danny mistr sveta dahl

Další populární série humorných knih pro mládež je na světě. Tentokrát se Dannyho tatínek dostane do potíží a zdá se, že porušil zákon! Ale protože je to hodný a laskavý člověk, Danny to tak nemůže nechat, a proto vymyslí neuvěřitelně odvážný a nebezpečný plán!

Další humorná knížka plná napětí oblíbeného anglického spisovatele Roalda Dahla v české verzi. Navíc knihu ilustruje jeden z nejznámějších britských ilustrátorů, Quentin Blake.

U tohoto autora se nemůžete nikdy zmýlit, pokud hledáte humorné čtení a napínavou zábavu !!!


Poznámka redakce: První české vydání 1990 v překladu Jaroslava Kořána (Albatros, edice Jiskřičky) s ilustracemi Lubomíra Anlaufa v nákladu 24 500 výtisků. Kniha o 22 kapitolách vznikla rozšířením Dahlovy /rovněž česky vydané/ povídky Mistr světa ze sbírky Líbej mě, líbej - a byla v Anglii zfilmována roku 1989 s Jeremy Ironsem a jeho synem v hlavních rolích plus Robbie Coltranem v roli záporného pana Viktora Hazela. Film Danny, the Champion of the World (99 minut, režie Gavin Millar).

Roald Dahl / Danny, mistr světa / Ilustrace - Quentin Blake / Vydal Knižní Klub 2007, přeložil J. Kořán (2. vyd., 1. vyd. Albatros, 1990)

ukázka z knihy, která přesvědčí ...

Tátovo temnotemné tajemství

A tohle jsem já v devíti letech. Tenhle obrázek je ještě z doby, než celé to dobrodružství započalo, a já dosud nevěděl, co je to starost.

Až budete starší, přijdete na to, tak jako jsem na to onoho podzimu přišel já, že žádný otec není dokonalý. Dospělí jsou složité bytosti, plné rozmarů a tajemství. Někteří mají rozmarnější rozmary a tajnější tajemství než jiní, ale všichni, včetně vašich vlastních rodičů, tutlají před světem zlozvyky, které by vám pravděpodobně vyrazily dech, kdybyste o nich věděli.

Zbývající část téhle knížky bude patřit nejtajnějšímu zlozvyku mého táty a podivuhodným dobrodružstvím, do nichž nás zavlekl.

Všechno to začalo jednoho nedělního večera. Byla to první neděle v září. Kolem šesté hodiny večer jsme se s tátou jako obvykle v maringotce navečeřeli.Potom jsem šel do postele. Táta mi pověděl hezkou pohádku a dal mi pusu na dobrou noc. Usnul jsem.

V noci jsem se však bůhvíproč probudil. Ležel jsem bez hnutí a napínal uši, abych zaslechl tátovo oddechování na palandě nade mnou. Nic jsem neslyšel. Nebyl tam, tím jsem si byl jistý. To znamenalo, že se nejspíš vrátil do dílny, aby tam dokončil nějakou rozdělanou práci. To dělal často, když mě uložil do postele.

Pátral jsem po známých dílenských zvucích, cinkání kovu o kov nebo klepání kladiva. Tyhle zvuky mě vždycky v noci ohromně utěšovaly, protože mi říkaly, že táta je nablízku.

Ale v tuhle noc nebylo z dílny slyšet ani ň. Benzínová stanice byla tichá.

Vylezl jsem z postele a našel vedle dřezu krabičku zápalek. Rozškrtl jsem jednu a přidržel ji pod starými pendlovkami, které visely na stěně nad konvicí na čaj. Bylo jedenáct hodin a deset minut.

Otevřel jsem dveře maringotky. „Tati,“ zavolal jsem potichu. „Tati, jsi tady?“

Nikdo mi neodpověděl.

Přede dveřmi do maringotky byla malá dřevěná plošina, asi tak metr nad zemí. Vyšel jsem na plošinu a rozhlížel se kolem. „Tati!“ zavolal jsem znovu. „Kde jsi?“


Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii