Vše, co zlepšuje schopnost přemýšlet, je sebevzdělávání!

A+ A A-

Mojmír – Cesta pravého krále, napínavá historická kniha pro mládež

mojmir_cesta_praveho_kralePřed osmi sty lety se vydává na nelehkou cestu dvanáctiletý chlapec z rodu mocných králů, z rodu Mojmírovců, provázen přáteli a rytíři templářského řádu. Mojmírovo šestileté putování, plné nebezpečí a nástrah, vede z Chropyně, přes Velehrad a Vlčnov, přes rozbouřená moře, strmé hory, zničující pouště, Hedvábnou stezku, Tibet, Čínu až do Mongolské říše, kde vládnou Čingischánovi potomci. V zemi předků však jeho šestiletá pouť nekončí. Mojmír má před sebou ještě jinou cestu, aby naplnil svůj osud i dávnou věštbu.

Mojmír je kniha o věčném králi Moravy. Kniha o lásce, která je ze tří věčných sil silou největší. Kniha pro všechny: mládež, dospělé i děti.

Mojmír - cesta pravého krále | Píše Renata Štulcová, Ilustruje Renáta Fučíková | Vydal Albatros, 2010

A jak spisovatelka Renata Štulcová popisuje vznik mytického příběhu?


„Od dětství mě provázela píseň sourozenců Ulrychových Jízda králů a také pověst O Ječmínkovi. Jenže ani píseň, ani pověst samy nestačily k napsání příběhu.
Teprve když ilustrátorka Renáta Fučíková projížděla Moravou, po jedné ruce tajemné Chřiby, po druhé mocnou řeku, krajina jí tichým zpěvem prozradila spojitosti mezi skutečnými událostmi, pověstmi a dávnými zvyky.
A tak se pověst o Ječmínkovi prolnula s pověstí o mongolské princezně, která byla na Moravě zavražděna, s pověstí o vpádu Tatarů, o štramberských uších a s nádherným dávným zvykem – Jízdou králů.
Nápad jsem od Renáty Fučíkové přijala jako perlu, z níž při „leštění“ jiskřily záblesky dalších událostí, pověstí a zvyků.
Život Konstantina Filozofa a jeho bratra Metoděje, pověst o králi Svatoplukovi, bitva s Tatary u Olomouce, setkání Čingischána a taoistického mistra Čchiou Čchang Čchuna, již zaniklý zvyk letnicových průvodů s královničkami a královnou, kterou lidé nazývali Ladou.
Ještě mnoho záblesků z perly vylétlo, ale je již jen na čtenářích, zda si je v příběhu najdou.“

UKÁZKA Z KNIHY

fucikova_mojmir1Mojmír stál před vrátky, přes řídkou plátěnou halenu měl přehozenou ještě jednu – vlněnou. Chystal se na cestu do kláštera cisterciáků na Velehrad, kam chodí každý týden a opat ho tam učí knihám.
Markyta mu podala plátěný sáček s bylinami a řekla: „Mojmíre, dej bylinky rybářce, ať ji zase netrápí ta rýma. Touhle dobou je pro ni život v našem kraji hotové utrpení.“
Mojmír kýval a maminka dodala: „Pamatuj, že musíš dát pozor, aby tě nespatřili cizí lidé.“
Mojmír svraštil čelo, semkl rty a mlčel.  
„A nikde se neloudej, nescházej z pěšiny, a kdybys cítil, že se ti motá hlava, hned si sedni,“ přidala další napomenutí babička Markyta.
Ještě polibek na rozloučenou, poslední ohlédnutí a Mojmír se rozběhl po lesním chodníčku uskutečnit svůj velký tajný plán.

Mojmír spěchal, jen dokud byl mamince a babičce na dohled. Potom zpomalil a naslouchal lesu.
Zvedal tvář, hleděl do korun stromů, naslouchal jejich chorálu a pozoroval nebeskou modř probleskující mezi zeleným listím.
U brabenčí se zastavil. Ti mravenečci se ale nadřou, politoval je a z mošny vytáhl chleba a kus jim odlomil.
Pak pokračoval k mýtině a naslouchal. Les mu řekne, když do něj někdo cizí vstoupí, a on bude mít čas se ukrýt.
K řece Olšavě seběhl, obezřetně se dal podél vody mezi vzrostlými olšemi. Směřoval za rybářem, který ho převážel přes Olšavu a mocnou Moravu na druhý břeh. Nemusel tak přes brod, kde by ho mohlo spatřit mnoho cizích lidí procházejících Moravou od Baltského moře do Benátek. Tuto službu domluvil s rybářem opat cisterciáckého kláštera na Velehradě.
Domek rybáře nestál na břehu. Když se Morava s Olšavou rozvodní, berou vše, co jim stojí v cestě. Proto rybář postavil domek tam, kam divoká voda nedosáhne.
A zvláštní domek to byl. Strohý, s úzkými okny a dveřmi z vodorovně položených trámů. Na střeše domku rostla tráva a za plotem z větví se honilo hejno slepic.
Takové domy se staví na severu na ostrově Gotlandu, odkud rybář se ženou přišel, vysvětloval jednou Mojmírovi opat a ukazoval mu na mapě, kde velký ostrov leží.
Mojmír zaklepal, rybářka vyšla s úsměvem, a když jí podal bylinky od babičky, neobratně se zvláštním přídechem řekla: „Deku-ju.“
Rybář dole na břehu Olšavy spravoval sítě, zamyšleně vázal uzlíky. Jak Mojmíra spatřil, hned všeho nechal a šel pro loďku.
Mojmír naskočil, rybář mlčky odrazil od břehu a vážně na sebe pohlédli.

Před týdnem rybář ukázal Mojmírovi jantarové korále, jež našel na tajemné sadské výšině. Mojmír z nich byl nadšený a prosil rybáře, aby ho na výšinu vzal příště s sebou. Doufal, že tam také najde nějakou cennou věc, kterou prodá a získá peníze na koně.
Na sadské výšině musejí být ukryté poklady. O výšině se vyprávějí tajuplné pověsti. Pověsti o hrobech lidu mocného království. Pověsti o hrobech plných zlata a jantaru. Když se tam ještě pohřbívalo, nacházeli lidé občas v zemi zlaté mince, náušnice a jiné šperky. Pak ale přišla kometa a od té doby se na sadské výšině začaly objevovat bludičky – duše zemřelých, které vylézají z dávných hrobů. Ty bludičky svou mocí mnoho lidí zavedli do bažin a slepých ramen Moravy a utopily je. Proto lidé přestali své mrtvé na sadské výšině pohřbívat a již téměř třináct let tam lidská noha  nevkročila.

Mojmír s rybářem tiše hleděli na přibližující se břeh Olšavy. Mojmír při pohledu na zarostlou výšinu vzpomínal, jak mu babička někdy vypráví o Moravském království, které vzniklo na řece Moravě. O Veligradu, sídelním městě, které se rozkládalo právě tady na soutoku Moravy s Olšavou. Ti, kdo Veligrad stavěli a obývali, spí hluboko pohřbeni na této výšině, avšak jejich duše před třinácti lety kometa probudila.
Prokličkoval rybář mezi kořeny olší zalitých vodou a přirazil k pevnému břehu.
Mojmír dostal strach. Jenže kde jinde získá peníze na nákup koní? Nejistě vylezl z loďky. Cítil sílu z lesa, ze země pod kořeny staletých stromů. Otevřel mošnu, rozdrobil všechen chleba, který mu maminka dala, a drobky rozhazoval kolem. Přitom říkal, jak to uměl od babičky: „Zaklínám vás, bludičky, vy ubohé dušičky. Každé z vás po drobečku, vraťte se do hrobečku.“
Když skončil se zaklínáním, pokřižoval se a rybář mu podal lopatu. Sám vzal těžkou motyku a vydali se vzhůru. V tom okamžiku se jim koruny stromů nad hlavami rozhučely jako rozvodněná Morava. Mojmír se polekal, ale vzpomněl si, co ho maminka naučila zpívat na ochranu před všemi zlými silami. A kráčel za rybářem a slabým rozklepaným hlasem zpíval dokola modlitbu: „Oum Many Pedme Húm.“

Kudy s modlitbou procházel, tam přestaly koruny stromů hučet. Les utichal, ale jakmile vystoupili na výšinu, odevšud se ozval šustot. Ze všech stran to šeptalo, ale rybář se tvářil, jako by nic neslyšel.
Přiblížili se k hrobům. Kamenné kříže stály nakřivo, země se pohnula, jak se duše probudily.
Rybář ukazoval, že tady našel jantarové korále.
Pokračovali k troskám kamenného kostela, zarostlého stromy tak, že by si ho chlapec sám nevšiml. Kdysi měl střechu pokrytou taškami, překrásnou báň a okna zasklená. Nyní ze všeho zbyly jen trosky. A v oknech střepy.
Mojmír slyšel z trávy a zpoza stromů: „Je to on, není... Je... Zase to není on...“
Vystrašeně pohlédl na rybáře, ale ten jen poklepal na sluneční kříž v kruhu, jenž nosil na krku, a vstoupil do zříceniny. Mojmír šel za ním a cítil, že jsou následováni.
V přítmí zříceniny Mojmír rozeznával zbytky sloupů a oblouků a cítil dvě silné duše, které místu vládnou. Jedna je vpředu, druhá dál tam za tou zdí.
Mojmír věděl, že ho obě duše pozorují, zkoumají, čekají, jak se zachová. Nedá se nic dělat, vzdychl ve strachu, musím je pozdravit.
Kolena se mu klepala, když vykročil dopředu k moudré duši a doufal, že mu neublíží. Zdálo se mu dokonce, že mu může pomoct, když vtom se kostel naplnil modravým světlem. Tisíce drobných světýlek, tisíce dušiček se jako jednolitá hmota plazily po zemi, rozbořených sloupech a stěnách. Dušičky odřízly Mojmíra od rybáře a divým šepotem jim oběma tepaly hlavy.
„Není to on. Nesmí sem vstoupit... Ani jeden z nich sem nesmí vstoupit...  Nesmí Svatého odnést... Nepatří jim... Utepáme je oba... Utepáme...“
Šepot dušiček byl nesnesitelný. Rybář se chytil za hlavu a vtom Mojmír ucítil, jak duše mudrce ze zdi vystoupila a po bok se mu postavila. Mojmír mudrcem povzbuzen posbíral všechen rozum a odvahu a promluvil do rozpadlé kostelní lodi: „Babička říkala, že tady na sadské výšině jste pochováni vy – naši předkové. Proč ubližujete nám – vašim potomkům?“
„Je to on!“ ozval se divý šepot. „Ne! Není to on! Je to zloděj jako všichni ostatní...“
„Já nejsem zloděj,“ vykřikl Mojmír ukřivděně. „Já se jen potřebuju s maminkou dostat na svobodu.“
Zahučely bludičky a divoce ševelily: „Mluví o svobodě! Vlasatice nelhala! Je to on!“ Bludičky ustoupily do uctivého kruhu a zašeptaly: „Čeho si žádáš, pane?“
Mojmír překvapeně zamrkal, však ucítil, jako by ho mudrc povzbudivě zlehýnka poplácal po zádech, a tak řekl: „Potřebuju něco moc cenného, aby mohl koupit koně.“
„Cenné, nejcennější...“ šeptaly bludičky a přeskupovaly se. Náhle utvořily cestu a Mojmír cítil, jak ho neviditelný mudrc cestou vede za tou druhou silnou duší.

Vstoupili do rozbořené kaple.
Prorůstaly ji útlé stromy a uprostřed čekal neviditelný rytíř. Silný rytíř však životem zlomený.
Bludičky se plazily za nimi, a jakmile se dostaly do kaple, počaly podlahu odkrývat. Listí i hlínu odhrnovaly a Mojmír hleděl na náhrobní desku, na níž byl vyobrazen král.
Bludičky desku odhrnuly a pod ní otevřely mohutnou rakev. V rakvi spočívala kostra statného muže a vedle kostry – meč.
Bludičky meč vyzvedly a Mojmírovi podaly.
Dřevěná pochva meče se téměř rozpadla, když meč vytáhl. Rukojeť jílce s polokruhovitou hlavicí byla obložena kůží a ovinuta šňůrou, která se mu v ruce rozpadla na kousky. Meč byl dlouhý, s úzkou dvojbřitou čepelí, však rzí pokrytý. Mojmír svraštil čelo, semkl rty a zklamaně mlčel.
Cítil, jak mu rytíř ruce kolem meče zavírá. Rytíř mu meč dává darem.
„Nejcennější, je nejcennější...“ šeptaly stále bludičky, zavíraly královský hrob, zakrývaly podlahu, listí zpět vršily.
Rybář vzal meč do ruky a trochu rzi seškrábal. Na čepeli před příčkou zřetelně vyvstala ozdobná starodávná písmena.
Mojmír vykulil oči, když četl: „Svatý.“
Neviditelný rytíř se zaradoval, jakmile Mojmír vyslovil jméno meče.
A Mojmír svatým jménem překvapený, zvedl k neviditelnému rytíři oči a řekl: „Děkuju.“

V té chvíli se bludičky počaly stahovat z kaple, uvolňovaly cestu, a Mojmír pobídnut mudrcem věděl, že musí jít.
Vyšel z kaple s mečem položeným ve zdvižených dlaních v doprovodu nejen rybáře, ale i duší mudrce a rytíře.
Po staré cestě, která v dlouhém oblouku klesala ze sadské výšiny, je bludičky vedly až k loďce.
Mudrc kráčel Mojmírovi po levém boku na straně srdce, rytíř po pravém boku. Až k loďce ho doprovázeli, na břehu zůstali, když rybář odrazil loďku. Mojmír upřeně hleděl tam, kde věděl, že oba stojí, svíral meč s nejvznešenějším jménem, se jménem Svatý, a usmíval se. Už mu nevadilo, že nenašel ani šupinku zlata, ani jantarový korálek. Už si ani nevzpomněl, co šel původně na sadskou výšinu hledat.
Dotkl se dávného tajemství, přál si vědět víc.

Ilustrace Renáty Fučíkové v knize:

Vaše názory  

# Karel Redlich
Vynikající dílo, děkuji oběma autorkám knihy. Mýtická obrana Moravanů před Mongoly má nový rozměr. Knihu jsem přečetl v rekordním čase :-) Jistě si knihu přečtu znovu.
| Quote
# Lucie
Nechci tady tu knihu schazovat. Nečetla jsem ji, ale podle ukázky... Nevím, ale jak tady všichni píšou, že ji dají dětem k vánocům a že kdyby měli děti, tak jim ji kopí.. Promiňte, ale je opravdu dobrá nápad, kupovat něco takového dítěti? Nebo jinak.. Když si to koupí někdo komu je nad třicet, tak dobře, chápu, ale 17ti leté děcko? To by to těžko ocenilo.. Upřímně, ukázka mě nezaujala, ale každý má jiný názor..
| Quote
# Lucka
Jen pro tvou informaci, je mi 16 a moc se těším až si Mojmíra pořídím. Určitě bude stejně dobrý jako Nemetonburk, Růže a krokvice a Rafaelova škola. Autorka - pro mě - patří mezi nejlepší české spisovatele dětské a koneckonců i dospělé (protože kniha je pro všechny) literatury. Nashle.
| Quote
# Pavel
Vy nejen že nečete knihy o kterých píšete, ale navíc neznáte děti. Mohu vás ujistit, že už v devíti letech vykazují značné znalosti a myšlení, které já zase nevidím u mnoha dospělých. V globále jsou děti chytřejší a vzdělanější jak polovina dospělé populace nad 40 let. Nevím, proč považujete děti za idioty.
| Quote
# Lucie
A psala jsem zde snad o dětech, že jsou idioti? Pokud si vzpomínám a pokud si po sobě znovu přečtu komentář, nic takového tam nevidím. Tak tu o mne nepiště takové lži..
| Quote
# Julie
Toto je krásná ukázka od bezvadné autorky Renaty Štulcové.
Je ovšem škoda, že si nějáký ňouma potřebuje dokázat, že je nejlepší.
Odhadovala bych to na odmítnutou knihu v nakladatelství?
O otmto problému bychom ovšem mohli i nadále polemizovat.
P.S. Opravdu krása paní Štulcová
| Quote
# knihovnice
V knihovně máme tři výtisky Mojmíra. Všechny jsou stále půjčené. A od té doby, co k nám přijela Renata Štulcová na besedu - pro sedmáky, tak jsou všechny výtisky i několkrát rezervované. Děti byly nadšené. Zaplaťpánbůh, protože pro tuto věkovou kategorii moc dobrých knih nevychází.
| Quote
# KarelN
Pozor na Lucii. Zjistil jsem zcela náhodou, že nadává u Mojmíra a zároveň tleská u knihy Ježková a spol. Jasně se nabízí, že se za Lucií schovává paní, která umí přepisovat pověsti, ale něco takového krásného jako Mojmíra napsat neumí.
| Quote
# Lucie
U jaké, že to knihy? Nechci tu z Vás dělat blbce, ale kolik si myslíte, že existuje Lucií v ČR? Opravdu máte za to, že je to jen jedna a ta má na svědomí komentáře u všech knih, u kterých psal někdo pod jménem Lucie, komentář? To si nemyslím. Rozhodně to nejsem já, nikdy jsem o žádné knize jako je Ježková neslyšela, takže znovu, neroznášejte tu o mne lži..

A ještě k tématu. Kdy jsem tady nadávala? Jen jsem napsala názor na ukázku, která je tu vložená, nikdy jsem nepoužila ani jednu nadávku, nebo něco podobného, jen jsem řekla, že mě to nezaujalo. To nadávka opravdu není..
| Quote
# Lucie
Speciálně vyhledala?.. Omlouvám se, ale na tohle nemám čas, narazila jsem na to náhodou, už ani nevím jak. Nejsem člověk, který by se až tak nudil a snažil se, jak tady píšeš 'prudit'. Jen jsem napsala svůj názor. Od toho snad možnost napsání komentáře je, nebo ne? Chceš mi snad říct, že každý by měl všechno vychvalovat, i když se mu něco nelíbí? Žiješ snad podle takového pravidla?!..

Podle toho, co jsi napsala jde vydět, že jsi ještě hodně mladá, řekla bych náctiletá max 16? A ráda se hádáš že?

Závistivec určitě nejsem, proč taky? Závidět bych mohla, kdyby mě tato kniha opravdu brala, ale když se mi to prostě nelíbí, tak snad nebudu závidět ne? To je snad logické.. Ale promiň, dohadovat se tu nebudu, nemám na to čas. Někteří lidi pracují....
| Quote
# Karolina
Je vidět, že Lucie si Mojmíra speciálně vyhledala na Čítárnách, aby prudila. Ale takové plané výkřiky této knize neublíží. Smůla - Lucie. A kdoví, kdo se za Lucií skrývá. Zase nějaký závistivec, který si tentokrát dal záležet, aby psal s chybami a nebyl odhalen, coby zneuznaný autor? Ach jo, když už dají pokoj. Mně to samozřejmě nedá a zastanu se Pavla. Máte pravdu. Děti nejsou hlupáci a takové krásné a napínavé knihy potřebují. Ke všemu kniha je i pro dospělé, vlastně klidně by v ní mohlo být napsáno od 12 do 112 let.
| Quote
# Karolina
Knihu jsem dočetla a musím jen konstatovat, že se autorce povedl napsat skvostný příběh. Nerada bych prozrazovala zápletku nebo jak se z Mojmíra, když dospěl stal věčný král. Proto jen prozradím, že Mojmír je kniha, která po přečtení zůstane v mysli. Přestože už nepatřím věkem mezi mládež, příběh mě dokonale pohltil. Nyní knihu čte dcera a její dojmy jsou stejné.
| Quote
# Jitka
Skvělé překvapení. Na Mojmíra čekám už dva roky, netušila jsem, že už vyšel. Díky za zprávu.
| Quote
# Věra
Kašpare, když ti taková kniha jako Růže a krokvice leží v knihkupectví na regále tak si ji přečti a zkus nabídnout rodičům až přijdou pro něco dobrodružného pro kluky a romantického pro holky. Základ je v tom vědět co vlastně prodáváš (pokud to nejsou matematicko- fyzikální tabulky, ale pak si nestěžuj, že ti príma knihy leží). K tomu počtu slov v ukázce je mi celkem putna kolik jich je, tahle ukázka naladila a hodila udičku a to správná ukázka má. A k Mojmírovi, ne ještě jsem ho nečetla, ale manželovi jsem zcela jasně naznačila co chci k svátku který mám za týden a už se moc těším až si ho přečtu a nic na tom nemění že už jsem dospělec. Koupit dětem k Vánocům jsem ho zamítla - je to moc dlouhé čekání.
| Quote
# Liběna
jo koupíme to taky abych nezapomněla:-)
| Quote
# Liběna
Vyslovuji podporu dílu paní spisovatelky Štulcové pro niterný obsah jejích textů, které překonávají vše, co bylo za posledních 20 let u nás napsáno. Vydržte, na škarohlídy nehleďte a tvořte, pište víc, dobrých knih je strašlivě hrozně moc málo.
| Quote
# Rudolf
Máš to marný Kašpare, hodnotná duchovní literatura se pozná na první větu, což ty nedovedeš, zapšklý hulváte. Vnučka si počte taky nejmějte obavu paní Štulcová.
| Quote
# Helena
Mojmír - Cesta pravého krále je moc napínavá kniha podle ukázky. Je plná duchovní síly, která prýští z každé stránky. Tahle kniha opravdu nebude u nás chybět pod stromečkem a všech šest mých dětí z ní bude mít velkou radost. O tom nepochybuji!
| Quote
# Dušan
R. Štulcová je mistr slova. Na tom Kašpar nezmění nic. Rovněž i já koupím Mojmíra vnukům a hned. Naš čekat na Vánoce, to pak dostanou z Albatrosu ještě něco jiného.
| Quote
# Daniela Krolupperová
U našich dětí jsou všechny doposud vydané knížky Renaty Štulcové velmi oblíbené a čtené hned několikrát. Dle mého soudu je například ústřední myšlenka knížky Růže a krokvice vynikající a podaná náležitě napínavým způsobem.
Mojmíra dětem koupím ještě tento týden.
| Quote
# Karolina
Už čtu u kafe dál. Kniha je skvělá, a Kašpar, zřejmě vzteky zelený zapšklý spisovatel je takový hlupák. Ukázka má 9064 normoznaků, čili pět normostran. Je to vlastně téměř celá kapitola, když jsem se zpětně dívala do knihy. Kašpare, až tě přejde vztek, že paní Štulcová dokáže napsat skvělý historicko fantasy román s obrovským tajemstvím, zjistíš, že 1476 je počet slov, ne stran.
Teď z jiného soudku: představuju si, jak se čtenáři Čítáren baví tím, že Kašpar sedí rozklepaný vzteky od rána u monitoru a čeká na každého, kdo bude tuhle novou knihu obhajovat. :-) Škoda, že ho nemůžeme vidět. :-)) Nebo je ta Kašpar?
Vlastně si vzpomínám, že Kašpar nadává u každé lepší knihy, která se tady vyskytne.
Jako mívá každé město své vybírače popelnic, mají Čítárny Kašpara. Patří ke koloritu.
| Quote
# Kašpar
zapšklý snad ne, jsem smutný, protože Štulcová bohužel nepíše knihy AAA.Kdyby psala, budu ji vynášet do nebe, protože by nezabíraly místo v regále. A myslím, že Mojmír je vůbec nejslabší..z díla. Už jsem řek, že knihy prodávám nepíšu.A rozsah ukázky měřím vždycky na slova. Normoznaky mě dost nezajímají. A 1500 slov je správně rozsah ukázky, tak nevím, co tě tak popuzuje. Za 20 let si možná povíme, zač Mojmír stál, určitě souhlasíš, že pro knihy je čas nejlepším metrem. Ale je fajn jak Karolino H. kopeš za Albatros, budu na to myslet až budu dělat objednávku.
| Quote
# Karolina
Hned jak jsem ráno četla tenhle článek, zaběhla jsem do neoluxoru a knihu máme doma. Zvládla jsem rychle 28 stran i s touto výše uvedenou ukázkou. Je to skvělý napínavý román. Ta ukázka, milý Kašpare, zabírá skoro pět textových stran. Takže se velmi hrubě mýlíš v odhadu rozsahu. Chtě nechtě musím knihu odložit a věnovat se domácnosti, ale odpoledne se ke čtení ráda vrátím.
| Quote
# Eva
Na tuhle knihu se těším už od minulé Noci s Andersenem. A taky od Růže a Krokvice. Historicky fantastické knihy paní Štulcové moc jdou!
| Quote
# Kašpar
Opravdu jdou? A kam? Jednu Růži a Krokvici pozoruji v regále už rok a půl bez inventurního pohybu, tedy žádný prodej. Ty knihy moc nejdou!!! Vůbec nejdou. Stojí, leží to jo...
| Quote
# alena t.
Jestli to není tím, že všichni tutoknihu už přečetli (např. od známích nebo v knihovně). A nebo bydlíš v obzvlášť nekulturní díře.
| Quote
# Kašpar
1)rozsah ukázky změřil MSWord přesně na slovo (1476), tedy nejde o žádný odhad. 2)knihy od Štulcové nejsou žádné terno z komerčního hlediska, ale přeju dobré počtení všem, kterým se líbí
3)negativní ohlasy jsou zakázané?
| Quote
# ellin
Kašpere nech si ty keci až tu knihu přečteš tak sem piš ja jsem četla skoro všechny knihy od Renaty Štulcové a nena razila jsem ani jednu jedinou katerá by se nelíbila všechny se mi líbily.Sa mozřejmě tuhle jsem nečetla ale nepředpokládám že by byla jiná myslím že je dobrá.Takže si ji přečti a pak piš.A pričtě si rozmisli co napišeš protože tím několik lidí urážíš rači si to jen mysli.
| Quote

Napiš svůj názor

Bezpečnostní kód
Obnovit