Nevěřte všemu, co se k věření předkládá. Komenský

A+ A A-

Proměna – světový bestseller pro holky


mahy450.jpgNovozélandská spisovatelka Margaret Mahyová byla donedávna neznámá českému čtenáři, přestože v roce 2006 jí byla udělena nejvyšší cena za dětskou literaturu – medaile H. Ch. Andersena. Letos v lednu nakladatelství Albatros poprvé vydalo její vysoce oceňovanou knihu pro dospívající Proměna.

O čem příběh vypráví:

Čtrnáctiletá Laura bydlí se svojí matkou a tříletým bráškou Jackem. Matka je samoživitelka, často zaneprázdněná, často nepřítomná, a Laura ji v mnoha ohledech zastupuje bratrovi – hlídá ho, má ho na starost a odpovědnost a tráví s ním spoustu času. „Někdy jí přišlo, že Jacko není její bratr, že je to její dítě, dítě, které se jí jednou narodí, vlastně takové narozené i nenarozené dítě zároveň.“
Laura mívá předtuchy, kdykoliv se má přihodit něco neodvratného a zlého a říká jim „varování“. Měla je v den, kdy od nich odešel táta, a taky v den, kdy do její školy nastoupil Sorry Carlisle – zdánlivě obyčejný kluk, o němž ale Laura svým šestým smyslem ví, že je čarodějnice. Přesně tak – čarodějnice, i když k Sorryho pohlaví to jaksi nesedí.

V den, kterým vyprávění začíná, ji přepadne obzvlášť zlá předtucha a stane se skutečně něco hrozného – jenomže ne jí, jak se původně obávala. Ne jí, ale jejímu milovanému bratrovi Jackovi. Divný prodavač z obchůdku se starožitnostmi otiskne Jackovi na ruku divné razítko, které se nedá smýt. Jacko vzápětí začne rychle chřadnout, vytrácí se z něj život a lékaři nejsou schopní ho zachránit. Laura tuší, že mezi prodavačem, razítkem a chorobou je spojitost a obrátí se na jediného člověka, o kterém ví, že by jí mohl poradit – na Sorryho Carlislea. Ten jí její tušení potvrdí – razítko je znamením moci, kterým zlý duch poznamenal Jacka a teď z něj vysává život. Pomoc ovšem není snadná. Laura musí sama podstoupit proměnu v čarodějnici, musí se utkat s démonem v boji jeho zbraněmi a musí ho porazit. Proměnu lze podstoupit jen jednou za život, nemusí se to podařit a nově nabitý stav je nevratný.

Druhou hlavní postavou příběhu je Sorry (Sorensen) Carlisle – hříčka přírody, jak se sám nazývá. Jeho matka Miriam ho porodila v přesvědčení, že bude mít holčičku a ta spolu s ní a její starou matkou dovrší trojici čarodějnic pro nejmocnější kouzla – stařenu, ženu a pannu. Jenomže proti očekáváním se narodil chlapec, o jakého ani matka ani babička nestály a zklamané ho daly k adopci. V adoptivní rodině se Sorry stal týraným dítětem kvůli tomu, že byl jiný a jednoho dne odtamtud utekl a dostal se zpět k své biologické rodině. K úžasu matky a babičky Sorry jeví všechny schopnosti pravé čarodějnice, které se v jejich starém rodu dědí odnepaměti, jenom je mužského pohlaví. „To jsou do značné míry ženské čáry,“ vysvětluje Lauře Miriam. „A Sorensen k nim má občas odpor. Nemá rád, když se mu říká čarodějnice, přestože čarodějnice je. Někdy má pocit, že není ani člověk ani čarodějnice, a tak se hrozně moc snaží, aby byl buď to, nebo ono. Jenže se nedokáže zbavit ani jedné své tváře. (…) I když ta největší potíž spočívá v něčem úplně jiném.“

Největší potíž je v tom, že po zažitém týrání se Sorry rozhodl už nikdy pro nikoho nic necítit. Když necítíte nic, pak vás ostatní nemohou zraňovat, ale ztrácíte spojení sami se sebou. Sorry sám o sobě říká, že je „odcizený“. Odcizený ve smyslu „vyšinutý“ a že si to slovo našel ve slovníku.
Laura bojuje o život svého bratra. Podstupuje proměnu s pomocí Sorryho a utkává se s démonem a zároveň se mezi ní a Sorrym rodí první milostný vztah, v kterém si Sorry nechce přiznat city.

„Miluješ mě?“ zeptala se ho Laura. (…)
„Jak to mám vědět? (…) Třeba to je jen sprostej chtíč.“ (…)
„No, já tě asi miluju,“ řekla Laura. „A v tom je ten rozdíl.“

promena150.jpgSamotná proměna začíná obřadem v koupelně vily Carlisleů, v reálném prostředí, ale vyprávění nás brzy přenáší do fantaskního světa, o němž Margaret Mahyová dává jasně najevo, že jde o obrazy v hlavě Laury.

„Ta cesta povede do tvého nitra, ale tobě bude připadat, že vede ven,“ říká Lauře Miriam, když ji připravuje k obřadu.
„Bude to bolet? zeptala se Laura. (…)
„Bude ti připadat, že to bolí.“

Velmi častý a příznačný pro celý text je motiv o zrcadle, o odrazu, který je i není úplně stejný. Když Laura na začátku rituálu pocítí první halucinogenní účinky nápoje, v kterém je přimíchaná i její vlastní krev, všimne si u svých nohou nápisu vzhůru nohama. Musí naklonit hlavu, aby si ho mohla přečíst a uvidí slovo KEČEREBOK – „kobereček“ převráceně. Jako kdyby se ocitla za zrcadlem. V mnoha kulturách se věří, že schránkou duše člověka je jednak jeho stín, a pak jeho odraz v zrcadle nebo ve vodě. Tedy Laura překročením „za zrcadlo“ vchází do prostoru své duše, do sebe, a cestuje po krajině svého nitra. Ta cesta je postavená na mytologickém motivu návštěvy jiného světa a návratu. K získání nové vlastnosti je třeba projít úmrtím a znovuzrozením – alespoň symbolicky. Při vstupu do fantaskního světa Laura potká Sorryho, který stojí u branky a žádá od ní zaplatit, protože „i převozníkovi přes Styx se musí platit“. Zmínka o Styxu je prvním náznakem o přechodu na onen svět. Dál na Lauru čeká strašidelný les. V mytologiích většiny národů přes les (nebo přes moře) vede cesta do carství mrtvých. Musí si prosekávat cestu šípkovými keři, ale z useknutých větví teče její vlastní krev a šípky křičí bolestí jejím hlasem. Laura taky sama cítí strašlivou bolest, jako kdyby jí meč dopadl uvnitř hlavy. Nakonec se ponoří pod vodu a myslí si, že se utopí – v jazyce mýtů ponořit se do vody znamená vrátit se do chaosu, do tmy prvopočátku. Když si Laura nakonec z posledních sil klestí cestu mezi těsnými skalami a má pocit, že ji „v tom svěráku ta její zatvrzelá  hlava zahlcená myšlenkami, sny a vzpomínkami snad praskne“ ji samotnou napadne, že podruhé přichází na svět. Akt zrození je vždy spojen s krví a, když Laura konečně otevře oči zpět v koupelně Carlisleů, zjistí, že má košili od pasu až po lem potřísněnou ostře karmínovou barvou.

Děj skoro přesně sleduje strukturu kouzelných pohádek tak jako ji popsal Propp, ale zaměřuje se na mnohem hlubší úvahy. Například na otázku o odvrácené straně moci. Prodavač starožitností, který je dávno mrtvý a krade žijícím bytostem jejich životy a pocity představuje obludnost moci, když je používaná bez zábran a na úkor ostatních, ale také nutí Sorryho k zamyšlení, že nějak to s ním muselo kdysi začít:

„Takovýhle nebyl vždycky. Taky byl jednou mimino, malý kluk a dospělý muž a na začátku se od normálních lidí pravděpodobně moc neodlišoval. Prostě se časem špatně rozhodl – to je jasný.“
Třeba se jen kdysi rozhodl necítit nic jako Sorry.
„Necítit nic je mnohem nebezpečnější, než jsem si myslel. Vytváří to určité rizikové místo. Přírodě se prázdná místa moc nepozdávají.“
„Hrozně nerad bych dopadl jako on. (…) Být člověk sice není nic extra, ale já bych rozhodně nechtěl být nic míň.“

Podobně jako v pohádkách nebo v magických příbězích Mahyová pracuje hodně s opozicemi. Asi nejpříznačnější pro organizaci prostoru vyprávění je opozice periferie–střed. Příběh se odehrává v nově vybudované Gardendaleské čtvrti, „narychlo postaveném předměstí“, takové „vesničce na periferii“, jejíž nákupní centrum působí jako „kříženec kosmického supermarketu a průmyslového výstaviště“ a samotná čtvrť je zastavěná „novými domky s malinkatými holými zahrádkami, kde se na podzim neustále třepetaly cedulky na čerstvě zasazených stromcích.“

Zato vila rodiny Carlisleů v samotném středu čtvrti je posledním zbytkem rozlehlého statku, který na této půdě kdysi stával. Je to starobylý dům, jehož dveře jsou stavěny tak, aby vydržely „i rány beranidlem“, obklopuje ho les z urostlých bříz a topolů a zahrada je obehnána hranicí z vysokého živého plotu. Když Laura, obyvatelka periferie, poprvé vchází za bránu vily, má pod vysokými stromy asociaci s pralesem, na chvilku má dojem, že zpod nich na ni vyskočí šelma. S periferií se pojí novota a cizost – „(Nákupní) centrum ještě pořád působilo nově a nezvykle (…). Trčelo z povrchu města, ještě do něj nestačilo vrůst…“ , zatímco se středem starobylost. Další opozicí spojenou s periferií a středem je prostor–stísněnost („domky s malinkatými zahrádkami“, které vypadají „zakrsle a podivně“ – a oproti nim rozlehlý pozemek vily, z něhož vyrůstá celý les).

Je zde i vertikální opozice v obrazech nebeské výše a hlubiny. Na bráně Carlisleovic vily stojí nápis Janua Caeli – „nebeská brána“, zatímco démon, který vysává Jacka, je zlým duchem mrtvého, přicházejícím z hlubin času a hlubin země. („Janua“ také znamená „dveře“, „práh“ - tedy vstup do jiného světa, a Carlisleovic vila v samotném středu je začarovaným světem.)

Další přítomná opozice je světlo–tma: prodavač s razítkem je spojován se slovy „tma“, čerň“, „temnota a dávné časy“, zatímco Jacko a jeho matka Kate se světlem – „svítící kapka“ (Kate), „slabý, ale přitom dobře patrný pramínek světla“ (Jacko).

Příznačná pro styl autorky je personifikace:

„(Ztracená) bota se našla a Kate jí okamžitě odpustila.“
„Lauře matematika šla, čísla ji poslouchala a vždycky jí vyjevila hledané tajemství.“
„… když je nutně potřebovaly, zachovaly se mince jako poplašení brouci a zalezly do skulin a odmítaly vylézt.“

Osobité vyprávění Margaret Mahyové je bohaté na duševní krajiny a mísí dohromady nadpřirozeno, první lásku, dospívání, utrpení a spásu… Soustřeďuje se na odvěké protipóly jako jsou dobro a zlo, dětství a dospělost, rozum a cit, mužství a ženskost (ty poslední přímo v postavě Sorryho) a dosahuje tak pozoruhodnou ostrost líčených konfliktů a stavů.

Proměna
Margaret Mahyová
překlad: Olga Bártová
Nakladatel:  Albatros 2009
Originál: The Changeover
Formát: 192 stran, 20,5x14cm, česky, vázaná vazba


Přidejte informaci k článku

Bezpečnostní kód
Obnovit