jelenoviti-nikl-ilustrace-cover

Všeuměl Petr Nikl (1960), angažovaný na výtvarné, hudební, divadelní i literární frontě, se s postupem let stále víc soustředí na knižní publikace: nedlouho po oceňovaných Záhádkách (2007) a Lingvistických pohádkách (2006) vychází v pražském nakladatelství Meander jeho další sličně a náročně vypravená práce. A znovu s mírně zaumným, sotva vyslovitelným titulem: Jělěňovití.

jelenoviti-nikl


I tentokrát autor kolísá mezi veršem a drobnou prózou, také ve své novince je souběžně spisovatelem a výtvarníkem. A také suma jeho „jelení lyriky“ se odvolává k jazykově hravé, fantazijně rozvíjené a intelektuálním nonsensem inspirované poezii německého básníka Christiana Morgensterna. Ten byl ve svých rázně rytmických a vtipně rýmovaných verších mnohokrát nadšen možnostmi a proměnlivostí přírody – a nejinak je tomu v Jělěňovitých Petra Nikla.

Jeho rohatá a parohatá zvířena je v novince vyvedena náročnou technikou mezzotinty: z hluboce modrých stránek ti fantastičtí tvorové vystupují zvolna a lehce, jako by se vylupovali ze snu. Nikl jim nejprve vyznačí terén, poté je čtenáři jednoho po druhém představí – a nakonec je nechá, aby sami napsali několik (zdánlivě) nečitelných vzkazů, které doprovázejí autorovy absurdně-naivní komentáře. Upřené pohledy kamzíka, soba, jednorožce, kozy či pakoně střídají v knize „pěkné nesmysly“: třeba hádanka „Kolik cypřišů je třeba do jedné zahrádky, aby stín prostředního přikryl tři laňky, dva psíčky a jednoho jelena?“

petr-nikl-jelenoviti

Přes jistou míru konceptuálnosti jsou Jělěňovití oslavou ryzího dětského vidění, které nezná rozdíl mezi racionálním a iracionálním, skutečným a vysněným a jemuž je spontánní kreace nad formu. Jsou přátelským bestiářem vyvedeným slovem i obrazem – a nadto v muzice. Publikaci totiž provází cd s devatenácti skladbami, jichž je Nikl autorem a také jediným interpretem. Jeho suverénní míchání alternativního minimalismu s fónickou poezií dává Jělěňovitým další rozměr. Rozměr multimediální knihy-artefaktu.

Jeleňovití / Petr Nikl / Meander, Praha 2008

Inspirující myšlenky...

Chomský zmiňuje obrovské množství kapitálu, který je investovaný do reklamy a marketingu a „doma“ se užívá především k udržení konzumní společnosti. Před několika lety si „markeťáci“ uvědomili, že nezasahují velkou část společnosti. Protože nemá peníze - děti. A tak bylo vynaloženo spousta úsilí a přemýšlení jak vyvinout propagandu zamířenou na děti. Aby otravovali a škemrali u svých rodičů. Tahle disciplína aplikované psychologie, anglicky „nagging“ se nyní již vyučuje jako předmět na vysokých školách. Tady má Noam výborný vhled, že reklama podvrací trh. Neboť podle teorií ekonomie je trh založený na informovaných spotřebitelích, kteří dělají racionální rozhodnutí. Ale když se podíváme na televizní reklamy, jsou udělané tak, aby vytvořily neinformované spotřebitele dělající nerozumná rozhodnutí. To samé se děje ve volbách, které stojí na PR průmyslu (mluví o USA, analýza dalších států by byla velice zajímavá). Ten se rozhodně nesnaží vytvořit dobře informované voliče dělající rozumová rozhodnutí. Stejné techniky, které se používají k podlomení trhu, se používají k podlomení demokracie.
Noam Chomsky a Andre Vltchek, On western terrorism