Tibet si můžete prohlížet stále znovu a vždy tam najdete něco jiného. Vyprávění Petra Síse v knížce je mnohavrstevné a v obrázcích můžete objevovat zase další ukryté obrázky a skryté symboly. Jeden symbol ale je hned na očích – labyrint. Labyrint jako symbol cesty. Obrázky krajin jsou všechny v podstatě labyrinty. Když moje dcera listovala v knížce, zastavovala se právě na krajinách a fascinovaně jezdila prstem po cestičkách, zvědavá kam ji dovedou.

tibet tajemstvi cervene krabicky


O čem je příběh?
Otec Petra Síse se v padesátých letech dostal prostřednictvím armádního filmu do Číny, kde měl natočit „unikátní stavbu silnice“, která měla zavést do „odlehlé Západní provincie“ civilizaci. Při stavbě se ale zřítila skalní stěna a Vladimír Sís byl najednou odříznut od natáčecího štábu i od stavby. Jediná volná cesta vedla dovnitř, do hloubi hor. Při hledání cesty zpátky Vladimír Sís ohromen zjistil, že se nachází v Tibetu, dostal se až do Lhasy a během putování si psal deník. Kniha začíná okamžikem, kdy jeho už dospělý syn Petr vchází do otcovy pracovny, usedá ke stolu a začíná číst starý deník.

Petr Sís proplétá složité vyprávění ze tří různých perspektiv – z pohledu Vladimíra Síse - otce prostřednictvím deníkových záznamů, z pohledu Petra Síse - dítěte, které vidí Tibet ve svých dětských snech a z pohledu Petra Síse - dospělého, obracejícího pohled zpátky do dětství a komentující jednotlivé příběhy. Hlasy otce a syna jsou odlišeny i graficky: záznamy otce v deníku jsou zprostředkovány psacím písmem, na podkladě připomínajícím zažloutlý starý papír a na polích se objevují drobné kresbičky a cestovatelské poznámky. Vyprávění už dospělého syna je naopak tištěno věcným černým písmem na obyčejném bílém podkladě. A mezi tím vším jsou obrázky – poetické, v sytých barvách, s opakujícími se motivy.

sis_tibet_il1.jpg

Při putování Tibetem otec Vladimír zažívá snové příhody.
Hodní Yettiové ho zachraňují před smrtí, z jezer ho pozorují ryby s lidskými tvářemi, tajemná znamení mu značí cestu do Lhasy. A ve stejném čase čínská silnice ujídá z hory čím dál víc. Když otec-Sís se dostane k Potále, paláci Dalajlamy, vejde a prochází komnatami – červenou, zelenou, modrou. Až vejde do černé, kde jako jediný světlý bod se uprostřed obrázku bělá postavička Dalajlamy a nad jeho hlavou svítí hvězdička. Otočíme stránku a je tu další temný pokoj, ale tento už je v Praze, je to pracovna otce. Uprostřed psacího stolu se bělá soška Dalajlamy a nad jeho hlavou – malá hvězda. Na stole leží deník. Zazní hlas Síse-otce: „Pročpak tu sedíš ve tmě?“ Tak kohopak jsme doprovázeli na cestě? Otce nebo syna? Nebo oba?

Je to poetická kniha pro přemýšlivé děti i dospělé o cestě – o cestě k druhému, do dětství, do sebe sama… A o tom, že se lidé mohou setkávat navzdory prostoru a času a sdílet spolu cestu.

Petr Sís / Tibet - Tajemství červené krabičky /
Vydal Labyrint v edici knih pro děti RAKETA. 2005, z angl. přeložil Viktor Janiš

Pod značkou LAB Records vychází rovněž nahrávka na CD „TIBET / Tajemství červené krabičky“, kterou načetl Petr Sís v září 2005. Svět fantazie prokládají autentické nahrávky z Tibetu, tak jak je v letech 1954-55 pořídil autorův otec, režisér Vladimír Sís.

Inspirující myšlenky...

Ti, kdož chtějí mít jen co největší počet přívrženců a potřebují tudíž mnoho lidí, podobají se bláznovi, který má velkou nádobu a v ní málo vína. A tak ji naplní až po okraj vodou, aby měl vína více. Ale tím nezíská víc vína, nýbrž si jen zkazí to dobré, které v nádobě měl. Nikdy nebudete moci tvrdit, že ti, kteří byli k nějakému vyznání donuceni, je také ze srdce vyznávají. Kdyby jim byla ponechána svoboda, řekli by: Věřím ze srdce, že jste nespravedliví tyrani a že je bezcenné to, k čemu jste mě donutili. Špatné víno se nestane lepším, když lidi přimějeme, aby je pili.
Stefan Zweig: Castelliův zápas s Kalvínem