrými úmysly

hitlerovadceraÚtlá knížka od australské autorky Jackie Frenchové s názvem Hitlerova dcera, kterou vydalo nakladatelství Mladá fronta, je živoucí ukázkou toho, že ne vždy v literatuře jsou důležité odpovědi. Důležité jsou otázky. A otázky jsou tím, co dává vzniknout příběhům – nutnost položit určité otázky, a to tak, aby je ostatní uslyšeli.

Text, koncipovaný jako příběh v příběhu, zasazuje rámcový děj do současnosti na australském venkově a sleduje čtyři školáky, kteří každé ráno čekají na autobus. Vytrvalý déšť je uvězní na několik dní pod přístřešek a, aby se zabavily během čekání, když nemohou pobíhat a hrát si kolem, děti si začnou vymýšlet příběhy. Tak začne vložené vyprávění, které nakousne Anna a které, na rozdíl od dosavadních Anniných povídání, není zcela fiktivní, ale je situováno do historické doby, do časů druhé světové války a válečného Německa.

Příběh o dívce s velkým červeným mateřským znamením přes půl tváře, „jako kdyby někdo ji spálil žehličkou“, která kromě toho má i jednu nohu kratší a žije schovávaná před všemi v Hitlerově sídle v Berchtesgadenu. Proč? Protože je Hitlerovou dcerou, nebo aspoň to si myslí ona sama, a utajovaná je kvůli svým fyzickým vadám. Nikdo se nesmí dozvědět, že vůdce má nedokonalého potomka.

Mark, jeden z poslouchajících, netuší, že Annino vyprávění nadlouho zaměstná jeho mysl. Celý rámcový příběh je konstruován tak, aby autorka Frenchová mohla sledovat a zprostředkovávat Markovo reflektující vědomí. Ve středu pozornosti spisovatelky jakožto demiurga textu je do velké míry samotné vyprávění jako fenomén, jeho povaha a podstata, jeho možnosti jako nástroje pro interpretaci reality, jeho schopnost vyvolávat v recipientovi emocionální identifikaci s postavou, síla fikce ovlivňovat lidské myšlení a spouštět v něm procesy, které v konečném důsledku tvarují osobnost.

Postava Heidi, jak zní domnělé jméno Hitlerovy dcery, za prvé upoutá děti kolem Anny tím, že se dotkne něčeho hluboko v nich, pojmenuje pro ně pocity, které dřímají v každém z nás – potřeba být milován, strach z toho, že pro své nejbližší nejsme dost důležití, bolest z toho nebýt přijímán nebo být citově opuštěný…

Heidi je odepřena možnost interpretovat dění kolem ní realisticky. Žije izolovaná, potkává jen omezený počet lidí, kteří jsou všichni Hitlerovi fanaticky oddaní a mají pro něho jen slova obdivu. Při řídkých setkáních se samotným Führerem je jí také dopřáno vidět jenom jeho „vlídnou“ tvář a tak ani netuší, že je to člověk bez svědomí, lidská zrůda.
Prostřednictvím Heidiny postavy Frenchová využila možnost interpretovat válku z hlediska dítěte, jeho nevinnýma očima. Při nedostatku znalostí a zkušeností si ve svém dětském myšlení Heidi skládá obrázek skutečnosti jen velice pomalu, ze střípků, které k ní prosakují stěnami její informační bubliny velmi zřídka a poskrovnu. S vyhrocením válečné situace a Heidina osobního příběhu se jich postupně ale stává čím dál víc.

Markova reakce na Heidin příběh se promítne jak do jeho vědomí, tak do nevědomí (v podobě snu). To, co zneklidní jeho myšlení, je uvědomění si, že jeho do té doby jasné představy o dobru a zlu se najednou otřásají v základech.

„Ta myšlenka ho pronásledovala během celého odpoledního vyučování.
Lidi by měli dělat to, co považují za správné. Ale co když něco považujete za správné a ono je přitom špatné?
A nepomůže ani to, když budete dělat, co všichni ostatní. Zrovna z toho, co se dělo kolem Hitlera, je jasné, že se může mýlit i celá země.
Jestlipak o tom tenkrát ti lidé doopravdy přemýšleli?“
A dál v textu: „Když si všichni – nebo skoro všichni – myslí, že je něco správné, ale ty víš, že to je špatně, tak co máš pak dělat?“


Jedna z otázek, k nimž Frenchová vede čtenáře pomocí této knihy je, jestli zlo může být pácháno s dobrými úmysly.
A odpověď zní: „Ano“. Bohužel. Jen dobré úmysly nestačí. Cesta, jak se vyhýbat morální zaslepenosti je v ochotě pochybovat i sám o sobě, jako to dělá Mark. Úvahy o nespravedlivostech druhé světové války ho přivádí na myšlenky, zda jeho vlastní země jednala vždycky správně. A jak vůbec jeho dědeček přišel k jejich farmě? Nesebral tuto půdu neprávem jejím původním majitelům, Aborigenům? Tyto znepokojivé závěry a otázky rozzuří Markova otce, ale právě v nich se skrývá jedno z velkých poslání Frenchové: vidíme-li, a odsuzujeme-li temnou stránku někoho jiného – jiného jedince nebo i celého národa, máme na to právo jedině pokud jsme schopní uvidět alespoň stín také své vlastní temné stránky, jinak nejsme o nic lepší ani spravedlivější než ti, kteří páchají zlo ve jménu nějakých pochybných ideálů – jako svaté války islámských fundamentalistů, diktatury proletariátu komunistů nebo jakékoliv ideologické křížové výpravy.

Hitlerova dcera
Jackie Frenchová

Vydala Mladá fronta 2009, přeložila Veronika Volhejnová

Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit