zlocin na starem mesteO koho zakopl Jan Neruda, když spěchal k nakladateli Vilímkovi s nejnovější verneovkou? Může se neúspěšný novinář a patolízal stát úspěšným politikem? Koho obdivoval policejní rada Vacátko, když nastoupil k policii? A kdo vůbec přišel nato, že by ženy směly skládat maturitní zkoušku? K čemu se připletl malý Jakub Schikaneder?

Na tyto otázky odpovídá detektivní příběh ze života významného pražského malíře Jakuba Schikanedera.
Jak je z knížky patrné, doba národního obrození nebyla ani zdaleka tak nezáživná, jak by se mohlo zdát ze školních učebnic. Právě naopak. V časech, kdy se četnictvo ve volném čase věnovalo sportovnímu šermu, obrozenci sepisovali oslavné básně, Václavu Hankovi byly přiřčeny padělky a ženy nehorázně zatoužily po vzdělání, bylo v Praze obzvláště nebezpečno. V temných uličkách Starého Města se skrývalo ledasco. I zločin.

kyskova vrazda v praze
Ilustrace Barbora Kyšková (Pražané před obrazem Schikanedera Vražda v domě)

Příběh pro starší děti od Daniely Krolupperové. Knížku zdobí přesné a působivé ilustrace Barbory Kyškové.
Veškeré budovy, náměstí, zákoutí, uličky, ale i oděvy a tváře známých osobností vycházejí z historických materiálů, takže odpovídají skutečnosti. Díky nesmírně pečlivé práci ilustrátorky jsou také dobře k poznání. Dětským čtenářům proto umožní seznámit se s minulostí takovou, jaká skutečně byla.

kyskova zlocin krolupperova
Ilustrace Barbora Kyšková (Praha)

Zločin na Starém městě / Daniela Krolupperová / ilustrace Barbora Kyšková / Albatros, 2014
Kniha získala prestižní ocenění Zlatá stuha 2015

Ukázka z knihy:

Muž, kterého nikdo neviděl

Nad Prahou se smrákalo. V temné ulici židovské čtvrti se mihl stín. Vysoký hubený muž v dlouhém kabátě se v chvatu obratně vyhýbal kolemjdoucím. Minul dvě staré ženy se zakrytými vlasy a unaveného kamnáře. Spěšně obešel shrbeného vetešníka, který seděl před krámkem na štokrleti s jednou nohou kratší. Mrštně přeskočil slepice, co spokojeně vyzobávaly splašky vylité na studených dlažebních kostkách. Vyhnul se trakaři se zeleninou a vrávorajícímu opilci v haleně zacákané barvami.
Běžel úzkými uličkami s tmavými zatuchlými domky. Jeho kroky se s duněním rozléhaly, jako by věstily zlo. Tvář měl skloněnou k zemi. Nebylo mu vidět do očí. Ale kdyby se mu do nich někdo podíval, spatřil by, jak mu z nich němě křičí hrůza. Ve zpocené pravé dlani cosi nervózně svíral.  
Vyběhl z Rabínské ulice, proběhl Hampejskou. Na několik vteřin se zastavil před hospodou U Denice, jako by váhal, zda tam nevstoupit. Ale možná se jen potřeboval nadechnout. Dál pokračoval téměř úprkem. V jeden kratičký okamžik se v příšeří zablýskl předmět, který pevně držel v sevřené pěsti. Sytý lesk neomylně prozradil masivní zlato.
Nikdo netušil, že toho odpoledne opustil dům číslo 255 v Rabínské ulici. A nikdo se to nikdy neměl dozvědět. Protože toho dne tam vstoupila smrt. A on byl ten, kdo ji pozval.

kyskova neruda schikaneder
Ilustrace Barbora Kyšková (Jan Neruda a malý Schikaneder)

Inspirující myšlenky...

My lidé jsme hrozná zvířata. Znáte tu hloupou píseň Barbry Streisand „People who need people are the luckiest people in the world “. Zřejmě jsou myšleny kanibaly. Hrozná zvířata jsme my lidi a velmi zvláštní k tomu. Všechna ostatní zvířata se napadají a zabíjejí pro přežití. Jenom my to děláme kvůli potěšení. Tady já mám problém s darvinismem. Pokud evoluce a přirozený výběr mají jako cíl přežití, proč se nestáváme s lety moudřejší, ale jsme čím dál víc a víc nebezpeční?
Kurt Vonnegut