Nemetonburk aneb Alatýrová hora je závěrečnou částí tajemného příběhu, jehož hrdiny jsou čtyři sourozenci z českého hradu Nemetonburk.  Celá trilogie, kterou napsala Renata Štulcová, je plná napětí a zavádí čtenáře do slovanského bájesloví, z kterého kdysi vyšly pohádky K. J. Erbena a B. Němcové.

{xtypo_code}„Září v toku času hora duší – prahora, jež se vynořila z pravodstva kněžny Wandy jako první suché místo na Zemi. Ohnivák se k ní denně plaví, Slunce, Měsíc a hvězdy kolem jejího vrcholu obíhají…“{/xtypo_code}

JAK ŠLY DÍLY ZA SEBOU

nementon400_2.jpgV prvním díle zůstáváme na hradě, příběh má rysy rytířského a detektivního románu s milostnými prvky. Sourozenci Tom a Áňa objeví ve skále pod hradem neznámého cizince a odstartují sled událostí, které vedou sice k dobrému konci, ale mnoho věcí zůstává zastřených tajemstvím. Sama sudička říká jejich sestře Ladě: „Jsem Štěstěna a vedu tě od chvil dávnějších, než byl okamžik, kdy ses vydala pro leknín.“

V druhém díle - v pohádkové fantasy - cestujeme do Benátek a do knížectví Zlaté brány, kam sourozenci putují zachránit svého bratra. V tu chvíli stále netuší, že jsou součástí velkého příběhu. Knížectví Zlaté brány je slovanským bájným světem a nebýt svérázného Bolhoje a nepochopitelného čaroděje Volcha a sudičky Štěstěny, sourozenci by cestu Zlatou bránou nezvládli. Nejsou žádní siláci, často musejí spoléhat na Tomův důvtip. Jenže ve chvíli, kdy se Tom zamiluje, moc důvtipu mu nezbývá. V této knize zas sudička Tomovi říká: „…A proč vám pomáhám, to ti říct nemohu. Jen věz: podruhé není to správné číslo.“
Ze Zlaté brány zůstávají smutné vzpomínky a čas ubíhá.

A nyní v třetí knize – v Alatýrové hoře - se naplní věta, kterou sourozenci slyšeli ve Zlaté bráně od knížete Kovlada: „…vy musíte být ti, kteří mají přijít kdysi...“ Po dalších čtyřech letech je sudička žádá o pomoc, a ač vědí, že se mnozí z nich z této cesty nevrátí, jdou. Přicházejí do bájné slovanské minulosti, do doby stěhování národů, do Polesí skrytého věčnou mlhou. Bojují za pravdu, za svobodu, za lásku, za rodinu i blízké, za svět, který je kolem nás. Jejich boj vrcholí na Alatýrové hoře.
Přitom se odkrývá celá jejich minulost a příběh, který je stále tajemně v pozadí knihy, příběh tří bohatýrských bytostí, spěje ke konci. A jaký je to příběh? Když byla naše planeta ještě mladá a ohrožovala ji síla Zmaru, požádala sudička Štěstěna tři bohatýrské bytosti o pomoc. A tito bohatýři přišli a místo, kam přistáli, je od těch dob zváno Zemí hvězd. Nemohli se ale vrátit a jejich osudy se spojily s osudy lidí.

„Anka přejížděla prstem po koženém obalu knihy. Propadala se Časem do vzpomínek plných smutku. Pohlédla na své nejbližší – paměť miliard let jim svítila z očí.“

Děj Nemetonburku uvádí čtenáře do současného i bájného slovanského světa.
Čerpá z Erbena, Němcové, Jiráska, z ruských pohádek a  odborných knih. Co autorka neobjevila, to si vybájila. Do roucha bájí ukryla přírodní děje. Přitom se především snažila ukázat, že v rodině a mezi přáteli mohou být i krásné vztahy, ne jenom závist a msta. Avšak i závist a msta v knize jsou  a i  boj proti nim.

Nemetonburk není rychlé ani snadné čtení. Vystupuje v něm velké množství postav, románové vyprávění je oživeno bájemi a dlouhými písněmi hudců, které posunují děj dále. Protože se jedná o slovanskou fantasy, autorka se pokusila omezit používání přejatých slov a důsledně se vyhýbá dočasným módním výrazům náctiletých.
První část byla oceněna i odborníky: SUK – cena učitelů, nominace na Zlatou stuhu, čestné uznání Albatrosu.

Hrdinové Nemetonburku mají také své vlastní webové stránky, v nichž autorka obrazem doplňuje, co si čtenáři v knize přečtou. Stránky jsou od roku 2003 hojně navštěvované, můžete do nich vstoupit na adrese:
https://www.sweb.cz/tomas.loukosky

{xtypo_code}Co ještě nevíte ...

nementonburk3_130.jpgNemeton čili Svatý střed je spojnice mezi světy a hrdinové jím třikrát projdou. V první knize - Tajemství ve skále - je to labyrint pod hradem, v druhé – Zlaté bráně - vzdušný labyrint v Benátkách a v třetí – Alatýrové hoře - labyrint řízený hvězdami.

Celý příběh Nemetonburku je velice dlouhý a rozsáhlý; autorce trvalo šest let, než jej ručně napsala na papír a poté přepsala do počítače. Celý balík původního rukopisu má 60 cm na výšku.

Nemetonburk aneb
Alatýrová hora
Renáta Štulcová
ilustroval Miro Hadinec 
Vydal Albatros 2007{/xtypo_code}

Inspirující myšlenky...

Nejradši jsem sám, to mne nikdo neruší. Neboť všichni se vracejí stále k témuž tématu, jak se jim vede špatně a jak se jim vede dobře, tomu se to líbí, onomu se to nelíbí, a brzy zas jsou u věcí, které tvoří jejich život. Dříve jsem jistě právě tak žil, ale teď nenacházím v sobě nic společného s těmito věcmi... Mnohdy sedím s některým z nich v hospodské zahrádce a pokouším se jim vysvětlit, že v tom je už vlastně všecko: moci tak tiše sedět. Přirozeně, že tomu rozumějí, přiznávají to, shledávají to taky, ale jen slovy, jen slovy, to je to, cítí to, ale stále jenom napolo. Jiný jejich život lpí na jiných věcech, jsou tak rozděleni, nikdo to ne cítí celým svým životem; ani já sám neumím dobře říci, co myslím.
Erich Maria Remarque (1898 – 1970), Na západní frontě klid